KAPITOLA XIX
Mason přecházel sem a tam po své pracovně. „To, co mi u tohohle případu dělá starosti, Paule, je Mae Bagleyová,“ řekl.
„Co je s ní?“
„Pokoušela se mě krýt. Oni na ni bez jakéhokoli varování pěkně zhurta udeřili. Jakmile taxikář prozradil, kde naložil Evu Martellovou, poldové tam přiběhli a Mae Bagleyovou sbalili.“
„A ona jim řekla, že Evu Martellovou nikdy předtím neviděla?“
„Přesně tak.“
„Byla pod přísahou?“ ptal se Drake.
„Ne, to nebyla. Krátce nato ji zatáhli před Velkou porotu a tehdy už pochopitelně pod přísahou vypovídala. Dneska večer ji asi budou vyslýchat znovu.“
„Sakra, Perry, ať byla její první historka jak chce kostrbatá, měla by se jí držet. Může pak samozřejmě odmítnout vypovídat na základě toho, že by mohla být obviněna, kdyby promluvila.“
„Tak jednoduché to není,“ poznamenal Mason. „Gulling je technicky uvažující typ s vysokým míněním o sobě a s přehnanou představou o své vlastní důležitosti. Je natolik bystrý, že ovládá všechny technické možnosti zákona a je připraven kohokoli zákoníkem uzemnit.“
„No, zdá se, že ti přišili černého Petra, Perry. Vědí, žes vzal Evu Martellovou do toho penzionu. Cožpak nemůžeš dokázat, že ti Gulling dal lhůtu do poledne, abys ji předvedl? Žes jí řekl, aby se sama dostavila na policii právě v časovém limitu, který ti dal Gulling, aby se uplatnila tvá i její výpověď proti pouhému Gullingovu výmyslu, že na policii nejela, když ji zajistili? Mně se zdá, že by se takhle mohl ten případ snadno vyřešit.“
„To není jádro pudla,“ odtušil Mason. „Mae Bagleyová se mě snažila krýt. Tvrdila, že neměla Evu Martellovou ve svém domě. Avšak ve chvíli, kdy svoji výpověď změní, ji budou mít v hrsti ze dvou důvodů. Za prvé, že neměla v pořádku seznam osob v penzionu, a za druhé kvůli své předešlé falešné výpovědi. Zároveň jí tedy přišijou spoluvinu za ukrývání osoby obviněné z vraždy. A když se pokusím chránit sám sebe tím, že povím, co se stalo, potopím Mae Bagleyovou. Jakmile promluvím, přivolám na Bagleyovou všechna možná obvinění.“
„Ach jo,“ povzdychl si Drake.
„A až stanu před Velkou porotou, budu se musit pokusit z toho vymluvit nebo přijmout porážku.“
„Nemůžeš se dovolávat profesionálních privilegií důvěrné komunikace?“
„Jedině ohledně toho, co by mi sdělila moje klientka. A ještě mám proti sobě tu lhůtu do dvanácti hodin…“
„Nemůžeš dokázat, že je to jen absurdně vykonstruované?“
Mason se ušklíbl. „Dlouho jsem bombardoval úřad okresního prokurátora technickými připomínkami a teď bych sám sebe dostal do dost špatného světla, kdybych začal vyvádět, že mě chtějí dostat na technické triky!“
„Hm, to je pravda,“ připustil Drake. „Ale Perry, co je to za nápad pohodit náprsní tašku, aby ji Gulling objevil?“
Mason se uchechtl. „Chci dát Gullingovi příležitost vykládat zákon, Paule.“
„Který zákon?“
„Tu část zákona, která určuje, co je přiměřený čas. Třeba nebudu muset tuhle fintu užít, ale protože ho dobře znám a čekám, že se mě pokusí chytit na nějaký jednoduchý přestupek, kdybych se snad vykroutil z tohohle obvinění… Ale on nás všechny má docela dobře v hrsti už jen na to, co už prokazatelně objevil.
Ovšem,“ pokračoval Mason, „kdyby v tom nebyla ta náprsní taška, situace by se zjednodušila. Protože svědecké výpovědi kolem pistole jsou teď povážlivě zmatené.“
„Adéla Wintersová pistoli do té nádoby na odpadky nevhodila?“
„Začínám si myslet, že nevhodila.“
„Jak se to tedy dá vysvětlit?“
„Že nám o pistoli lže. Vůbec ji neměla a pistole také nikdy neležela na bufetovém stolku a ona si ji s sebou nevzala. Ale věděla, kdo ji doopravdy měl a že ta osoba souhlasila s odhozením revolveru do odpadní nádoby. Podle mé současné představy se Adéla Wintersová jen podívala dovnitř, jestli tam pistole je.“
„To zní dost složitě, Perry.“
Mason se náhle otočil k Delle Streetové. „Zavolejte mi hotel Lorenzo, Dello. Chci hovořit s někým, kdo zná záznamy, které se tam vedou.“
„O co ti jde, Perry?“ ptal se Drake, zatímco Della vytáčela číslo. „Ty myslíš, že tam má Adéla Win…
