Celá e-kniha Případ vypůjčené brunetky ke stažení v ePUB, PDF a MOBI
KAPITOLA VI
Bylo už po deváté hodině a Mason netrpělivě přecházel po místnosti. Vtom se konečně ozvalo speciálně kódované zaťukání Paula Drakea na dveře vnější kanceláře.
„To je Paul,“ ozval se Mason. „Buďte tak laskavá, Dello, pusťte ho dál.“
Drake vstoupil do pracovny a pozdravil: „Ahoj, Dello!“ A zakřenil se na Masona. Přitom si unaveně zhluboka oddechl. „Sakra, Perry, to jsem dostal zabrat.“
„Zjistil jsi něco?“
„Vypadá to, že jsme narazili na pěkné svinstvo.“
„Ven s tím!“
Drake se napříč usadil do velikého, bohatě vypolstrovaného koženého křesla. „Obě ženy hodně nakupovaly. Pak si zašly na večeři a vrátily se do bytu. Moji hoši bez potíží stopovali ty chlapíky, kteří je sledovali.“
„Ti chlapi je sledovali celou dobu při nákupech a až k bytu?“
„Přesně tak.“
„A tvoji agenti ty čmuchaly nespustili z očí?“
„Zajisté.“
„A dál?“
„Pak se rozpoutalo pravé peklo. Sirény, policejní vozy a plno rozruchu. Díky tvému tipu jsem tam včas poslal určité posily, takže jsme dokázali všechno zjistit.“
„A co se tedy stalo?“
„No, jeden z těch chlapíků odběhl k telefonní budce. Můj agent měl malý, velmi výkonný dalekohled, a tak se mohl dívat skleněnými dveřmi budky a zachytit číslo, které ten člověk vytáčel. Podíval se pak do seznamu a zjistil, že je to číslo agentury Interstate Investigators. Okamžitě mi zavolal, co zjistil, a já jsem ihned poslal lidi ke kanceláři Interstate, jak jsi chtěl.
Přímo na místě činu se lidé od Interstate pokoušeli najít někoho, koho by mohli pumpnout o nějaké rozumy, někoho, kdo má přehled. Nakonec se od známého policejního důstojníka dozvěděli jen tolik, kolik se může dozvědět každý – totéž, co dostávají lidi od novin. Možná, že to nebude všechno, ale je toho dost.“
„Tak jak to tedy je?“ tázal se Mason.
„Totožnost oběti znáš. Co víš o samotné vraždě?“
„Vůbec nic.“
„No, Hines byl zasažen doprostřed čela střelou o malém kalibru, snad 0,32.“
„A kulka prolétla hlavou?“
„Ne.“
„Takže kulka je dosud v lebce?“
„Přesně tak.“
„Když ji policie bude mít, může určit zbraň, z níž byla vypálena.“
„Jistě.“
„To trochu zjednoduší situaci.“
„Nebo zkomplikuje,“ poznamenal Drake suše, „podle toho, zda měl pistoli tvůj klient, nebo klient někoho jiného!… Nuže, hoši od Interstate chodili k telefonu a dodávali co nejrychleji do kanceláře podrobnosti. Potom vyslala Interstate chlápka na vystřídání a odvolala jednoho z lidí, kteří byli v akci. Usoudil jsem, že to znamená, že se klient dostaví do kanceláře a bude chtít osobní zprávu. Právě na to jsme čekali. A taky jo, do kanceláře vpadl úspěšně vypadající chlapík, starý dvaačtyřicet nebo třiačtyřicet let, asi pět stop a deset coulů, kolem sto devadesáti liber, s vlnitými zrzavými vlasy, v perleťově šedém klobouku a ve dvouřadovém šedivém obleku s drobným vzorkem. Byl tam asi půl hodiny. Když odešel, pověsili se na něj moji lidé a sledovali ho až k vozu – velkému a silnému auťáku. Později jsme se podívali i na poznávací značku. Naši agenti za ním jeli až k honosnému činžáku, získali jeho jméno od domovníka a my jsme mezitím překontrolovali číslo auta a dospěli ke stejnému jménu.“
„Sem s ním, Paule.“
„Orville L. Reedley,“ odvětil Drake.
Mason hvízdl. „Má něco společného Helenou Reedleyovou?“
„Jakmile jsme to jméno získali,“ pokračoval Drake, „hned jsem poslal agenta, aby zašel do archivu jedněch novin. Když prohrabal záznamy, našel, že Orville L. Reedley se v březnu 1942 oženil s Helenou Honcuttovou. Mělo jí být jednadvacet let a jemu osmatřicet. Pokud můžeme soudit, jde o tutéž Helenu Reedleyovou, majitelku toho bytu.“
„A ten Reedley,“ tázal se Mason, „co vlastně dělá?“
„Zdá se, že je makléř.“
Mason bubnoval konečky prstů na okraj stolu. „Kde je teď?“
„Stále ve svém bytě, který hlídají moji dva lidé.“
Mason odstrčil židli. „Pojďme, Paule,“ řekl.
„Tvým nebo mým autem?“ tázal se Drake.
„Kde parkuješ?“
„Přímo před domem.“
„Tak jedeme tvým.“
„Kde chcete, abych byla já?“ zeptala se Della Streetová.
„Myslím, že právě tady v kanceláři, Dello. Bu…
