KAPITOLA TŘINÁCTÁ
Slyšte houkání vlaku!
Ve dvanáct se všichni shromáždili v hotelové hale. Scaramanga doplnil svůj bezchybný tropický oblek bílým stetsonem s širokou krempou. Vypadal jako nejelegantnější jižanský plantážník. Pan Hendriks měl svůj obvyklý staromódní oblek a na hlavě šedý diplomat. Bonda napadlo, že si měl vzít ještě šedé semišové rukavice a deštník. Ostatní čtyři gangsteři měli volné barevné košile přes kalhoty. To Bonda potěšilo. Jestli mají zbraně zastrčené za pasem, košile je zdrží při tasení. Venku byla přistavena auta v čele se Scaramangovým thunderbirdem. Scaramanga došel k recepci. Nick Nicholson si mnul ruce a tvářil se vstřícně. „Všechno připraveno? Naložili jste do vlaku všechno? Green Harbour o nás ví? Kde je ten váš parťák, ten Travis? Dneska jsem ho tu neviděl.“
Nick Nicholson nasadil vážný výraz. „Má absces v zubu, pane. Je to opravdu vážné. Musel jsem ho poslat do Sav‘ La Mar, aby si ho nechal vytrhnout. Odpoledne už bude v pořádku.“
„To je špatné. Srazte mu půldenní mzdu. Tady není místo pro flákače. Už takhle máme nedostatek personálu. Měl si nechat prohlédnout zuby, než vzal tu práci.“
„Samozřejmě, pane Scaramango. Vyřídím mu to.“
Scaramanga se obrátil k čekající skupince. „Tak, pánové, a vzhůru za zábavou. Pojedeme zhruba míli na nádraží. Tam nasedneme do vláčku. Do hezkého vláčku. Nějaký Lucius Beebe ho vyrobil pro Thunderbird Company podle lokomotivy a vagonů, které jezdily na staré dráze Denver, South Park a Pacific. Takže pojedeme přes třtinová pole až do Green Island Harbour. Uvidíte spoustu ptáků, krys a krokodýlů v řekách. Možná si malinko zalovíme. Užijeme si trochu zábavy. Máte všichni zbraně, pánové? Výborně. V Green Island nás čeká oběd se šampaňským, který zpestří dívky a hudba. Po obědě se nalodíme na Thunder Girl a pojedeme se podívat do Lucey, to je přístavní městečko, a uvidíme, jestli si nechytneme něco k večeři. Ti, kteří nechtějí rybařit, si mohou zahrát Stud. Ano? A pak zpátky sem na pár drinků. Dobře? Všichni jsou spokojeni? Nějaké návrhy? Tak jedeme.“
Scaramanga Bondovi řekl, ať si sedne dozadu. Vyjeli. Znovu ten obnažený krk! Je hloupost toho nevyužít! Jenže jeli otevřenou krajinou bez možnosti úkrytu a za sebou měli čtyři pistolníky. Pravděpodobnost úniku byla mizivá. Jaký měli plán na jeho odstranění? Nejspíš během „lovu“. James Bond se pochmurně usmál. Cítil se šťastný, ale nevěděl, jak by ten pocit vysvětlil. Byl nedočkavý, napjatý. Bylo to, jako když po dvaceti pasech dostane karty, na které může vsadit – nikoli s nimi nezbytně vyhrát, ale vsadit na ně. Šel po tom chlapovi už přes šest týdnů. Dnes měl dosáhnout kýžené odměny. Bylo to buď, a nebo. Pravděpodobnost? Pro něj hrála skutečnost, že o tom předem věděl. Byl vyzbrojený víc, než nepřítel tušil. Jenže nepřítel byl výrazně početnější. A i kdyby bral v úvahu jenom Scaramangu, možná i talentovanější. Zbraně? Znovu – i kdyby pominul ostatní, Scaramanga byl ve výhodě. Colt .45 s dlouhou hlavní bude o zlomek vteřiny pomalejší při tasení, ale dlouhá hlaveň mu zase zajišťuje větší přesnost, než má Walther automatic. Rychlost střelby? V té má výhodu walther – a pokud to Scaramanga neobjevil, první prázdná komora jeho revolveru bude pro Bonda dodatečným bonusem. Pevná ruka? Chladný mozek? Touha zabít? Jak ty se dají poměřovat? První dvě položky v seznamu dost těžko. Bond může být trochu agresivnější – z nutnosti. Musí být ve střehu. Musí potlačit nervozitu. Musí být ledově klidný. Pokud jde o touhu zabít, ta u něj byla určitě silnější. Samozřejmě, bil se o svůj život. Jeho protivník se jen bavil – zajišťoval zábavu pro přátele, ukazoval svou moc, předváděl se. To bylo dobré. To mohlo rozhodnout. Bond si říkal, že ve Scaramangovi musí posílit dojem, že neví, co se chystá, musí v něm podporovat tu bezstarostnou jistotu, ten nedostatek obezřetnosti. Musí hrát Angličana podle P. G. Wodehouse, Anglána z kreslených filmů. A musí to hrát věrohodně. Bondovi se vlil do žil adrenalin. Nepatrně se mu zrychlil tep. Cítil to v zápěstí. Zhluboka se nadechl a pomalu vydechoval. Zjistil, že se napjatě předklání. Opřel se a snažil se uvolnit. Podařilo se mu uvolnit celé tělo kromě pravé ruky. Tu ovládal někdo jiný. Spočívala na pravém stehně a občas se zachvěla. Zasunul ji do kapsy saka a pozoroval kondora kroužícího tisíc stop nad nimi. Vžil se do toho, jak pták slídí po přejeté žábě nebo mrtvé kryse. Teď kroužící kondor něco uviděl. Začal se snášet níž a níž. Bond mu v duchu popřál bon appétit. Dravec v něm přál mrchožroutovi dobré jídlo. Usmál se tomu srovnání mezi nimi. Oba po něčem šli. Hlavní rozdíl byl v tom, že kondor je chráněný. Když jde za kořistí, nikdo po něm střílet nebude. Bonda ty myšlenky pobavily. Jeho pravá ruka se zanořila do kapsy saka a zapálila mu cigaretu, klidné a poslušně.
Nádraží bylo dokonalou napodobeninou z éry coloradské úzkokolejky – nízká budova z vybledlých prken, pod okapy vyřezávaných. Název zastávky „Thunderbird Halt“ byl vyveden starým zdobným písmem s výraznými patkami. Na reklamách stály nápisy jako „Žvýkejte nejlepší viržinský tabák Roseleaf Fine Cut“, „Vlaky zastavují na všechna jídla,“ „Šeky nebereme“. Černo-žlutá nablýskaná lokomotiva s mosaznými prvky byla hotový drahokam. Tiše oddechovala na slunci a z vysokého komína za velkým mosazným čelním světlem se linul proužek černého kouře. Na hrdé mosazné tabulce na kotli bylo vyryto její jméno – „Belle“. Na podobné tabulce pod čelním světlem stálo „No 1“. Za ní byl připojený otevřený vagon s měkkými sedadly a třásněmi lemovanou plátěnou střechou proti slunci a za ním rovněž černo-žlutý brzdařský vagon s blyštivou židlí s pozlacenými opěrkami za tradičním brzdařským kolem. Byla to nádherná hračka, jejíž starobylá píšťala teď vydala ostrý varovný hvizd.
Scaramanga kypěl energií. „Slyšte houkání vlaku, pánové! Nastupovat!“ Pak došlo ke zvratu. K Bondově zděšení vytáhl svůj zlatý revolver, zdvihl jej nad hlavu a stiskl kohoutek. Jen na okamžik zaváhal a vystřelil znovu. Ozvala se ohlušující rána a přednosta stanice v oslnivé starobylé uniformě znervózněl. Zasunul do kapsy baňaté stříbrné kapesní hodinky, které do té doby držel v ruce, a pokorně ustoupil do pozadí, ruku se zeleným praporkem spuštěnou podél těla. Scaramanga si prohlédl svou zbraň. Zamyšleně se podíval na Bonda a řekl: „No dobře, příteli, jděte dopředu ke strojvůdci.“
Bond se radostně usmál. „Díky. Po tom toužím už od dětství. Bude zábava!“
„Sám jste to řekl,“ poznamenal Scaramanga. Potom se obrátil k ostatním. „A vy, pane Hendriksi, na první sedadlo za tendrem. Pak Sam a Leroy. Pak Hal a Louie. Já pojedu v brzdařském voze. Odtud se mi bude dobře sledovat lov.“
Všichni zaujali svá místa. Přednosta stanice se vzpamatoval, vytáhl hodinky a praporek a vrátil se do role. Lokomotiva triumfálně zahoukala a za stále se zrychlujícího bafání vyrazila na cestu po úzkých kolejích, které jako šíp stříbřitě mizely v dálce.
Bond se podíval na rychloměr. Ukazoval dvacet mil. Poprvé si všiml strojvůdce. Byl to zločinecky vyhlížející rastafarián ve špinavé khaki kombinéze a s propoceným šátkem ovázaným kolem hlavy. Ze rtů mezi tenkým knírkem a řídkými vousy mu visela cigareta. Dost příšerně páchl. Bond řekl: „Jmenuju se Mark Hazard. A vy?“
„Rass, člověče. Já nemluvím s bakra.“ Jamajským výrazem rass poslal Bonda do háje. Bakra je hovorový výraz pro bělocha.
„Já myslel, že součástí vaší víry je láska k bližnímu,“ řekl Bond klidně.
Rasta dlouze zatáhl za provaz houkačky. Když houkání odeznělo, zaklel, kopnutím otevřel dveře kotle a začal nakládat uhlí.
Bond se tajně rozhlédl po kabině. Ano, byla tu! Dlouhá jamajská šavle, jejíž čepel byla vypilovaná do smrtícího hrotu. Měl ji u ruky na poličce. Tímhle způsobem měl být Bond odpraven? O tom pochyboval. Scaramanga to bude chtít udělat přiměřeně dramaticky, ale zároveň tak, aby měl alibi. Druhým popravčím bude Hendriks. Bond se ohlédl přes nízký tendr. Setkal se s Hendriksovým nevzrušeným, lhostejným pohledem. Zavolal do železného hřmotu lokomotivy: „Zábavné, co?“ Hendriks na okamžik odvrátil pohled. Bond se nahrbil, aby viděl pod plátěnou stříšku. Ostatní čtyři muži nehybně seděli a také upírali pohledy na Bonda. Bond jim vesele zamával. Bez odezvy. Takže to vědí. Bond je špionem, který se mezi ně vloudil, a tohle je jeho poslední jízda. V mafiánštině „bude sejmut“. Nebylo nic příjemného cítit na sobě pohledy těch deseti očí, které připomínaly hlavně deseti zbraní. Bond se napřímil. Horní polovinu těla měl teď nad plátěnou stříškou a viděl přímo na Scaramangův osamělý, asi tak dvacet stop vzdálený trůn. Scaramanga ho také sledoval – poslední smuteční host v pohřebním průvodu za mrtvolou, jíž byl James Bond. Bond mu vesele zamával a otočil se zpátky. Rozepnul si sako a uklidnil se letmým dotykem chladné pažby své pistole. Pak si sáhl na kapsu u kalhot. Tři náhradní zásobníky. Vzal si jich tolik, kolik mohl. Sklopil sedátko strojvůdcova pomocníka a posadil se. Nemá význam vystavovat se jako terč, dokud nebude muset. Rasta odcvrnkl nedopalek a zapálil si další cigaretu. Lokomotiva jela sama. Rasta se vyklonil z kabiny a díval se do dálky.
Bond měl důkladně nastudovanou mapu, kterou mu obstarala Mary, a přesně věděl, kudy vede třtinová trať. Prvních pět mil vede třtinovými poli, jejichž zelené stěny je právě teď obklopovaly. Pak přijde řeka Middle a za ní rozsáhlé bažiny, které se teď postupně vysoušejí, ale na mapě jsou stále označeny jako „Velký močál“. Pak přijde řeka Orange vedoucí do stejnojmenného zálivu a pak další třtinová pole a smíšené lesy a malé zemědělské usedlosti. Za nimi je vesnička Green Island na okraji kotviště Green Island Harbour.
Asi sto yardů před nimi vzlétal z kolejí kondor. Několikrát těžce mávl křídly, až zachytil pobřežní proudění a stoupal vzhůru a dál od nich. Vtom se ozval výstřel ze Scaramangova revolveru. K zemi se sneslo péro z obrovského pravého křídla velkého ptáka. Kondor změnil směr a stoupal výš. Zahřměl druhý výstřel. Pták sebou trhl a začal padat. Po třetím výstřelu sebou znovu trhl a padl do třtiny. Zpod plátěné stříšky se ozval potlesk. Bond se vyklonil a zavolal na Scaramangu: „To vás bude stát pět liber, pokud jste nepodplatil rasty. Taková je pokuta za zabití kondora.“
Kolem Bondovy hlavy zasvištěla kulka. Scaramanga se zasmál. „Promiňte, myslel jsem, že vidím krysu.“ A pak: „No tak, pane Hazarde, teď se ukažte vy. Tamhle vepředu se pase nějaký dobytek. Uvidíme, jestli trefíte krávu na deset kroků.“
Gangsteři se zachechtali. Bond znovu vystrčil hlavu. Scaramanga měl revolver na klíně. Koutkem oka viděl, že pan Hendriks, asi tak deset stop za ním, má pravou ruku v kapse saka. Bond zavolal: „Nikdy nestřílím zvěř, kterou nejím. Jestli sníte celou krávu, zastřelím vám ji.“
Bond stačil stáhnout hlavu za tendr, než zahřměla další rána z revolveru. „Pozor na jazyk, Angláne, nebo skončíte bez něj.“ Gangsteři se znovu zachechtali.
Rasta vedle Bonda zaklel a dlouze zatáhl za lano píšťaly. Bond se podíval na koleje. Daleko vepředu přes ně leželo něco růžového. Strojvůdce za neustálého houkání zatáhl za páku. Z komína lokomotivy se vyvalil kouř a vláček začal zpomalovat. Zazněly dva výstřely a kulky zazvonily o železnou střechu nad jeho hlavou. „Drž rychlost, krucinál!“ zavolal Scaramanga zuřivě.
Rasta rychle pustil páku a vlak znovu zrychlil na dvacet mil v hodně. Rasta pokrčil rameny, podíval se na Bonda a olízl si rty. „Na kolejích leží nějakej běloch, nejspíš nějakej šéfův kamarád.“
Bond tam upřel zrak. Ano! Bylo to nahé růžové tělo se zlatými vlasy! Dívčí tělo!
Do větru zahřměl Scaramangův hlas: „Mám pro vás překvapení, pánové. Jako ze starého dobrého westernu. Na koních leží dívka. Je k nim přivázaná. Podívejte se. A víte co? Je to přítelkyně toho Jamese Bonda, o kterém jsme slyšeli. Věřili byste tomu? A jmenuje se Goodnightová, Mary Goodnightová. Kdyby tady byl ten Bond, určitě by hlasitě prosil o slitování.“
