KAPITOLA SEDMNÁCTÁ
Konec
Týden nato seděl Bond vzpřímeně v křesle s ručníkem kolem pasu, četl si Zpravodajské řemeslo od Allena Dullese a proklínal osud. Nemocnice s ním udělala zázraky, sestřičky byly milé, zvláště ta, které říkal „Mořská panna“, ale on už chtěl být pryč. Podíval se na hodinky. Čtyři. Čas návštěv. Za chvíli tu bude Mary Goodnightová a on si na ní bude moct vylít potlačovanou zlost. Možná nespravedlivě, ale už pozurážel všechny, kdo se k němu v nemocnici přiblížili, takže běda, jestli se dostane do jeho palebného pole.
Mary Goodnightová vešla do pokoje. Navzdory jamajskému vedru vypadala svěží jako růže. K čertu s ní! Nesla něco, co vypadalo jako psací stroj. Bond v tom poznal dešifrovací stroj Triple-X. Co teď?
Bond nabručeně odvětil na její otázky po svém zdraví. „K čemu to neseš, sakra?“ zeptal se potom.
„Mám tu ‚Velmi důvěrné‘. Osobně od M,“ odpověděla vzrušeně. „Asi třicet skupin.“
„Třicet skupin! Copak ten starý všivák neví, že mi funguje jen jedna ruka? Tak se do toho pusť, Mary. Kdyby to vypadalo na něco opravdu tajného, tak to převezmu.“
Mary Goodnightová byla zaskočena. „Velmi důvěrné“ znamenalo, že je to určeno jen adresátovi. Jenže Bond nebezpečně trčil spodní čelist. Nebylo radno se s ním přít. Sedla si na okraj postele, otevřela stroj a vytáhla z kabelky formulář na telegram. Položila vedle stroje svůj těsnopisný blok, poškrábala se tužkou na hlavě, aby vypočítala nastavení pro ten den – složitý výpočet vycházel mimo jiné z data a hodiny odeslání telegramu – nastavila je na prostředním válci a začala točit klikou. Každé dokončené slovo se objevilo v obdélníkovém okénku ve spodní části stroje a ona je zapsala.
James Bond pozoroval její výraz. Byla spokojená. Po několika minutách zprávu nahlas přečetla: „VELMI DUVERNE OD M PRO 007 STOP VASE ZPRAVA A DITTO OD NEJLEPSICH PRATEL (eufemismus pro CIA) OBDRZENA STOP VEDL JSTE SI DOBRE A SPLNIL TEZKY A RISKANTNI UKOL K ME NAPROSTE OPAKUJI NAPROSTE SPOKOJENOSTI STOP VERIM ZE VASE ZDRAVI NEUTRPELO (Bond si zlostně odfrkl) STOP KDY SE OPET BUDETE HLASIT DO SLUzBY OTAZNIK.“
Mary Goodnightová se potěšeně usmála. „Takovou chválu jsem od něj ještě nikdy neslyšela! Ty ano, Jamesi? Jak opakoval to ‚naprosté‘. To je úžasné!“ S nadějí sledovala, jestli Bondovi zmizí z obličeje temné chmury.
Bonda to ve skutečnosti tajně potěšilo, ale rozhodně to nechtěl dát najevo před Mary Goodnightovou. Dnes patřila k dozorkyním, které ho omezovaly. „Na starého pána to nebylo špatné,“ řekl nabručeně. „Jenže mu jde jen o to, abych se co nejdřív vrátil. Zatím jsou to jen řeči. Co bude dál?“ Začal obracet stránky své knihy a předstíral, že ho bzučení a cvakání malého stroje nezajímá.
„Ale Jamesi!“ vybuchla Mary Goodnightová vzrušeně. „Počkej, už to skoro mám! Je to úžasné.“
„Já vím,“ řekl Bond rozmrzele. „Poukázky na obědy zdarma každý druhý pátek. Klíč k šéfově osobní toaletě. Nový oblek místo toho starého plného děr.“ Ale upíral oči na hbité prsty Mary Goodnightové, infikované vzrušením. Co ji proboha tak rozpaluje? Vždyť ona to prožívá za něj! Uznale si ji prohlížel. Byla dokonale upravená, v lehké bílé halence a úzké béžové sukni, jednu hezkou nohu soustředěně zaklesnutou za druhou, nadšením planoucí opálený obličej pod kratšími světlými vlasy. Tohle je dívka, pomyslel si Bond, kterou by člověk chtěl mít u sebe nastálo. Jako sekretářku? Jako co? Mary Goodnightová se k němu otočila s rozzářenýma očima a ta otázka zůstala nezodpovězena, jako zůstávala už několik týdnů.
„A teď si poslechni tohle, Jamesi,“ zatřepala svým blokem. „A přestaň se už proboha tvářit tak otráveně.“
Bond se usmál. „No tak dobře, Mary. Tak čti. Vysyp tu vánoční punčochu na podlahu. Doufám, že se při tom nerozpáře.“ Odložil si knihu na klín.
Mary Goodnightová zvážněla. „Tak poslouchej!“ a začala velmi důrazně číst: „VZHLEDEM K VYNIKAJICIM SLUZBAM VYKONANYM ZA SPOJENECKE ASISTENCE CARKA JEJICHZ VYZNAM JE PATRNE VETSI CARKA NEZ SI DOKAZETE PREDSTAVIT CARKA NAVRHUJE MINISTERSKY PREDSEDA DOP…
