Celá e-kniha Muž se zlatou zbraní ke stažení v ePUB, PDF a MOBI
KAPITOLA TŘETÍ
Pistolník Scaramanga
V Blades si M snědl svůj obvyklý skromný oběd – pečený doverský mořský jazyk – a zapil ho kapkou nejvyzrálejšího čaje, jaký dokázal z klubu Stilton vydolovat. A jako obyčejně seděl sám u okna, zabarikádovaný za hradbou Times. Občas obrátil stránku, aby ukázal, že noviny čte, i když je ve skutečnosti nečetl. Ale Porterfield utrousil k hezké vrchní číšnici Lily, která byla nejoblíbenější ozdobou klubu, že „starý pán je dneska nějak z formy. Nebo možná ne úplně z formy, ale rozhodně s ním něco je.“ Porterfield se sám považoval za jakéhosi amatérského psychologa. Jako vrchní číšník a zpovědník mnoha členů klubu toho o nich spoustu věděl a rád si myslíval, že ví vše, takže v souladu s tradicí dokonalých sluhů dokáže předvídat jejich přání a nálady. Stál s Lily za pultem nejlepšího studeného bufetu, jaký toho dne nabízeli kdekoli ve světě, a vysvětloval své předchozí domněnky. „Víte, jak Sir Miles vždycky pije to příšerné víno? To alžírské červené, které by žádná vinařská komise na vinný lístek nepustila. V klubu ho mají jen proto, aby potěšili Sira Milese. Jednou mi vysvětlil, že v námořnictvu tomu vínu říkali ‚Napružovák‘, protože když ho vypijete moc, strašně vás to rozpumpuje, někdy až k zuřivosti. Za těch deset let, co mám to potěšení starat se o Sira Milese, si nedal nikdy víc než půl karafy.“ Do Porterfieldova nevinného, téměř kněžského obličeje se vloudil výraz teatrální vážnosti, jako by z čajových lístků vyčetl něco opravdu hrozného. „A co se stalo dneska?“ Lily napjatě sevřela ruce a naklonila k němu hlavu, aby tu zprávu plně vstřebala. „Starý pán povídá: ‚Porterfielde, láhev Napružováku. Rozumíte? Celou láhev!‘ Já jsem přirozeně ani nehnul brvou a přinesl jsem mu ji. Ale vzpomeňte si na má slova, Lily.“ Všiml si zdvižené ruky v dlouhé klubové jídelně a zamířil k ní. „Sira Milese dneska ráno něco tvrdě zasáhlo, o tom není pochyb,“ řekl na odchodu.
M si řekl o účet. Jako obvykle zaplatil požadovanou částku pětilibrovou bankovkou kvůli potěšení dostat nazpátek šustivé nové librovky a nové stříbrné a měděné mince, neboť v Blades je zvykem vracet členům pouze nové peníze. Porterfield popotáhl jeho stůl na původní místo a M rychle zamířil ke dveřím. Na občasné pozdravy odpovídal zaneprázdněným pokývnutím hlavy a lehkým pozdvižením ruky. Byly dvě hodiny. Starý černý phantom rolls ho rychle a poklidně odvezl na sever přes Berkeley Square, Oxford Street a po Wigmore Street do Regent’s Parku. Cestou se nedíval z oken na ubíhající okolí. Seděl škrobeně vzadu, buřinku přesně uprostřed hlavy, a zastřený, ustaraný pohled upíral na šoférova záda.
Už posté od chvíle, co dopoledne vyšel ze své kanceláře, se ujišťoval, že učinil správné rozhodnutí. Jestli se James Bond dá do pořádku, a M si byl jistý, že nejlepší neurolog Sir James Molony to dokáže, bylo by směšné pověřit ho plněním běžných povinností v rámci dvounulové sekce. Tu minulost mu můžou prominout, ale ne zapomenout – zapomnění přinese až čas. Zasvěceným bude přirozeně proti srsti, když se Bond bude pohybovat po Ústředí, jako by se nic nestalo, a pro M bude dvojnásob nepříjemné sedět proti němu u stolu. Jenže James Bond, přesně nasměrovaný na známý cíl – M o něm uvažoval námořnickým jazykem – je nesmírně efektivní střelou. A cíl tu je a zoufale volá po zničení. Bond obvinil M, že ho využíval jako nástroj. Přirozeně. Každý agent Tajné služby je nástrojem určeným pro ten či onen účel. Stávající problém se dá vyřešit jen vraždou. James Bond by neměl dvounulové číslo, kdyby nebyl vynikajícím střelcem, jak často dokazoval. Takže do toho! Aby odčinil události dnešního dopoledne, musí Bond prokázat své staré schopnosti. Když uspěje, získá zpět své předchozí postavení. Když selže, zemře čestnou smrtí. Tak či onak se tím vyřeší široká škála problémů. M nadále odmítl rozjímat nad svým rozhodnutím. Vystoupil z vozu a vyjel výtahem do osmého patra, a jak se chodbou blížil ke své kanceláři, cítil stále intenzivněji neznámý dezinfekční prostřede…
