KAPITOLA DVANÁCTÁ
Stahují se mračna
Nic se tu nezměnilo. Bondovy cestovní brožurky ležely na bufetovém stolku, kde je nechal. Byly jen zběžně urovnané. Scaramanga sem zřejmě zakázal personálu vstup. Židle stály zhruba na svých místech, ale popelníky nebyly vysypané. Na koberci nebyly žádné skvrny ani známky po čištění. Zřejmě šlo o čistý průstřel srdce. Scaramangovy upilované kulky byly vskutku smrtící, ale zůstávaly uvnitř těla a nepůsobily žádné krvácení. Bond obešel stůl a ostentativně stavěl židle ještě spořádaněji. Poznal tu, na které seděl proti Scaramangovi Ruby Rotkopf, protože měla rozbitou nohu. Svědomitě prohlédl okna a podíval se za závěsy, aby dostál svým pracovním povinnostem. Do síně vešel Scaramanga následován panem Hendriksem. „Takže, pane Hazarde, zamknete oboje dveře jako včera. Dovnitř nikdo nesmí, je to jasné?“
„Ano.“ Když Bond míjel pana Hendrikse, řekl bodře: „Dobré jitro, pane Hendriksi. Líbil se vám včerejší večírek?“
Pan Hendriks se jako vždy zdvořile uklonil, ale neodpověděl. Oči měl jako ze žuly.
Bond vyšel ven, zamkl dveře a zaujal své postavení s brožurkami a sklenicí šampaňského. Hendriks začal mluvit, rychle a naléhavě, a občas tápal po anglickém výrazu. „Pane S, musím vás upozornit na velké potíže. Ráno mi volali z mé centrály v Havaně. Dostali přímý rozkaz z Moskvy. Tenhle člověk,“ zřejmě ukázal na dveře, „tenhle člověk je britský tajný agent Bond. Nemůže o tom být pochyb. Dostal jsem přesný popis. Když byl ráno plavat, prohlédl jsem si dalekohledem jeho tělo. Byly na něm jasně vidět jizvy. Ta jizva na pravé tváři vyvrací veškeré pochyby. A ta jeho střelba včera večer! Ten zatracený hlupák se chlubil! Rád bych viděl člena naší organizace, který by se takhle hloupě choval! Okamžitě bych ho nechal zastřelit.“ Na chvilku se odmlčel. Jeho tón se změnil do mírně výhružného. Jenže teď se zaměřil na Scaramangu. „Ale, pane S! Jak k tomu mohlo dojít? Jak jste to mohl dopustit? Má centrála je takovou chybou naprosto ohromená. Nebýt bdělosti mých nadřízených, ten člověk tu mohl napáchat nedozírné škody. Vysvětlete mi to, prosím, pane S. Musím podat úplné hlášení. Jak je možné, že se s ním setkáváte? Jak je možné, že ho dokonce berete mezi členy Skupiny? Chci podrobné vysvětlení. Vyčerpávající vysvětlení. Mí nadřízení vyjádřili ostrou kritiku nedostatku bdělosti vůči nepříteli.“
Bond uslyšel škrtnutí zápalky. Představil si Scaramangu, jak se pohodlně opírá a předvádí svůj kuřácký obřad. Když promluvil, byl jeho hlas rozhodný, nezastrašený. „Pane Hendriksi, oceňuji starost vaší organizace a blahopřeji k takovým zdrojům informací. Nicméně vyřiďte svojí centrále tohle: Toho člověka jsem potkal zcela náhodně, aspoň jsem si to tehdy myslel, a nemá význam dělat si starosti s tím, jak k tomu došlo. Nebylo snadné svolat tuhle konferenci a já jsem potřeboval pomoc. Narychlo jsem musel povolat dva recepční z New Yorku, aby si vzali na povel hotelové zaměstnance. A odvádějí dobrou práci, ne? Ostatní personál jsem si musel obstarat v Kingstonu. Ale ze všeho nejvíc jsem potřeboval osobního asistenta, který musel zajistit, aby všechno probíhalo hladce. Nemohl jsem se zabývat všemi detaily osobně. Když jsem zničehonic potkal tohohle člověka, připadal mi schopný. A tak jsem ho vzal. Ale nejsem hloupý. Věděl jsem, že až to tady skončí, budu se ho muset zbavit, čistě pro případ, že by se dozvěděl něco, co by se dozvědět neměl. A vy mi teď říkáte, že je příslušníkem Tajné služby. Už na začátku téhle konference jsem vám říkal, že si tyhle lidi dávám k snídani, kdy mě napadne. Po tom, co jste mi řekl, dojde k jedné změně: Zemře dnes, a ne až zítra. A stane se to takhle.“ Scaramanga ztišil hlas. Bond slyšel jen útržky slov. Ucho se mu potilo, jak je tiskl k základně stopky sklenice na šampaňské. „Náš výlet vlakem… krysy v třtinovém poli… nešťastnou náhodou… strašný šok… detaily pro sebe… slibuju, že se od srdce zasmějete.“ Scaramanga se musel znovu opřít. Teď už zase mluvil normálním hlasem. „Takže můžete zůstat …
