9. kapitola
Paul Drake seděl ve své kanceláři, rozměry připomínající kukaň, zelený průsvitný štítek měl sklopený do očí a probíral se kupou hlášení. Telefony na psacím stole ho udržovaly trvale ve styku s lidmi, kteří měli službu v terénu. Elektrické hodiny na zdi tiše odměřovali čas.
Perry Mason a Della Streetová využili výsadního postavení, získaného dlouhým přátelstvím a stálými zakázkami, prošli neohlášeni úzkou chodbou a po nedbalém zaťukání na dveře Drakovy kanceláře je Mason otevřel a podržel, aby Della mohla vejít první.
Drake zvedl zrak od papírů, zazubil se, pohlédl na hodiny, protřel si oči a řekl: „Zrovna jsem chtěl zavřít krám a jít domů. Kde jste byli lidi?“
Mason objal Dellu Streetovou kolem pasu: „Povečeřeli jsme, zatancovali a popřáli odpočinek nervům, Paule. Už jsme se dostali tak daleko, že si na práci najmem tebe.“
Drake řekl unaveně: „A to si myslíte, že já nepracuju? Ti vašnostové, co si myslí, že soukromý detektiv jen prožívá samá báječná dobrodružství, hraje si na schovávačku s policajty a ve volném čase si drží hezké slečny od těla – ti by měli jednou zkusit rozdělit práci mezi dva tucty lidí tak, aby bylo také vidět nějaké výsledky a aby se přitom ti lidé jeden druhému nepletli do cesty.“
„Co je nového?“ zeptal se Mason.
„Spousta věcí. Žádné senzace, jen hromada různých drobností, ze kterých do rána sesmolím zprávu. V tuhle dobu bývá provoz vždycky slabší. Když už lidé leží v kutlochu, nepřimějete je ani heverem, aby se s někým vybavovali, i kdyby za nimi přišel houf agentů. Proto lidi obyčejně odvolám a pošlu je do práce časně ráno.“
„Máš něco o Corrině?“ zeptal se Mason.
„Podle všeho propadla melancholii, protože jí její důvěrná přítelkyně nechala ve štychu. Ta kamarádka byla mimochodem Minerva Danbyová, která spadla do moře z Alderovy Jachty. Když se George Alder doslechl, že jeho nevlastní sestra je duševně chorá, odletěl do Jižní Ameriky. Přistál tam ten den, co Corrina zmizela. Všechno nasvědčuje, že v záchvatu melancholie spáchala sebevraždu, ale mrtvola nebyla nikdy nalezena. Carmen Monterreyová, její služebná a společnice, se vrátila zpátky do Států. Poslal jsem do všech novin oznámení s obvyklým textem. Carmen Monterreyová se žádá, aby se přihlásila na níže uvedenou adresu, kde ji čeká velice příznivá zpráva. Uvedl jsem číslo své tajné schránky a tak…“
Aparát na stole napravo od Draka vytrvale zvonil.
Šéf detektivní kanceláře udělal omluvné gesto rukou, zvedl sluchátko a řekl: „Haló… Ano, jen spusťte… Cože?… Sakra, tohle…! A co detaily… Jasně, sežeňte je a hned mě informujte. Posílám tam dva agenty, aby vám pomohli… Musím znát fakta… Ovšem, zůstanu tady… obujte se do toho. Za půl hodiny je tam oba máte… Jasné, můžete…“
Drake hodil aparát do vidlice a řekl: „Ještě moment, Perry.“
Zvedl telefon nalevo a vyštěkl příkazy komusi v kanceláři: „Pošlete hned dva muže do Alderovy ostrovní rezidence. Jake potřebuje posilu… Musejí oba vyrazit hned… Ne, na tom nesejde, koho vyberete. Tohle je prvořadý úkol… Ale musí to být kvalitní agenti… Hoří to!“
Drake položil sluchátko, posunul si zelené stínítko nahoru z čela a řekl: „George Alder byl zavražděn.“
„Hrome! Co to říkáš? Kdy se to stalo?“
„Muselo se to stát v několika posledních hodinách. Našla ho služebná Sally Bangorová, která vraha překvapila těsně po činu. Alder byl zřejmě zastřelen. Mrtvola ležela v pracovně na podlaze. Domovní dveře byly otevřené. Pes byl v přístěnku, kam ho George zavíral, když čekal návštěvu. Agent, který měl úkol dům pozorovat, dorazil právě na místo. Všude bylo plno policejních vozů, a jakmile dostal tip, že Alder byl zavražděn, pálil k telefonu, aby mi to oznámil. Teď šel zpátky to obhlídnout a sehnat někoho, od koho se doví něco bližšího… fotografa, novináře, známého strážníka, nebo někoho takového. Má dobré známosti a za pár minut o něm jistě zase něco uslyšíme.“
„Proč tam ten člověk nebyl dřív?“ vybuchl Mason.
„Měj slitování, Perry. Nic nenasvědčovalo tomu, že je dům potřebí hlídat hned. Byl jsem…
