19. kapitola
Soudní úředník zavolal dovnitř porotce. Soudce Garey vyšel ze své úřadovny a sedl si za předsednický stůl.
Gloster řekl: „Skončil jsem se svědkem Samem Durhamem.“
„Slovo má obhajoba,“ řekl soudce Garey.
Mason řekl s klidným úsměvem: „Kdy jste na kánoi hledal stopy po otiscích prstů, pane Durhame?“
„Třetího večer. Hodně pozdě, skoro k půlnoci, a pátrání se protáhlo do ranních hodin čtvrtého srpna.“
„Třetího v noci se stala ta vražda.“
„Ano.“
„A vy jste vyrozuměl, že kánoe byla pronajata prvního večer?“
„Ano.“
„Kde jste našel ty otisky?“
„Na různých místech.“
„Jak dlouho by se podle vašeho názoru zachoval takový latentní otisk na povrchu předmětu tohoto druhu?“
„To záleží na atmosférických podmínkách a nejrůznějších okolnostech, ale řekl bych, že po čtyřech dnech by se tam mohly otisky prstů ještě najít.“
„Jste ochoten prohlásit, že to jsou otisky mých prstů?“
„Porovnal jsem je s vaší daktyloskopickou kartou. O shodě a totožnosti stopy a otisku nemůže být pochyb. Přejete-li si, přichystal jsem zvětšené snímky, kde…“
„Ne, děkuji,“ řekl Mason s úsměvem. „Nechci brát ty otisky v pochybnost. Snažím se pouze upřesnit časové údaje.“
„Ano.“
„Řekl byste tedy, že jsem se kánoe dotkl někdy v době čtyř dnů, počítáno zpětně od půlnoci dne třetího srpna?“
„Ano.“
„Mohlo se to stát v průběhu těch čtyř dnů kdykoli předtím, než jste tam stopy po otiscích prstů hledal?“
„Ano.“
„A mohlo to být i dřív?“
„Snad ano, ale řekl bych, že čtyři dny jsou za daných podmínek nejzazší lhůtou, za jakou se tam mohly otisky udržet.“
„A někdy v průběhu těch čtyř dnů, počítáno zpětně od půlnoci třetího, kdy jste prohlídku kánoe provedl, na něm zanechala otisky prstů také obžalovaná?“
„Ano.“
„Já jsem mohl na kánoi zanechat otisky kdykoli v průběhu té doby?“
„Ano.“
„Snad dokonce i deset minut předtím, než jste ty stopy začal hledat?“
„No… na to nemohu odpovědět.“
„Proč nemůžete?“
„No… já… myslím, že byste mohl.“
„A otisky obžalované mohly být zanechány kdykoli v průběhu těch čtyř dnů?“
„Ano.“
„Dokonce plné čtyři dny předtím, než jste přišel stopy hledat?“
„Ano.“
„Nuže,“ řekl Mason vítězoslavné, „podle vaší výpovědi mohla obžalovaná nechat na kánoi otisky celé čtyři dny předtím, než jste je tam přišel hledat, a já jsem je tam mohl nechat deset minut před vaším příchodem, když jsem si kánoi prohlížel.“
„Ohrazuji se a vznáším námitky proti takovému kontrolnímu výslechu, Vaše Ctihodnosti. Ohrazuji se proti otázkám, vycházejícím z nedoloženého předpokladu,“ hřímal Gloster. „Ohrazuji se, protože není doloženo a také nemůže být doloženo, že si pan Perry Mason prohlížel kánoi během vyšetřování. Můžeme prokázat, že…“
Mason se zašklebil a řekl: „Snažím se svými otázkami pouze upřesnit časové určení.“
„Vyzývám vás, abyste před soudem a před porotou prohlásil, že jste kánoi zkoumal, abyste našel případné stopy,“ řekl Gloster. „Jestliže to učiníte, požádám vás, abyste nám řekl, co vás přimělo…“
„Jen se nevzrušujte,“ odpověděl Mason. „Moje otázky svědkovi se týkají pouze časového určení. Snažím se stanovit časové rozmezí. Vy se této výpovědi pokoušíte dramaticky využít, aby se zdálo, že moje otisky a otisky obžalované, které se vyskytují na stejném předmětu, musely být zanechány ve stejnou dobu. Při kontrolním výslechu se pouze snažím dokázat, že otisky mohly být zanechány v rozmezí devadesáti šesti hodin a že je časově mohla dělit i doba čtyř dnů. A jestliže mě chcete do kánoe dostat ve stejnou dobu, kdy tam byla obžalovaná, pak se musíte, pane státní návladní, činit poněkud lépe, než to děláte dosud.“
Na Glosterově tváři bylo znát, že si tuto stránku případu uvědomil poprvé.
Mason se znova obrátil na svědka. „Víte, pane Durhame, že v bytě obžalované byla vykonána úřední prohlídka?“
„Ano, vím to. Byl jsem přítomen.“
„A byl přítomen také státní zástupce Gloster?“
„Ano, byl.“
„Takže kdybyste nyní byt prohlédl, mohl byste tam se vší pravděpodobností najít předměty, na nichž jsou otisky prstů jak státního zástupce, t…
