Celá e-kniha Sittafordská záhada ke stažení v ePUB, PDF a MOBI
XVII
Slečna Percehouseová
Když se Emily vrátila, zjistila, že na ni čekají vejce se slaninou, ale i Charles. Paní Curtisová byla pořád ještě celá vyjevená nad útěkem trestance.
„Před dvěma lety jim jeden útek naposled,“ řekla, „a tři dni to trvalo, než ho chytili. Lapli ho až někde u Moretonhampsteadu.“
„Myslíte, že by se mohl objevit tady?“ zeptal se Charles. Lokální patriotismus tuto domněnku příkře zavrhl.
„Tímhle směrem oni nikdy neutíkají, tady jsou všude slatiny a jenom malá městečka za nimi. Ten se pustí nejspíš někam k Plymouthu. Ale chytnou ho, ještě než se tam dostane.“
„Mezi těmi skalami a balvany na druhé straně Toru by se dal najít příhodný úkryt,“ řekla Emily.
„Máte pravdu, slečno, jeden takový úkryt tam dokonce je, jmenuje se to Jeskyně skřítků. Vede do ní úzký vchod, ale dál se ta jeskyně rozšiřuje. Povídá se, že jeden ze stoupenců krále Charlese se tam kdysi ukrýval celých čtrnáct dní a děvečka ze statku mu nosila jídlo.“
„Na tu jeskyni se musím podívat,“ řekl Charles.
„To budete koukat, jak těžké je ten vchod najít, pane. Kolikrát v létě ho výletníci hledají celé odpoledne a nenajdou ho, ale jestli se vám ho podaří najít, nezapomeňte tam v jeskyni nechat špendlík pro štěstí.“
„Uvažuju,“ řekl Charles, když byli po snídani a vyšli si s Emily na zahrádku, „jestli bych neměl jet do Princetownu. Nevycházím z údivu, jak se všechno najednou začne hrnout, když má člověk trochu štěstí. Přijedu odevzdat cenu výherci fotbalové soutěže, a než se naděju, dojde tu k vraždě a teď k tomu.útěku trestance. To je úžasné!“
„Kdy chceš jít fotografovat vilku majora Burnabyho?“ Charles se podíval na oblohu.
„Hm,“ řekl, „asi se vymluvím na špatné počasí – začíná být mlhavo. Musím si najít důvod k co nejdelšímu pobytu v Sittafordu. Hm – nevadí ti, že jsem zrovna odeslal kratší interview s tebou?“
„To je v pořádku,“ řekla Emily mechanicky.
„Co jsem podle tebe říkala?“
„Takové ty obvyklé řeči, co lidi rádi slyší,“ řekl pan Enderby.
„Náš zvláštní dopisovatel měl rozhovor se slečnou Emily Trefusisovou, snoubenkou pana Jamese Pearsona, zatčeného policií a obviněného z vraždy kapitána Trevelyana. Dále popisuji své dojmy – že jsi hrdá a krásná dívka.“
„Pěkně děkuju,“ řekla Emily.
„Mikádo,“ pokračoval Charles.
„Co je s mikádem?“
„Máš mikádo,“ řekl Charles.
„No, to ovšem mám,“ řekla Emily.
„Ale proč se o tom zmiňuješ?“
„Čtenářky tohle vždycky rády čtou,“ řekl Charles Enderby.
„Byl to nádherný interview. Nemáš ponětí, jaké krásné, ryze žensky dojemné věci jsi mi řekla – že budeš věrně stát za svým milým, i kdyby se proti němu spikl celý svět.“
„Opravdu jsem něco takového řekla?“ zeptala se Emily trochu vyděšeně.
„A vadí ti to?“ řekl pan Enderby s obavami.
„Vůbec ne!“ řekla Emily.
„Bav se, miláčku.“ Pan Enderby vypadal poněkud ohromeně.
„Vůbec se nediv,“ řekla Emily.
„To je citát. Měla jsem ho vyšitý na slintáčku, když jsem byla malá holka – a byl to parádní slintáček – na neděli. Na tom druhém, na všední den, bylo vyšito Nebuď bumbrlíček.“
„Ach tak! Vypotil jsem nějakou omáčku o letech, která kapitán Trevelyan strávil na moři, s náznakem, že možná uloupil nějaké pohanské modly a že není vyloučeno, že by snad mohlo jít o pomstu kněží – samozřejmě jen pouhý náznak, to víš.“
„Zdá se, že dnešní dobrý skutek máš už za sebou,“ řekla Emily.
„Co jsi prováděla ty? Dneska sis na mou věru přivstala!“ Emily mu vylíčila své setkání s panem Rycroftem. Náhle se odmlčela a Enderby se ohlédl, aby zjistil, kam se Emily dívá. Uviděl růžového, zdravím kypícího mladíka, opírajícího se o vrátka a všelijak pokašlávajícího, aby na sebe diskrétně upoutal pozornost.
„Jářku,“ řekl mladý muž, „je mi děsně líto, že vyrušuju a tak vůbec. Totiž – já moc nerad, ale posílá mě sem tetinka.“ Emily a Charles oba reagovali tázavým: „Och!?“, neboť z mladíkova vysvětlení moc chytří nebyli.
„Ano,“ řekl mladík.
„Mám-li říct pravdu, tetinka je kapánek moc rezolutní. Když řekne ‚Zajdi tam, nedá se svítit. Já samozřejmě vím, že je to děsně nes…
