Celá e-kniha Případ toulavé panny ke stažení v ePUB, PDF a MOBI
KAPITOLA 9
Noční vratný v obchodním domě čekal u hlavních dveří. Mason mu silným tabulovým sklem ukázal svoji vizitku, vrátný přikývl, otevřel dveře a řekl: „Paní Ferrellová vás očekává.“
„A pan Addison,“ dodal Mason s úsměvem.
Vrátný zakroutil hlavou. „Pan Addison tu dosud není. Policie ho potřebovala.“
„Potřebovala ho?“ zeptal se Mason.
„Potřebovala, aby pro ně něco udělal.“
„Co?“
„Tedy, pane, předpokládám, že víte, co se stalo. Zdá se, že došlo k nehodě a vypadá to, že policie chtěla, aby jí pan Addison vysvětlil něco, co se týkalo pistole. Pokud mne omluvíte, myslím, že vám paní Ferrellová sdělí podrobnosti.“
„Pojďme,“ vyzval ho Mason.
Vrátný vedl Masona dlouhými uličkami pokladen, přikrytých protiprachovými povlaky, pak ho vyvezl výtahem do pátého patra a pokračoval chodbou, až nakonec došli k několika přepychovým kancelářím.
V kanceláři označené p. ADDISON a rovněž ve vedlejší, která měla na skle z mrazivých květů jméno p. FERRELL, svítila světla. Noční vrátný postoupil dopředu, formálně zaklepal na dveře, lehce pootevřel a ohlásil: „Pan Perry Mason.“
„Pojďte rovnou dál, pane Masone,“ vyzval ho ženský hlas. Hlas příjemně modulovaný a zároveň sytý, nepostrádající horní tóny. Mason otevřel dveře a vstoupil.
Lorraine Ferrellová ležela na pohovce u vzdálenější stěny pokoje. Když Mason vstoupil, odhodila lehkou přikrývku.
„Dobré jitro, paní Ferrellová,“ pozdravil Mason. Velkomyslně mu poskytla letmý pohled na svoje nohy, pak si stáhla sukni, usmála se na něj a řekla: „To je od vás milé, že jste přišel. Pokoušela jsem se trochu uvolnit a uklidnit se. Kde je vrátný?“
Mason otočil hlavu a pohlédl přes rameno. „Právě vstupuje do výtahu.“
„To je dobře. Zavřete dveře. Pojďte sem, a sedněte si tady do toho křesla v čele pohovky.“
Zdála se zcela uvolněná a celkově klidná. Mason zavřel dveře a přešel ke křeslu, které mu označila.
„Tihle moderní ředitelé se dost hýčkají,“ podotkla. „Našla jsem přikrývku tamhle v zásuvce šatníkové skříně. Jsem přesvědčena, že můj manžel byl zvyklý dopřávat si po obědě malou siestu. Vím, že ho nikdy nebylo možné telefonicky zastihnout před třetí hodinou.“
Mason se zmohl na poněkud nezávazný úsměv. Zatímco mluvila, sledovala ho a pozorně ho odhadovala. Mason ji na oplátku rychle přelétl bystrým právnickým pohledem. Zaznamenal elegantní šaty, velké, oduševnělé oči, plné rty a linii šíje a krku.
Najednou řekla: „Nakolik musím být před vámi pokrytecká, pane Masone?“
„Proč nebýt přirozená?“
Nervózně se zasmála. „Přelétl jste mě jediným pohledem a pak jste odvrátil oči, jako byste mě zařadil do katalogu.“
„Zvyk,“ odpověděl Mason, a sáhl po svém cigaretovém pouzdru.
„Jaký zvyk?“
„Ten letmý pohled. Klientům se nelíbí, když na ně zíráte, a svědci jsou někdy upřeným pohledem vyvedeni z míry.“
„Nejste rád, když se vám podaří vyvést svědky z míry?“
„Jen nepřátelské svědky a jen u soudu.“
„Předpokládám, že nejsem nepřátelský svědek.“
„Doufám, že ne.“
„Můžete odhadnout člověka tak rychlým pohledem?“
Mason odpověděl: „Vždycky je třeba se o to pokusit.“
„Úspěšně?“
„Přijde na to. Advokát, který je často u soudu, musí mít rychlý úsudek. Zapisovatel čte jména navrhovaných porotců. Dotyčná osoba vstane ze sedadla v soudní síni, aby zaujala své místo v lavici porotců. Máte možnost ji pozorovat šest nebo sedm sekund. V těchto šesti nebo sedmi sekundách si musíte udělat rychlý úsudek o charakteru dotyčného, o jeho schopnostech reagovat na svědectví, na argumenty, o tom, jaký druh člověka to je, jestli je nepředpojatý, liberální, nebo naopak bigotní, dobromyslný, či nepřátelský. Jistě, máte možnost doplnit tento první dojem tím, že mu položíte několik otázek, ale člověk se zpravidla zatvrdí ve chvíli, kdy mu začnete klást otázky, takže jeho vystupování je více méně maskou. Snaží se přesvědčit vás, že je inteligentní a důležitý. Ví, že je v popředí veřejného zájmu a má přirozenou tendenci ukázat se v co nejlepším světle. Namlouvá si, že je něco jako soudce. Takže vaše nejlepší příležito…
