00100110 / 38
Mott a Backle vytasili zbraně a rychle pohlédli ke dveřím. Sanchezová padla na kolena a začala v kabelce lovit pistoli. Nolanová se přikrčila pod stolem.
Frank Bishop se vplížil zpátky do hlavních dveří a proplazil se krátkou chodbou vedoucí k dinosauřímu výběhu.
„Jste zraněný, šéfe?“ zavolala Sanchezová.
„Nic mi není!“
Detektiv se ukryl naproti stěně a nejistě se postavil. Vytasil pistoli a zvolal: „Je venku – Phate! Stál jsem ve vestibulu a on na mě několikrát vystřelil. Stojí tam ještě teď!“
Backle se prohnal kolem Bishopa a současně vysílačkou varoval kolegy před pachatelem. Přikrčil se u dveří a pohlédl na díry po kulkách ve stěně a roztříštěné sklo. Tony Mott se k agentovi připojil.
„Kde je?“ zavolal Backle, rychle vykoukl ven a opět se stáhl do úkrytu.
„Za tou bílou dodávkou,“ vykřikl detektiv. „Támhle nalevo. Nejspíš se sem vrátil, aby zavraždil Gillettea. Vy dva běžte napravo a odřízněte mu cestu. Já se k němu zatím přiblížím zezadu. Držte se u země. Je to dobrý střelec – minul mě o pár centimetrů.“
Agent i mladý policista se na sebe podívali a přikývli. Oba společně pak vyrazili z hlavních dveří. Bishop je chvíli sledoval, pak se vztyčil a schoval pistoli do pouzdra. Zastrčil si košili, vytáhl klíčky, odemkl Gilletteovi pouta a strčil si klíčky zpátky do kapsy.
„Co to děláte, šéfe?“ zeptala se Sanchezová a zvedla se z podlahy.
Patricia Nolanová se rozesmála, neboť jí došlo, co se právě stalo.
„To byl únos z vězení, že jo?“
„Jo.“
„Ale co ty výstřely?“ zeptala se Sanchezová.
„To jsem byl já.“
„Vy?“ zeptal se užasle Gillette.
„Vyšel jsem ven a několikrát vystřelil do dveří.“ Detektiv se zašklebil. „Normální sociální inženýrství – myslím, že mu začínám přicházet na chuť.“
Bishop kývl na Phateův počítač a řekl Gilletteovi: „Tak co stojíš? Seber ten notebook a mazej odsud.“
Gillette si protřel zápěstí. „Víte určitě, že to tak opravdu chcete?“
„Jistě vím jen to, že Phate s Millerem se můžou právě nyní potloukat po areálu Severokalifornské univerzity. A já nedopustím, aby kvůli nim zemřel ještě někdo další. Takže pohyb.“
Hacker sebral notebook a vyrazil za detektivem.
„Počkejte,“ zavolala za nimi Patricia Nolanová. „Já parkuju vzadu. Můžeme jet mým autem.“
Bishop zaváhal.
„Pojedeme ke mně do hotelu,“ dodala Nolanová. „Můžu vám s tím počítačem pomoct.“
Detektiv přikývl. Chtěl něco říct Lindě Sanchezové, ale ta ho umlčela mávnutím ruky. „Já jen vím, že když jsem se otočila, viděla jsem, jak Wyatt utíká a vy vyrážíte za ním. Pokud je mi známo, odjel někam do Napy a vy jste mu v patách. Mnoho štěstí při hledání, šéfe. Dejte si za mě sklenici vína. Mnoho štěstí.“
Ukázalo se však, že Bishopův hrdinský kousek neměl žádný smysl.
V hotelovém pokoji Patricie Nolanové – zdaleka nejluxusnějším apartmá, jaké kdy Wyatt Gillette viděl – hacker rychle dešifroval data na Phateově počítači. Vzápětí ovšem vyšlo najevo, že jde o jiný notebook, než do jakého Gillette již jednou pronikl. Nebyla to právě horká stanice, ale obsahovala pouze operační systém, program Trapdoor a několik souborů se staženými novinovými výstřižky, které Phateovi zaslal Shawn.
Většina z nich se týkala Seattlu, který se podle všeho měl stát dějištěm příštího kola Phateovy vražedné hry.
Když ovšem Phate nyní věděl, že se policie zmocnila jeho notebooku, bezpochyby se rozhodne udeřit někde jinde. O Severokalifornské univerzitě ani o potenciálních obětech nebyla v počítači jediná zmínka.
Bishop odevzdaně klesl do jednoho z luxusních křesel, sepjal ruce a zadíval se do země. „Ani ň.“
„Můžu to zkusit?“ zeptala se Nolanová. Posadila se vedle Gillettea a začala procházet adresářovou strukturu. „Mohl nějaké soubory smazat. Zkoušel jste něco obnovit programem RestoreS?“
„Ne, nezkoušel,“ řekl Gillette. „Myslel jsem si, že všechno skartoval.“
„Třeba se s tím neobtěžoval,“ namítla Nolanová. „Třeba si byl sebejistý, že se mu do počítače nikdo nedostane. A pokud ano, že ho zastaví šifrovací bomba.“
Spustila program RestoreS a za o…
