6
Šli tam s povolením k domovní prohlídce a v neprůstřelných vestách, protože z toho, co jim vyprávěla Betty Youngová, bylo jasné, že ten výtečník není žádné neviňátko.
Potíž byla v tom, že u většiny činžáků v mnoha částech města se nepočítalo s přímými zásahy policie. Maxwell Corey Blaine nežil na ranči uprostřed svých pastvin v Louisianě, kam mohli šerifovi lidé přicválat po mechem porostlé cestě a pak vyrazit vstupní dveře břevnem s pěti policajty po každé straně - pro pána, to se ten náš dobyteček polekal! Maxwell, nebo Maxie, jak mu důvěrně říkala jeho někdejší zrádná milá, bydlel v šestiposchoďovém baráku bez výtahu v úzké uličce v Calm's Pointu. Bývala to kdysi krásná a civilizovaná část města, ale zošklivěla a zbarbarštěla. Město ji před časem určilo k zušlechtění v příštích deseti letech, a ten cyklus byl odsouzený k opakování, i když nikdo v městské radě nevěděl, kdy k tomu dojde a proč.
Budova byla z cihel zčernalých sazemi a několika stoletími, schodiště příkrá a chodby úzké. Na každém poschodí byly čtyři byty a v tu ranní hodinu - shromáždili se před Maxieho bytem ve tři čtvrtě na dvě - se pevně uzamčenými dveřmi linuly zvuky hlubokého spánku. Připadali si v těch povinných vestách nemotorně i proto, že kvůli zimě měli pod nimi několik vrstev šatstva; uvnitř budovy už svlékli rukavice a všichni byli ozbrojeni útočnými puškami AR -15. Beranidlo se do těch chodeb z konce 19. století a na točité schody nevešlo, a tak se přeskupili k akci teprve, až jich všech pět dorazilo do pátého patra.
Všichni do jednoho byli kolegové a přátelé. Neměli mezi sebou nevyřízené malicherné účty, žádný se nepokoušel přimět toho druhého, aby vyrazil dveře, což patří v životě policisty mezi deset nejnebezpečnějších vteřin. Kling prostě řekl, že to udělá on. On a Brown přijali hlášení o střelbě v pizzerii, takže je to jejich případ a oni budou zatýkat, pokud dnes k zatčení dojde. Proto zaútočí na dveře on; Brown a Carella budou každý po jeho jedné straně a Willis a Meyer vzadu jako rezerva. V tom pátém patře byla pořádná zima, a když Kling sděloval šeptem svůj plán kolegům, valila se mu pára od úst.
Byl ozbrojený samonabíjecí karabinou a třímal ji oběma rukama. Člověk v tom bytě možná spáchal vraždu a soudce ho pokládá za natolik nebezpečného, že si zasloužil bytovou prohlídku bez ohlášení předem. Parta byla dobrá. Všichni přítomní detektivové spolu pracovali už dřív a přesně věděli, co se tady bude dít a co mají dělat. Carella a Brown obstoupí dveře, Kling je vykopne. Jen co zámek povolí, vtrhnou ti tři do bytu, Willis a Meyer v rozestupu za nimi. Při troše štěstí bude po všem během dvou nebo tří minut.
Kling přiložil ucho ke dveřím a poslouchal. Nic.
Poslouchal ještě chvilku, pak ustoupil ode dveří a pokynem hlavy se ujistil, že ostatní jsou připraveni. Zhluboka se nadechl, zdvihl pravé koleno do výšky, napřáhl levou ruku kvůli rovnováze, v pravé ruce sevřel zbraň. Síla kopnutí, znásobená váhou jeho těla při pohybu vpřed, roztříštila dřevěné dveře, zámek se utrhla zůstal visel na zárubni, Kling vpadl rozbitými dveřmi dovnitř, Carella a Brown se odlepili od obou stran průlomu a vrhli se za ním, Meyer a Willis o zlomek vteřiny později.
"Policie!" zařval Kling a ostatní za ním opakovali "Policie!". Rozběhli se po bytě a prohledávali ho očima. Willis praštil do vypínače na stěně a na stropě zazářilo světlo. Byli v malém, ošumělém obýváku plném bachratého nábytku. Po levici měli nevelký kuchyňský kout, ve stěně vpravo byly troje zavřené dveře. Ty nejbližší vedly, jak usoudili, na záchod, za prostředními byla pravděpodobně koupelna a za třetími ložnice, jejíž okna vedla asi na ulici. Ty dojmy si nesdělovali, byli už v mnoha podobných bytech a věděli, jak to v takových činžácích vypadá. Následovali Klinga rovnou k posledním dveřím, které neměly na této straně panty, zřejmě se otevíraly dovnitř. Kling popadl za kliku, zalomcoval s ní, znova zařval "Policie!", vší silou vrazil do dveří a vpadl s namířenou zbraní do pokoje.
Kopnout…
