13. kapitola
Soudce Grosbeck, pověřený případem, pohlédl zpod brýlí na Perryho Masona. „Peavis versus Faulknerovo květinářství,“ ohlásil. „Předběžné jednání. Labley od firmy Labley a Cutten za obžalobu, Perry Mason za obhajobu.“
Frank Labley řekl úsečně: „Obžaloba připravena,“ a pohlédl k místu, kde seděl Mason.
„Obhajoba rovněž,“ prohlásil Mason.
Labley projevil překvapení. „Vy tedy chcete, aby předběžné jednáni proběhlo?“
„Přesně tak.“
„Obžalovací spis je velice stručný,“ upozornil soudce Grosbeck Masona. „Můžete samozřejmě požádat o odročení, pane právní zástupce.“
„Děkuji, Vaše Ctihodnosti, není třeba. Jsem připraven.“
Labley pomalu povstal. „Vaše Ctihodnosti, toto je skutečné překvapení. Je přece zcela běžné, že když je obžaloba takto stručná, obhájce požádá o odročení.“
Mason se tvářil naprosto nezúčastněně.
„Pane žalobce,“ suše odpověděl Lableyovi soudce Grosbeck, „toto řízení je určeno k vyslechnutí návrhu na zřízení dozoru. Pouze obhájce obžalovaného smí požádat o odročení, vy nikoliv.“
„Chápu, Vaše Ctihodnosti, ale – dobrá, udělám, co bude v mých silách.“
„Předložíte nějaká místopřísežná prohlášení?“ otázal se soudce Masona.
„Ne, Vaše Ctihodnosti. Chtěl bych jen předvolat několik svědků.“
„Jak dlouho vám bude trvat výslech těchto svědků?“
„Jen chvíli.“
„Soud by dal přednost tomu, aby se celá záležitost vyřešila místopřísežnými prohlášeními a jinými závaznými dokumenty.“
„Vaše Ctihodnosti, vzhledem ke krátké době, kterou jsem měl k dispozici, jsem nemohl připravit místopřísežná prohlášení.“
„Právě proto vám povolím odročení.“
„Nestojím o ně, pokud pan žalobce nebude souhlasit se zrušením příkazu k dozoru do dalšího přelíčení.“
Frank Labley vyskočil celý rozhořčený. Soudce Grosbeck mu pokynul, aby si opět sedl, usmál se a řekl: „Dobrá, pane Masone. Soud vyslechne vaše svědky.“
„Trvám na svých místopřísežných prohlášeních a ověřené žalobě,“ vyhlásil Labley, „dále chci zasahovat do křížového výslechu předvolaných svědků a vyhrazuji si právo vyvrátit jejich výpovědi.“
„Samozřejmě. Prosím, pane Masone.“
„Předvolávám žalobce pana Peavise,“ řekl Mason.
Peavis se přiloudal, zvedl pravici k přísaze, postavil se na stanoviště svědků a zahleděl se na Masona s chladným nepřátelstvím.
„Vy jste v téhle záležitosti žalobcem, pane Peavisi, je tomu tak?“
„Ještě okamžik,“ přerušil je Labley a zvedl se dřív, než mohl Peavis odpovědět. „Ještě než bude otázka zodpovězena, domnívám se, že mám právo vědět, zda pan Mason předložil soudu akcie v souladu se soudním příkazem duces tecum.“
„Mám je tady,“ přikývl Mason.
„Ty původní?“ zeptal se Labley překvapeně.
„Ano.“
Labley usedl, ale vypadal ohromeně.
Policista v civilu, který se pohodlně rozvaloval v poslední řadě, se náhle zvedl a po špičkách vyšel ze soudní síně.
Soudce Grosbeck pohlédl na Masona a zamyšleně se odmlčel.
„Odpovězte na otázku,“ vyzval Mason Peavise.
„Ano.“
„Už nějaký čas se snažíte zakoupit podíl ve Faulknerově květinářství, souhlasí?“
„Ano.“
„Věděl jste, že určitá část akcií byla na jméno Carlotty Lawleyové?“
„Neztrácejme čas, pane Masone,“ řekl Peavis. „Jsem obchodník a naskytla se mi možnost získat Faulknerovo květinářství. Věděl jsem, že nemohu ty akcie koupit osobně. Navázal jsem jednání s Harveyem Lynkem a nabídl jsem mu určitou částku, když ty akcie pro mne získá.“
„Byl pan Lynk hazardní hráč?“
„Nevím a je mi to jedno. Nabídl jsem mu jistou částku za ty akcie. Oznámil mi, že je má.“
„Ale,“ řekl Mason se zájmem. „Pane zapisovateli, přečtěte tu odpověď znovu, prosím.“
Soudní zapisovatel ji přečetl.
„Totiž,“ opravil se spěšně Peavis, „řekl jsem Lynkovi, ať mi je sežene.“
„Udělejme si jasno,“ pokračoval Mason. „Řekl jste Lynkovi, že mu za akcie zaplatíte určitou částku nebo že vám je má sehnat?“
„Protestuji, otázka je právně nepřípustná, irelevantní a netýká se podstaty věci. Jde o zcela zbytečné puntičkářství.“
„Ta otázka jde přímo k jádru věci, Vaše Ctihodnosti,“ usmál se Mason. „Jestliže pan Peavis najal pana Lynka, …
