Úžasná Zeměplocha – Pravda (Terry Pratchett)

Mikuláš, který přebíhal od jednoho domovního vchodu k druhému, si uvědomil, že míří k cíli velkou oklikou. Otto by mu řekl, že je to tím, že se k němu podvědomě dostat nechce.

Bouře lehce polevila, i když se mu od klobouku stále ještě odrážela prská menších krup. Mnohem větší kroupy ze začátku bouře naplnily okapy a pokryly ulice. Vozy klouzaly a chodci se přidržovali zdí.

Navzdory žáru, který cítil v hlavě, vytáhl Mikuláš svůj zápisník a napsal si Krp. větš. než golf. míčk.? a udělal si v duchu poznámku, aby si pro jistotu jednu z krup s golfovým míčkem porovnal. Část jeho já začínala chápat, že jejich čtenáři mohou mít velmi uvolněný vztah k vině politiků, ale budou velmi přísní právě v takových otázkách, jako je velikost krup.

Zastavil se na Mosazném mostě a ukryl se v závětří pod jedním z obrovských hrochů. Padající kroupy zasypávaly hladinu řeky, na niž dopadaly s tisíci slabých mlaskavých zvuků. Zdálo se, že bouře pomalu slábne. Větší část Mikulášova života pro něj byl lord ze Slova vzdálenou postavou vyhlížející z okna své pracovny, z místnosti obložené knihami, které nikdy nečetl. Mikuláš zatím stál pokorně ve středu celých arů drahého, ale sešlapaného koberce a naslouchal..., teď by řekl, že zlým ošklivostem, názorům pana Větroměje zahaleným do drahých slov.

Ta nejhorší část, skutečně nejhorší část, byla v tom, že lord ze Slova se nikdy nemýlil. Mýlit se, to bylo něco, co neměl ve svém duševním zeměpise. Lidé, kteří měli opačný názor, byli buď nepříčetní, nebo nebezpeční, nebo to možná vůbec nebyli lidé. S lordem ze Slova jste se nemohli dohadovat. Nemohli jste vůči němu používat argumenty. Argument pochází ze slova arguer a znamená debatovat o něčem nebo něco probírat a docházet k logickým závěrům. Jediné, co jste mohli provozovat s Mikulášovým otcem, byla zuřivá hádka.

Z jedné ze soch steklo větší množství ledové vody a vlilo se Mikulášovi za krk.

Lord ze Slova používal slova takovým tónem a silou, že mu sloužila jako pěsti, přestože skutečnému fyzickému násilí se vyhýbal.

Na něco takového měl lidi.

Další dávka vody stekla Mikulášovi po zádech.

Ani jeho otec přece nemohl být takhle hloupý?

Napadlo ho, jestli by neměl jít a všechno, co věděl, sdělit hlídce. Ale ať se o Elániovi říkalo cokoliv, konec konců, měl ten člověk jen hrstku lidí a velké množství vlivných nepřátel, jejichž rodokmeny se táhly stovky let do minulosti a v jejichž rodinách bylo právě tolik cti, kolik byste jí našli v souboji zatoulaných psů.

Ne. On byl přece jen pán ze Slova. Hlídka tady byla pro jiné lidi, pro ty, kteří si nedokázali vyřešit své problémy sami. A co špatného se mu mohlo stát?

Bylo toho opravdu hodně, uvědomil si, když znovu vykročil, a dalo se jen stěží odhadnout, co z toho bylo nejhorší.