2
Kostelník Židovského centra v Isole se jmenoval Asher Cohen, a když se představil, použil židovského slova pro kostelníka - „šamaš“. Byl to hubený dlouhán, kterému nechybělo mnoho do šedesátky; na sobě měl střízlivý černý oblek, a jen co Carella s Meyerem vešli znova do synagogy, nasadil si jarmulku.
Před krátkou chvílí stáli všichni tři v uličce za synagogou a dívali se na rabínovu mrtvolu a stopy násilí všude kolem něho. Kostelník nezakrytě plakal se zavřenýma očima, protože nebyl s to podívat se na mrtvolu člověka, který byl duchovním vůdcem židovské obce. Carella a Meyer, kteří byli u policie už hezkou řádku let, neplakali.
Při pohledu na oběť vražedného útoku bodnou zbraní je příčin k pláči vrchovatě. Rabínovo černé roucho a jeho modlitební šál s třásněmi byly nasáklé krví, ale naštěstí zakrývaly množství bodných ran v jeho hrudi a břiše, ran, které budou později prozkoumávány v márnici za účelem vnějšího popisu, zjištění jejich počtu a lokalizace, velikosti, tvaru perforace a směru a hloubky vniku. Jelikož v pětadvaceti procentech bodných ran je smrt způsobena zasažením do srdce a jelikož kolem rabínova srdce byla divoká směsice bodných ran a lepkavá kaše sražené krve, předpokládali oba detektivové automaticky, že příčinou smrti byl zásah do srdce, a byli vděčni, že rabín je oblečený. Byli už v márnici mnohokrát a viděli holá těla na holých stolech; ta těla už nekrvácela, protože život i krev z nich dávno vyprchaly, ale viděli kůži v cárech jako rozervaný závoj, měkký vnitřek těla zbavený ochrany masa a vyvrhnutý naruby, i otevřené zející rány, dívali se na vykuchané lidské tělo a chtělo se jim zvracet.
Rabínovo tělo bylo vystaveno útočnkově zběsilosti. Když se Carella a Meyer dívali na toho mrtvého shora, nebylo jim do pláče, ale oči jim ztvrdly a v krku vyschlo, protože být ubodán k smrti je mimořádně děsivé. Neznámý vrah třímající nůž zřejmě jednal v návalu zuřivosti. Jedinými nezakrytými částmi rabínova těla byly ruce, hrdlo a obličej, a všechny tři - víc než ty smrtelné bodné rány skryté pod černým rouchem a modlitebním šálem - hlasitě žalovaly do noci, že se tady stala vražda. Na rabínově hrdle byly patrné dvě nehluboké řezné rány, které téměř připomínaly váhavé říznutí sebevraha. Hlubší, horizontální řezná rána na přední straně krku odhalila tracheu, karotidu a krční žílu, aniž je přeřízla - tak se to aspoň jevilo Carellově a Meyerově laickému pohledu. Další řezné rány byly kolem očí a jedna přes kořen nosu.
Ale to, co přimělo Carellu a Meyera, aby se odvrátili od mrtvoly, byly rabínovy dlaně. Ihned z nich poznali, že se rabín bránil. Ty rány hovořily hlasitěji než všechny ostatní, nebot vyvolávaly obraz bezbranného člověka, který se snaží chránit před vrahem mávajícím nožem a zvedá ruce v beznadějné obraně. Z dlaní rozřezaných na cáry visely uříznuté prsty. Na konci uličky potvrzoval pochůzkář, který byl první na místě, policejnímu lékaři, že je to ta mrtvola, kterou nalezl. Další pochůzkář strkal kolemstojící čumily za policejní ohradu, kterou zřídil. Pracovníci z laboratoře a fotografové se pustili do práce.
Carella a Meyer byli rádi, když se octli zpátky v synagoze.
Místnost byla tichá a prázdná - modlitebna bez věřících. Seděli v té rozlehlé a pusté místnosti na rozkládacích židlích. Před svatostánkem, v němž byla tóra, pět knih Mojžíšových, svítilo věčné světlo. Po obou jeho stranách stály rozžaté svícny - menory, které se tradičně nacházejí v každé židovské modlitebně.
Detektiv Steve Carella se pustil do jiné, také tradiční litanie. Vytáhl notes, připravil si tužku a prázdnou stránku, otočil se ke kostelníkovi a začal mu klást otázky podle vzoru, který se díky stálému používání stal klasickým.
„Jak se jmenoval rabín?“
Kostelník se vysmrkal a řekl:
„Solomon. Rabín Solomon.“
„Křestní jméno?“
„Jaakov.“
„To je Jacob,“ řekl Meyer. „Jacob Solomon.“
Carella přikývl a zapsal si jméno do notesu.
„Vy jste Žid?“ zeptal se Asher Cohen Meyera.
Meyer zaváhal, ale pak řekl:
„Jsem.“
„Byl ženatý…
