KAPITOLA 7
Bylo deset třicet dopoledne, když Paul Drake zaklepal dohodnutým způsobem na dveře Masonovy soukromé kanceláře.
Della Streetová ho pustila dál.
„Ahoj, krásko,“ řekl Paul.
„Jak vám šel karban?“ zeptala se Della Streetová. „Zahrnul jste si to do výdajů?“
„Věřte nebo ne,“ řekl Drake, „vyhrál jsem téměř pět set dolarů.“
„Není divu, že jsi dnes ráno přišel pozdě,“ zkonstatoval Mason. „Předpokládám, žes tam zůstal celou noc, letěl až brzy ráno a…“
„Nic z toho jsem neudělal,“ řekl Paul Drake. „S hraním jsem přestal krátce po půlnoci, letěl jsem hned dalším letadlem a pak jsem ještě zašel k sobě do kanceláře, přebral informace od svých lidí a dal je dohromady, abych mohl předložit inteligentní zprávu.
S tou blondýnkou, cos mě ji nechal sledovat, jsi to náhodou trefil, Perry. Byla na návštěvě u Stevena A. Barlowa ve Virginia City Avenue 5981. Zajel jsem tam a číhal venku asi hodinu; pak vyšla z domu, zavolala si taxi a jela do města.“
„Sledoval jsi ji?“
„Po pravdě řečeno ne, Perry. Vzal jsem si auto z půjčovny a na jediném místě, kde jsem mohl zaparkovat a být si jist, že odtud uvidím na přední dveře, jsem musel být otočený předkem směrem od města.
Zatímco jsem tam trčel a snažil se najít nějakou dobrou výmluvu, abych mohl zazvonit u dveří a zjistit, kdo mi otevře, aniž bych se prozradil, přiřítil se zpoza rohu taxík, zajel před dům a zastavil. Přední dveře se otevřely. Na verandu vyšel muž, o kterém předpokládám, že to byl Steven Barlow, a tahle blondýna, kterou jsem sledoval. Políbila ho na rozloučenou, seběhla dolů, naskočila do taxíku a taxík odjel do města. Muž stál na verandě a díval se za taxíkem, dokud nezmizel z dohledu. Kdybych se pokusil otočit o sto osmdesát stupňů a jet za ní, okamžitě bych se prozradil, a jelikož jsi říkal, že pokud bude na návštěvě u Stevena Barlowa, mám se na to vykašlat, rozhodl jsem se, že tím pádem končím.“
Mason přikývl. „Výborně. Jsem rád, žes to tak provedl.“
„Ale ještě jsem na ni stejně narazil, asi tak v jedenáct hodin,“ dodal Drake. „Byla v jednom kasinu, hrála ruletu a docela jí přálo štěstí. To už ale byla převléknutá do přiléhavých koktejlových šatů.“
„Viděla tě?“ zeptal se Mason.
„Ona mě ne,“ řekl Drake. „Držel jsem se na druhém konci kasina, ale mohl jsem ji přitom koutkem oka pozorovat. Byl jsem u jednoho z těch stolků, kde se hrají kostky, a věř mi, Perry – tak se dají vyhrávat prachy.“
„To je jak?“
„Když si tam stoupneš a někoho pozoruješ. Stál jsem na fleku a jenom jsem vždycky někam postavil hromádku pěti stříbrných dolarů a nechal je tam, dokud je někdo buď neshrábl, nebo nezaplatil mně. Po chvíli jsem si koupil hrací známky a začal hrát s dvacetidolarovými známkami.“
„Všiml si někdo, že to děvče pozoruješ?“
„Nikdo, ale teď ti řeknu něco pro zasmání. Někteří z těch lidí si mysleli, že hraju kostky nějakým novým systémem a pokládám peníze na stůl bez toho, abych se podíval kam, takže mám pořád otočenou hlavu, a polovina lidí u toho stolku začala velice rychle klást peníze na stůl s odvrácenou hlavou.“
„Fungovalo jim to?“
„Ani náhodou,“ řekl Drake. „Já byl u stolku jedinej, kdo měl štěstí.“
„Ale myslíš si, že si tě to děvče všimlo, když předtím vyběhlo a naskočilo do taxíku?“
„Ať visím, jestli to vím, Perry. Je to takový ten impulzivní typ. Dělá všechno z okamžitého popudu. Třeba včera večer, když nastoupila do auta a vyjela z parkoviště – jsem si jistý tím, že měla na mysli jiný cíl cesty. Než ale dorazila do Hollywoodu, najednou ji napadlo něco jiného. Podívala se na hodinky, v La Brea auto otočila zpátky a uháněla po silnici, co to dalo.“
„Takže myslíš, že ta návštěva u Barlowa byla improvizovaná?“
Drake přikývl. „Mimochodem, Perry, kdo byla ta kočka?“
„Glamis Barlowová. Je to dcera…“
„Glamis!“ zvolal Drake. „Matičko skákavá! Proč mi to nedošlo?“
„Ty o ní něco víš?“ zeptal se Mason.
„Spoustu věcí,“ řekl Drake. „Tuhle historku mám ze zdroje, kterému můžu důvěřovat. Zatím se to tutlá a do novin ještě neproniklo jediné slůvko. Ale je t…
