Celá e-kniha Případ svorných sester ke stažení v ePUB, PDF a MOBI
KAPITOLA 10
Mason zastavil u první telefonní budky, zavolal do své kanceláře, a když měl u telefonu Dellu Streetovou, zeptal se jí: „Co zjistil Paul Drake? Narazil na něco?“
„Objevil toho Glamisina nápadníka, Hartleyho Elliotta,“ řekla Della Streetová, „pořád sem volá a shání vás. Říká, že na něco kápl a vy za ním máte přijet, jak nejrychleji to půjde.“
„Na jaké je to adrese?“ zeptal se Mason.
„Rossiter Apartments na Blendon Street.“
„Jaké číslo, Dello?“
„7211. Je to byt 6 –B. Zdá se, že to Paulovi dělá velké starosti.“
„Jestli ještě bude volat,“ řekl Mason, „tak mu povězte, že už tam jedu. Taky mu řekněte, že Tragg a jeden uniformovaný policista se právě vrhli na Gilmanovu rodinu v jejich domě na Vauxman Avenue, a vypadá to, že se tam s nimi nehodlá mazlit.“
„Řeknu mu to. Měl jste příležitost zjistit něco podstatného, ještě než se tam ujal velení Tragg?“ zeptala se Della Streetová.
„Na tom případě je cosi zvláštního,“ řekl Mason. „Zatím na to nemůžu přijít – měl jsem příležitost položit otázky a dostal jsem na ně záporné odpovědi. Nejsem si ale jistý, zda to něco znamená. Jedu za Paulem. Zavolám vám, hned co se dozvím něco nového.“
Mason zavěsil, naskočil do auta, jel k Rossiter Apartments, zamířil rovnou k bytu 6-B a zaklepal na dveře.
Otevřel mu Paul Drake.
Když za dveřmi uviděl Perry Masona, ve tváři se mu objevil bez veškerých pochybností výraz úlevy.
„Pojď dál a ujmi se toho,“ řekl Drake.
U okna stál dlouhán s štíhlým pasem, kterému mohlo být tak dvacet osm let, s vystouplými lícními kostmi, neochvějnýma šedýma očima, odhodlaně vysunutou čelistí a atletickou postavou.
„To je pan Mason, Elliotte,“ řekl Paul Drake.
Elliott na advokáta zkoumavě pohlédl, uklonil se a po chvíli se vydal pomalým krokem dopředu, takže když si nakonec s Masonem potřásli rukou, advokát urazil dvě třetiny vzdálenosti.
„Pan Elliott,“ pokračoval Paul Drake a mrkl přitom nenápadně levým okem tak, aby to viděl jenom Mason, „se přátelí s Glamis Barlowovou. Vlastně spolu chodí a Elliott u nich v úterý zůstal přes noc. Bylo to tak, že ano, Elliotte – v úterý?“
„Přece víte, že bylo,“ řekl Elliott chladně. „Bylo to včera ráno. Chcete mě nějak nachytat nebo co? Nestrávil jsem tam noc. Strávil jsem tam ráno.“
„Snažím se jen upřesnit datum,“ řekl Drake zvesela.
Mason si stoupl vedle Hartleyho Elliotta, který nevyzval ani Masona, ani Draka, aby se posadili.
Elliott si zkřížil paže přes hrudník. „Bylo třináctého,“ řekl škrobeně.
„Abych ti to vysvětlil, Perry,“ spustil Drake, „Hartley Elliott a Glamis se dostali domů v časných ranních hodinách; byla vcelku teplá noc. Chvíli se ještě posadili na verandu a potom šli do domu, kde si s Glamis dali něco k pití. Když pak vyšel ven a chtěl se rozjet, zjistil, že nedopatřením nechal klíče v zapalování. Nepodařilo se mu nastartovat. Abych to zkrátil, zůstal tam přes noc.“
„Chápu,“ řekl Mason.
„Ještě než to začneme rozebírat,“ prohlásil Elliott chladně, „rád bych zkonstatoval, že za sebe rád mluvím sám. Nevím sice, oč tu běží, ale nelíbí se mi, když nějaký soukromý detektiv vkládá slova do mých úst, a nevím o tom, že bych stál o povídání s nějakým advokátem, dokud se neporadím se svým vlastním právním zástupcem. Jsem ochoten poslouchat, ale to je taky vše.“
„Jste nějaký nabroušený,“ podotkl Mason. „Něco je v nepořádku?“
„Jak to mám vědět?“ řekl Elliott. „Já si hledím svého a najednou sem vtrhne nějaký soukromý detektiv a začne se mě vyptávat na spoustu věcí o Glamis, kde jsem byl a co jsem tam dělal, a pak zavolá do kanceláře nějakému advokátovi a nechá mu tam vzkaz, aby za ním přijel. Už jsem panu Drakeovi několikrát naznačil, že tu kvůli mně nemusí zůstávat, ale on se mě vytrvale vyptával a vytrvale na vás čekal. Nakonec jsem souhlasil s tím, že na vás počkám, protože pan Drake tvrdil, že mi to všechno vysvětlíte.
Co se mě týče, můžete s tím vysvětlováním začít.“
„Rád bych se dozvěděl něco víc o tom, co se stalo včera ráno…“
„Myslím, že jste mě slyšel,“ řekl Elliott. „Chci, abyste…
