11
Tentokrát se dopustili chyby. Odstřihli mu značky ze spodního prádla, z pyžama a županu a zabalili ho do téže, asi kradené deky z útulku v Temple Street, ale jedno odstranit nemohli, a to tetování na bicepsu jeho pravé ruky:
Hawes zalistoval svým adresářem, našel tajné policejní číslo Střediska pro penzionované příslušníky amerického námořnictva a vytočil je. Žena, která se ozvala, měla hodnost seržantky a jmenovala se Helen Dibbová. Hawes se představil, řekl jí, co hledá, a zeptal se, jak dlouho jí bude trvat, než to zjistí.
„Víc toho o něm nemáte?“ zeptala se.
„Ani čárku.“
„Abych to měla hodně těžký, viďte? Jen jméno lodě a pod ním ženské jméno?“
„A ještě válku, nezapomeňte. Nemáte v počítači SVII – druhou světovou válku?“
„Ovšemže ano. Ale musíte počkat.“
„Prostě se podívejte na Hansona od roku 1941 do 1945. A jestli někdo z mužstva neuvedl mezi příbuznými nějakou Meg.“
„Ovšem.“
„Hračka, ne?“
„Ovšem.“
„Kdy mě můžete zavolat?“
„Až zavolám,“ řekla a zavěsila.
Zavolala za dvě hodiny.
„Tak tady máte, co jste chtěl,“ řekla. „Hanson byla radarová strážní loď pojmenovaná po Robertu Murrayovi Hansonovi, hrdinném námořníkovi, který byl zastřelen v Tichém oceáně.
Byla dána do provozu v květnu 1945, což mi trochu usnadnilo práci, protože jsem ji nemusela sledovat nazpátek až k Pearl Harbouru. Ale lahůdka to stejně nebyla, protože když vyplula do Tichého oceánu, měla na palubě tři sta padesát mužů a dvacet důstojníků. A pokud jde o Meg…“
Hawes zatajil dech.
„Ještě, že to není Mary. Jen pět mužů uvedlo Margaret nebo Marjorie jako příbuzné, a jeden později padl v korejské válce na minolovce v…“
„Já myslím, že Meg není zdrobnělina Marjorie,“ řekl Hawes.
„Tak zbývají tři. Máte tužku?“
Dělostřelecký důstojník Angelo Perretti uvedl jako příbuznou matku Margaret. Když byl propuštěn, žila jeho matka v Bostonu ve státě Massachussetts.
Poručík jménem Ogden Pierce uvedl jako nejbližší příbuznou manželku Margaret. Žil s ní v Baltimoru v Marylandu.
Námořník 1. třídy, radarový technik jménem Rubin Shanks uvedl jako nejbližší příbuznou manželku Margaret. Po propuštění z námořnictva s ní bydlel v Pittsburghu v Pensylvánii.
Žádný z nich nežil nikdy tady ve městě.
Meyer a Hawes se přesto vrhli na telefonní seznamy všech pěti správních celků města a pro jistotu přibrali i seznamy okolních předměstí, protože obě předešlé oběti byly na místo, kde je odložili, přivezeny. V Calm‘s Pointu byl nějaký Victor Peretti, ale žádného Angela Perettiho neznal. V Isole byl nějaký Robert Pierce; ten zas neznal žádné Ogdeny Pierce.
V seznamu elsinorského okresu našli jméno Shanks Rubin, bytem Merriweather Lane. Když vytočili číslo, řekla žena jménem Margaret Shanksová „Co zas provedl?“
Zeptali se, jestli by za ní mohli přijet.
Řekla, že mohou.
Právě v tu chvíli byl v podatelně odevzdán další dopis od Hluchého.
Milý Steve!
Hoď to do ohně!
Srdečně Tvůj
Sanson
Rytmus teď dosáhl šíleného vrcholu a z místa, kde stál na věži postavené ze skály, spatřil Ankara, jak se statisícový dav vlní a pohybuje, a věděl, že strach se konečně změnil v zběsilost, že setba byla dobrá a žně budou bohaté. Naslouchal rytmickému dupotu nohou, slyšel ryk hlasů plných radostné zběsilosti, usmál se na čtyři měsíce a vztáhl ruku gestem rozsévače.
* * *
„Je to určitě ono,“ řekl Brown. „Plánuje něco na tom rockovým koncertu.“
„Tak proč nám říká, že to máme hodit do ohně?“ zeptal se Carella.
„Třeba tam chce založit požár.“
„Všim sis, že tentokrát tam není žádná douška? Žádný další příště.“
„Takže tohle je poslední.“
„Takže se to stane zítra.“
„A bude to na tom koncertě.“
„Kde je to oznámení?“ řekl Carella.
Znova si přečetli oznámení.
„Začíná to zítra v jednu.“
„A končí v neděli o půlnoci.“
„Co jinýho začne zítra?“ zeptal se Carella.
„Jak to myslíš?“
„Přece si nemyslíš, že nám říká pravdu?“
„Snad ne. Ale stejně se radši přesvědčíme, jak je to tam zítra hlídaný.“
„Zábavní agentura Windows Art,“ řekl Carella a přitáhl si telefonní …
