5/ ERYMANTHSKÝ KANEC
Protože třetí herkulovský úkol přivedl Hercula Poirota do Švýcarska, rozhodl se, že když už je tady, využije toho a navštíví některá místa, která dosud neznal.
Strávil pár příjemných dní v Chamonix, den dva pobyl v Montreux a pak se vydal do Aldermattu, který mu různí přátelé velice vychválili.
Avšak v Aldermattu se necítil dobře. Město leží na konci údolí, které uzavírají vysoké štíty se sněhovými čepicemi. Třebaže nevěděl proč, měl pocit, že se mu tam špatně dýchá.
Nemohu tady zůstat, řekl si Hercule Poirot v duchu. A právě v té chvíli objevil lanovku. Rozhodně musím nahoru.
Zjistil, že lanovka staví nejdříve v Les Avines, pak v Caurouchetu a končí v Rochers Neiges v nadmořské výšce tři tisíce metrů.
Poirot nehodlal vyjet tak vysoko. Pomyslel si, že mu úplně postačí Les Avines.
To však nepočítal s prvkem náhody, která hraje v životě tak velkou roli. Lanovka se dala do pohybu, k Poirotovi přistoupil průvodčí a požádal ho o lístek. Když jej prohlédl a proštípl hrozivě vypadajícími kleštěmi, s úklonou mu jej vrátil. V té chvíli Poirot ucítil, že mu s lístkem vtiskl do ruky i jakýsi složený papírek.
Hercule Poirot svraštil obočí. Po chvíli ho nenápadně, beze spěchu rozložil. Ukázalo se, že je to dopis napsaný ve spěchu tužkou. Stálo v něm:
Ten knír si nelze splést! Zdravím vás, milý kolego. Kdyby se vám chtělo, mohl byste mi být velice nápomocen. Jistě jste četl o případu Salley. Vrah – Marrascaud – se má údajně sejít se členy svého gangu v Rochers Neiges – z celého světa si vybral zrovna tohle místo! Samozřejmě že to všechno může být jen žert, ale informaci mám ze spolehlivého pramene – vždycky se najde někdo, kdo to práskne, že? Tak mějte oči otevřené, příteli. Spojte se s inspektorem Drouetem, který je už na místě. Je to rozumný člověk, třebaže se brilantností Herculu Poirotovi nevyrovná. Je moc důležité, abychom Marrascauda dostali – a dostali ho živého. To není člověk, to je divoký kanec, jeden z nejnebezpečnějších zabijáků naší doby. Neoslovil jsem vás v Aldermattu, nechtěl jsem riskovat, protože mě mohl někdo pozorovat. A vy budete mít, budou-li vás považovat za obyčejného turistu, volnější ruku. Lovu zdar! Váš starý přítel Lementeuil.
Hercule Poirot si zamyšleně pohladil knír. Ano, je skutečně vyloučeno splést si knír Hercula Poirota. Ale o co tady jde? Četl v novinách podrobnosti o aféře Salley – šlo o chladnokrevnou vraždu známého pařížského majitele sázkové kanceláře. Vrahova totožnost je známá. Marrascaud je členem známého dostihového gangu. Je podezřelý z mnoha dalších vražd, ale tentokrát byla jeho vina nezvratně prokázána. Soudilo se, že z Francie utekl a teď po něm pase policie ve všech evropských zemích.
Tak tedy Marrascaud si dal schůzku v Rochers Neiges…
Hercule Poirot zvolna zavrtěl hlavou. Nestačil se divit. Vždyť Rochers Neiges leží nad čarou věčného sněhu. Je tam hotel, ale se světem jej spojuje pouze lanovka, neboť stojí na dlouhém úzkém skalním převisu, který ční nad údolím. Hotel se otevírá v červnu, ale zřídkakdy tam někdo zavítá dříve než v červenci a srpnu. Vchodů a východů tam mnoho není – když tam člověka vystopují, octne se v pasti. Zdá se přímo fantastické, že by si zločinecký gang vybral pro svou schůzku zrovna tento hotel.
Na druhé straně, když Lementeuil tvrdí, že má spolehlivé informace, bude to asi pravda. Hercule Poirot si vážil švýcarského policejního komisaře. Znal ho jako moudrého a spolehlivého člověka.
Na toto místo, tak vysoko nad civilizací, přivádí Marrascauda nějaký neznámý důvod.
Hercule Poirot si povzdechl. Pronásledování bezohledného vraha neodpovídalo jeho představě příjemné dovolené. Jeho vkusu je mnohem bližší práce hlavou v pohodlném křesle. A ne honička po horách za nějakým divočákem.
Divoký kanec – tak nazval Marrascauda Lementeuil. V každém případě zvláštní náhoda…
V duchu si řekl: čtvrtý herkulovský úkol. Erymanthský kanec? Klidně, nenápadně a pečlivě zkoumal společnost svých spolucestujících.
Na sedadle proti němu seděl …
