Celá e-kniha Karibské tajemství ke stažení v ePUB, PDF a MOBI
20/ NOČNÍ POPLACH…
I
Opět nastal večer. — Na terase se rozžala světla — lidé večeřeli, hovořili a smáli se — ale přece jen ne tak vesele a hlasitě jako ještě před nějakým dnem… Jen orchestr hrál jako obvykle.
Tančit však se přestalo dřív. Hosté začali zívat a odcházet do svých bungalovu. Světla zhasla… Nastala tma a zavládl klid. Hotel Zlatá palma usnul…
„Evelyno, Evelyno!“ ozvalo se tlumeným, ale naléhavým hlasem.
Evelyna Hillingdonová sebou pohnula a obrátila se v posteli.
„Evelyno! Prosím vás, vzbuďte se!“
Evelyna Hillingdonová se prudce posadila v posteli. Překvapeně se dívala na Tima Kendala, stojícího ve dveřích.
„Evelyno, prosím vás, mohla byste jít se mnou! Jde — o Molly! Je nemocná… Nevím, co se s ní děje. Myslím, že asi něco snědla.“
„Dobře, Time,“ odpověděla Evelyna rychle a rozhodně. „Přijdu hned — vraťte se k ní. Za chvíli tam budu.“
Tim Kendal odběhl. Evelyna vyklouzla z postele, oblékla si župan a pohlédla směrem k druhému lůžku. Její manžel se zřejmě nevzbudil. Ležel s hlavou odvrácenou na stranu a klidně oddechoval. Evelyna na okamžik zaváhala, a pak se rozhodla, že ho nechá spát. Vyšla ze dveří a zamířila rychlým krokem k hlavní budově hotelu, za kterou byl bungalov manželů Kendalových. U jeho vchodu se připojila k Timovi.
Molly ležela v posteli a oči měla zavřené. Její dech zřejmě nebyl normální. Evelyna se k ní sklonila a odhrnula jí víčko. Pak sáhla na puls a pohlédla na noční stolek. Byla na něm poloprázdná sklenice a vedle ní prázdná lahvička od nějakých tabletek. Vzala ji do rukou a prohlížela.
„Byly v ní prášky pro spaní,“ řekl Tim. „Ale ještě včera nebo před dvěma dny tam měla ještě polovinu. „Myslím, že si je vzala všechny.“
„Utíkejte pro doktora Grahama,“ vybídla ho Evelyna, „a po cestě vzbuďte někoho z kuchyně a nařiďte, aby uvařil černou silnou kávu. Ale pořádně silnou, rozumíte? Pospěšte si!“
Tim okamžitě vyběhl a skoro přede dveřmi se srazil s Edvardem Hillingdonem.
„Promiňte, Edvarde!“ omlouval se.
„Co se stalo?“ vykřikl udivený Hillingdon. „Co se děje?“
„Molly je špatně — teď je u ní Evelyna… Musím běžet pro doktora… Snad jsem měl pro něho utíkat hned — ale nebyl jsem si jistý, zda jde o něco vážného — a tak mne napadlo, že mi Evelyna poradí. Molly by se totiž velmi zlobila, kdybych k ní volal zbytečně lékaře.“
A kvapem odběhl. Edvard Hillingdon za ním chvíli překvapeně hleděl, a pak vstoupil do ložnice.
„Co se stalo?“ zeptal se manželky. „Je to vážné?“
„Ach — to jsi ty, Edvarde! Nevěděla jsem, že ses také vzbudil. To hloupé děvče si něco vzalo.“
„Je to s ní špatné?“
„To se nedá říci — nevíme, kolik toho vzala. Jestli jsme přišli včas, tedy si myslím, že to tak zlé nebude. Poslala jsem pro kávu. Kdybychom to z ní mohli aspoň částečně dostat ven —“
„Ale proč by něco takového udělala? Přece si nemyslíš —“ zarazil se.
„Co si nemám myslet?“ zeptala se Evelyna.
„Nu — že je to kvůli tomu výslechu — a policii — a všemu, co se tu stalo?“
„Je to docela možné! Podobné události mohou přece lidi slabších nervů vyvést pořádně z míry…“
„Ale Molly mně nikdy nepřipadala jako nervózní typ.“
„To nemůžeš nikdy o nikom vědět,“ řekla Evelyna.
„Někdy ztrácejí nervy i takoví, o kterých bys to vůbec nikdy nebyl řekl.“
„Ano — chápu,“ — a opět zmlkl.
„Je jisté,“ pokračovala Evelyna, „že ve skutečnosti člověk o nikom nic neví…“ A po chvíli dodala: „Dokonce ani o těch nejbližších, s kterými žije…“
„Nezacházíš trochu daleko, Evelyno? Nepřeháníš to všechno?“
„Ani ne… Když máš totiž o někom určitý názor, je to obvykle tvoje vlastní představa, kterou sis o něm udělal.“
„Ale já tebe znám,“ řekl klidně Edvard Hillingdon.
„To si myslíš ty.“
„Ne — já to vím. A ty znáš také mne.“
Evelyna se na něho podívala a mlčky otočila hlavu k posteli. Uchopila Molly za ramena a zatřásla jí.
„Neměli bychom s ní něco dělat? — Ale snad raději počkáme na doktora Grahama. Ach — myslím, že už jsou tady!“
