Karibské tajemství (Agatha Christie)

Celá e-kniha Karibské tajemství ke stažení v ePUB, PDF a MOBI

II

Evelyna Hillingdonová vešla a usedla na nabídnutou židli. Její chování bylo klidné a vyrovnané jako obvykle. Každou otázku uvážila a rozhodně s odpovědí nespěchala. Její tmavé a inteligentní oči se zamyšleně dívaly na inspektora Westona.

„Ano,“ přikývla, „hovořila jsem s panem Kendalem na terase, když jeho paní přišla po schodech nahoru a řekla nám o svém nálezu.“

„Váš manžel tam nebyl?“

„Ne, šel si už lehnout.“

„Měla jste nějaký zvláštní důvod k hovoru s panem Kendalem?“

Evelyna zvedla svoje pečlivě upravené obočí a vyčítavě se podívala na inspektora.

„To je trochu divná otázka,“ řekla nato chladně. „Ne — neměli jsme žádný zvláštní důvod k naší rozmluvě.“

„Hovořila jste s ním o zdravotním stavu jeho paní?“

Opět si Evelyna dopřála času.

„Opravdu si nepamatuji,“ odpověděla konečně.

„Jste si tím tak jista?“

„Čím? Tím, že si nedovedu na něco vzpomenout? Jak podivným způsobem kladete otázky! Člověk přece mluví o tolika různých věcech a na různých místech — a v různý čas…“

„Slyšel jsem, že se paní Kendalová v poslední době necítila příliš dobře?“

„Nic takového jsem na ní nepozorovala — snad někdy vypadala jen trochu unaveně. Není divu! Samozřejmě, vedení takového podniku nese s sebou spoustu starostí, a ona nemá ještě k tomu vůbec žádné zkušenosti. Je proto přece docela přirozené, když občas bývá něčím vyvedena z míry.“

„Vyvedena z míry…“ opakoval Weston její poslední slova. „Myslíte, že je to správný výraz pro označení jejího stavu?“

„Nu — třeba se nedovedu dost moderně vyjadřovat. Víte, já se v těch dnešních výrazech nevyznám, ale tento pokládám za zrovna tak dobrý jako ostatní z té nové hatmatilky. Dnes se totiž hned při každé žloutence hovoří o „virové infekci“ a zrovna tak potíže z drobných denních starostí se okamžitě pokládají za ‚úzkostnou neurózu‘ —“

Její úsměv vzbudil ve Westonovi pocit, že se mu tak trochu vysmívá a usoudil, že Evelyna Hillingdonová je zatraceně chytrá ženská. Podíval se na Daventryho, ale jeho tvář zůstala nezměněná. Uvažoval, jaký je asi jeho názor.

„Děkuji vám, paní Hillingdonová,“ řekl konečně inspektor Weston, když se rozhodl ji propustit.