KAPITOLA 19
Když se následující den sešel soud, vystupování Hamiltona Burgera nenechávalo nikoho na pochybách, že se chystá k poslednímu úderu.
Jednou dvakrát po straně mrkl na Perryho Masona s úsměškem skrývajícím pocit triumfu.
„Vaše Ctihodnosti,“ začal, „na místě pro svědky vypovídal Nathan Bain, a tak ho žádám, aby toto místo laskavě znovu zaujal.“
Nathan Bain se pohyboval jako slon z porcelánu; připochodoval k místu pro svědky, naaranžoval se na židli a vzhlédl k Hamiltonu Burgerovi pohledem provinilého, avšak oddaného psa — na první pohled člověk, který se v zájmu spravedlnosti odhalil do morku kostí a přeje si, když to bude nutné, podstoupit ještě další oběti.
„Pane Baine, soustřeďte svou pozornost na události, k nimž došlo bezprostředně po smrti vaší paní.“
„Ano, pane.“
„Byl jste při tom, když policisté prohledávali dům a jeho okolí?“
„Byl. Ano, pane.“
„Mohl byste, prosím, vaši rezidenci povšechně popsat?“
„Tedy, dům je dvouposchoďový, vzadu je dvůr a máme tam garáž.“
„Jsou na dvoře keře?“
„Kolem rostou, ano. Keře a živý plot.“
„Nalezl jste něco při prohledávání dvora nebo byl jste při tom, když něco našla policie?“
„Ano, pane.“
„Co?“
„Láhev zabalenou v papíru.“
„Byl jste u toho, když policisté papír rozbalili?“
„Ano, byl.“
„A co bylo v papíru?“
„Láhev přelepená nálepkou z honolulského dragstoru s vytištěným slovem ‚arzén‘.“
Perry Mason zaslechl za zády rozruch.
Victoria Braxtonová vyskočila, zalapala po dechu a začala, něco drmolit.
Zástupce šerifa, který ji měl na starosti, k ní hbitě přikročil, vtom se však soudní síní rozlehly nepříčetné výbuchy hysterického křiku, když Victoria Braxtonová dostala záchvat plný smíchu, výkřiků a pláče.
„Omlouvám se,“ řekl Hamilton Burger s úklonou na Perryho Masona. „Zdá se, že vaše klientka je rozčilená. Myslím, Vaše Ctihodnosti, že bychom měli přelíčení přerušit, dokud obžalovaná nebude schopna pokračovat.“
„Soud se přerušuje do jedenácti hodin,“ rozhodl soudce Howison a udeřil kladívkem do stolu. „Je v soudní síni lékař?“
„Je zde doktor Keener.“
„Měl by se nejspíš na obžalovanou podívat,“ navrhl soudce Howison a bleskurychle se stáhl ze soudní síně.
V soudní síni vypukla vřava. Návštěvníci se drali dopředu, zástupci šerifa ve službě se chopili Victorie Braxtonové, fotoreportéři se prali o místo, odkud by si udělali nejlepší snímky, porotci ignorovali pokyn soudu a natahovali krky, aby zahlédli, co se děje.
Uběhlo téměř tři čtvrtě hodiny, než byla nervově otřesená, bílá, třesoucí se Victoria Braxtonová s to vůbec promluvit s Perrym Masonem v místnosti pro svědky, přináležející ke kancelářím soudu.
„Nuže?“ zeptal se Mason mrazivě.
„Nezačněte mě obviňovat nebo zase ztratím nervy,“ řekla. „Měla jsem ten arzén, spoléhala jsem, že mi bude štěstí přát, a projela jsem to. To je všecko.
Je to jednoduché. Koupila jsem ten arzén v Honolulu pro kočku, která nám tam všem otravovala život. Láhev jsem měla ve svém zavazadle. Když jsem se vrátila domů a zjistila, že Elizabeth umřela na otravu arzénem, vzpomněla jsem si najednou, že ji mám, a myslela jsem, že by se to snad mohlo vykládat proti mně. Podepsala jsem v Honolulu formulář o převzetí jedu a… tedy, věděla jsem, že policie bude všude čmuchat, a měla jsem jistotu, že prohlédnou i moje zavazadla. Tak jsem šla nahoru a z okna své ložnice jsem ji hodila do křoví. Někdo mě musel vidět, jinak si neumím představit, proč by to tam prohledávali. No a to je všecko.“
Mason mlčel.
„Je to zlé?“ zeptala se.
„Právnické zázraky nejsou na skladě. Vypadá to natolik zle, aby vás porota odsoudila za kvalifikovanou vraždu a se vší pravděpodobností k trestu smrti.“
„Myslela jsem si to.“
Mason vstal a začal přecházet místností.
„Co uděláme?“ zeptala se. „Můžeme vůbec něco dělat?“
„Mohl bych pravděpodobně dosáhnout, aby se soud na pár dní odročil kvůli vašemu nervovému stavu. Kdybych to ale udělal, zhasla by tím i ta mlhavá jiskřička naděje, kterou máme. Jestli budete mluvit pravdu a budete schopná jít na místo p…
