devět
Stáli jsme uprostřed ruchu a zmatku dostihu v Kemptonu. "Tak poslouchejte," řekl lord Hagbourne, "mluvil jsem s kapitánem Oxonem a ten mě ujistil, že je zcela spokojen s tím, jak práce probíhají. Víc se do toho vměšovat nemohu, to jistě chápete."
"Nechápu. Domnívám se, že závodiště v Seabury je důležitější než city kapitána Oxona. Myslím si, že je zapotřebí uvést dostihovou dráhu do pořádku co nejrychleji, i kdyby se to muselo zařizovat přes Oxonovu hlavu."
"Kapitán Oxon má s těmito záležitostmi určitě víc zkušeností než vy," řekl uštěpačně, "a jeho dobrozdání má pro mě větší cenu než vaše zběžné ocenění stavu dráhy."
"Nemohl byste se v tom případě raději jet přesvědčit osobně? Pokud je ještě čas..."
Neměl rád, když ho někdo do něčeho strkal, bylo to na něm vidět. Musel jsem zmlknout, jinak se mohlo stát, že by zatelefonoval Radnorovi a zrušil celé vyšetřování.
"No, mohl bych... hm... možná že bych se tam dostal v pondělí," řekl neochotně. "Uvidíme. Zjistil jste vůbec něco, co by podporovalo vaši domněnku, že nehody v Seabury byly způsobeny sabotáží?"
"Ještě ne, sire."
"Myslím, že to všechno trochu přeháníte," řekl mrzutě, "ostatně, říkal jsem vám to hned na začátku, jak se jistě pamatujete. Jestli brzy něco nezjistíte... taky to stojí dost peněz, nezapomínejte na to."
Vtom se ho zmocnil jeden z rozhodčích a někam ho odvedl. Zůstal jsem tam stát a zasmušile jsem uvažoval o tom, jak mu zoufale chybějí důkazy.
George zatím nenašel ani jedinou skvrnu na Krayově minulosti a bývalý seržant Carter nemá nic na Bolta. Chico přijel ze Seabury s holýma rukama.
Sešli jsme se ráno v kanceláři, než jsem odjel do Kemptonu.
"Nemám nic," řekl Chico, "moh jsem se ukecat a zvonil jsem u všech dveří podle tý silnice. No a houby z toho. Tc-n kus silnice, co vede přes dráhu, uzavřenej nebyl, to je tutovka. Von tam ale stejně není velkej provoz, počítal sem to. Tak průměrně čtyřicet vozidel na hodinu. To je ale dost, lidi by si byli museli všimnout, kdyby se něco dělo "
"Viděl někdo tu cisternu, než se převrhla?"
"Tam furt viděj nějaký cisterny. Stěžovali si na to. Ale týhletý si nikdo zvlášť nevšimnul."
"Těžko to ale může být náhoda..., aby se převrhla zrovna na tom místě a zrovna v tu dobu, kdy to muselo nadělat největší paseku. A taky to, že se hned druhý den ten řidič vystěhoval, aniž nechal adresu."
"No..., řekl Chico a škrábal se zamyšleně za uchem. "Taky sem nezjistil, že by si někdo v okolí vypu-čoval jeřáb. Takovejch verglů je vůbec málo k dispozici, a ty, co sou, tak byly všechny v provozu. A kolem v těch barákách taky nikdo nic neviděl, viděli akorát tu havárku, co přijela po bouračce."
"A co ty kanály?"
"Kanály žádný, nikde nic."
"To je dobře."
"Cože?"
"Kdyby byly nějaké kanály zakreslené na mapách, tak by to vypadalo tak, že ta valná hromada tehdy byla opravdu jen nešťastná náhoda. Takhle to vypadá přinejmenším podivně."
"Myslíš, jestli tam tehdy nešel někdo za tmy s lopatičkou?"
Zamračil jsem se. "Jo, tak jsem to myslel. A bylo by se to muselo udělat předem, aby se země slehla a to místo nebylo nápadné."
"A taky by to muselo bejt udělaný tak, aby to uneslo traktor."
"Traktor?"
"Dneska sem tam jeden viděl, tahal valník s těma shnile jma drnama."
"To je pravda. Muselo by to udržet traktor... jenže traktor se nemusí propadnout tam, kde se proboří koňské kopyto. Pásy traktoru mají váhu rozloženou na větší ploše."
"To je teda fakt."
"A jak pokračuje odklízení těch drnů?"
"Pokračuje? To si dšláš srandu."
To nevypadalo moc nadějně, stejně tak jako otálení a váhání lorda Hagbourna. Vlastně celý den nestál za nic díky tomu, že jsem plnil slib, který jsem dal Zanně Martinové. Setkal jsem se s různými reakcemi: se soucitem, zvědavostí, překvapením, rozpaky i odporem. Dělal jsem, co jsem mohl, a snažil se to přijímat jako nedostatek taktu nebo dobrého vychování, ale moc to nepomáhalo. Marně jsem si říkal, že jsem idiot, protože se tím nechávám tak vyvést z míry. Uvažoval jsem zachmuřeně o tom, že slečn…
