10. kapitola
Paul Drake vstoupil znechuceně do Masonovy kanceláře.
„No tak,“ zeptal se Mason, „bylo to zlé?“
„Zatraceně zlé,“ odpověděl Drake. „Co se stalo?“
„Byl tam seržant Dorset. Šel na to tvrdě.“
„To on vždycky.“
„Sheldon zavěsil cedulku NERUŠTE na Callenderovy dveře.“
„Víš to jistě?“
„Policie si je jistá.“
„Jak na to přišli?“
„No, když prohledávali Callenderův pokoj, našli jeho štítek NERUŠTE viset na svém místě ve skříni. Když pak prohledávali pokoj pět-deset, nemohli štítek NERUŠTE najít. Ale když místnost kontrolovala při úklidu pokojská, tak štítek tam ještě byl.“
„Ještě něco jiného? Jsou jim jasné některé z dalších osob – těch, co navštívily Callendera?“
„Žena, která přišla ve dvě dvacet tři, s ním měla schůzku.“
„Víš to určitě?“
„Ano. Hotelový hlídač ji zastavil u výtahu. Snažila se zahrát oprávněné rozhořčení, ale hlídač chtěl vědět, kam jde. Řekla, že do pokoje pět-jedenáct. Detektiv jí vybídl, aby použila hotelový telefon a s pokojem se domluvila. Šel s ní k aparátu a zavolal na pět-jedenáct. Když se Callender ozval, telefon jí předal. Ozvala se to jsem já. Jsem dole. Hotelový hlídač chtěl, abych ti zatelefonovala. Hned budu nahoře. Callender je stálý host. Vycházeli mu vstříc, jak jen to šlo. Kdokoli jiný by musel v tu dobu sejít dolů do haly a setkat se se slečnou tam. Dívka udala hlídači své jméno - Lois Fentonová. Callender byl velký puntičkář, co se týče ranní kávy. Nikdy nevstal dřív, dokud nebyla připravená. Objednal si ji už včera večer, na určenou hodinu. Proto číšník klepal a bral za dveře přesto, že tam visela cedulka NERUŠTE.
Další věc, tahle dívka Fentonová navštívila Callendera už dříve. Pokojská ji spatřila, jak vychází z Callenderova pokoje ve 2.00 ráno. Callender stál ve dveřích a řekl: Tak tedy sbohem, nebo něco takového. Zdál se kvůli tomu dost rozzlobený.
Pokojská oznámila, že dívka šla směrem k výtahu, ale pak se zdálo, že svůj úmysl změnila, vrátila se a šla po schodech. Pokojská by o tom bývala referovala, kdyby nešlo o Callenderův pokoj. On má určitá privilegia.“
„Je to tatáž žena, Paule?“
„Popis na ni sedí jako ulitý.“
„Takže policie podezírá Lois Fentonovou, je to tak?“
„Správně, a Sheldona jako spolupachatele. A našli ještě něco jiného, Perry. Velice zvláštní krvavou skvrnu na zdi“
„Co je to za skvrnu?“
Drake pokračoval: „Policie se o to zatím přesně nezajímala, ale já z jejich popisu soudím, že vím, o co jde.“
„A co to je?“
„Je to určitý druh skvrny, kterou by udělal vějíř ze pštrosích per potřísněný krví a pak ostříknutý proti zdi, aby z něj krev zmizela. Je to půlkruhová skvrna s množstvím tenkých výběžků, tvořících více méně symetrický obrazec.“
Mason stiskl rty. „Kolik mám času k dobru?“
„Nevím.“
„Řekl jim Faulkner, že jsem tam byl?“
„Neřekl až do okamžiku, kdy jsme odešli. Ale policie zadržela Faulknera a Juliana, aby je mohla dále vyslechnout.“
„Řeknou to?“
„K ďasu, Perry, oni to musí říct! Já sám jsem v tom namočen. Přitáhl jsem koně a - samozřejmě, policie bude chtít vědět o celém případu všechno a…“
Mason se na něj udiveně podíval. „A co u všech všudy, s tím má ten kůň co dělat?“ zeptal se.
„Krucinál,“ odvětil Drake, „je to přece součást případu.“
„Podle čeho tak soudíš?“
„Inu, tys mě žádal, abych zapojil chlapy do práce při hledání koně ve stejné době jako… Řekni sám, nepatří ten kůň do našeho případu?“
Mason se na něj zamračil. „Tys chtěl informovat policii o všem, co děláš?“
„To ne, Perry, samozřejmě ne, ale… no, pochop to, budu muset odpovídat na jejich otázky.“
„Tak dobře,“ řekl mu Mason. „Když se tě budou vyptávat na koně, pak jim o koni pověz. Jestli se tě ptát nebudou, neříkej jim o žádném koni, ani co by se za nehet vešlo.“
Sotva se zavřely dveře za Paulem Drakem, obrátil se Mason na Dellu Streetovou. „Máte po ruce tužku, Dello?“
Místo odpovědi vyňala svoji tužku, připravila si na koleno zápisník a tázavě pozvedla obočí v očekávání Masonova diktátu.
Mason pravil: „Chci sestavit časový přehled a chronologicky ho uspoř…
