6
Když táhnete funebráckou šichtu, dostanete se domů v osm nebo v devět hodin ráno. Nebo i později, pokud se vám během služby připlete do cesty mrtvola. Řekněme však, že máte štěstí a dostanete se domů v devět v půl desáté, to záleží na dopravní zácpě. Políbíte ženu a děti, dáte si sklenku mléka a topinku a pak se svalíte v deset v půl jedenácté do postele. Po několika takhle naruby převrácených dnech se přizpůsobíte. Zvyknete si, že máte místo noci den, dokážete spát plných osm hodin a probouzíte se osvěženi. V šest v půl sedmé večer už jste zase na nohou a dáte si oběd nebo večeři, můžete si vybrat, jak to nazývat. Pak máte volno asi do jedenácti. Dostat se na revír by v tuhle noční dobu nemělo trvat víc než půl nebo tři čtvrtě hodiny.
Ale i když spíte nebo se chvíli věnujete rodině, revír je stále vzhůru a v pohybu. Policejní stanice je v činnosti dvacet čtyři hodin denně, sedm dní v týdnu, každý den v roce. Proto taky vypadá tak omšele. Zločinci nikdy neodpočívají a policejní stanice také ne. Takže zatímco Carella a Hawes spali, denní směna pracovala od 7:45 až do 15:45, kdy nastoupila noční služba. A když Carella večeřel společně s Teddy a dvojčaty a Hawes se miloval s Annie Rawlesovou, noční směna zjistila nová fakta a objasnila řadu okolností. Ale jenom některé z nich měly něco společného s oběma jejich případy vraždy.
Mezi 9:15 toho nedělního rána, kdy Carella a Hawes opustili služebnu, a 22:45, kdy se hlásili zpět do služby, se udála spousta věcí.
O některých z nich se měli dovědět později.
O některých z nich se neměli dozvědět nikdy.
V půl desáté toho nedělního rána stáli dva Richardové na zbořeništi proti opuštěné tržnici a čekali, až další dva Richardové přijdou s kbelíky čisté vody. Dali si velkou práci a vyčistili kufr auta černého Richarda, ale chtěli ještě pořádně umýt celé auto, aby nenechali žádné krvavé skvrny někde jinde. Ti druzí dva šli pro další kbelíky vody a hadry k benzínové pumpě pod autostrádou, vzdálené asi tři bloky. Tato část Riverheadu byla v neděli v půl desáté prakticky pustá. Po autostrádě nad nimi projelo sotva pár vozů. Okenní rámy s rozbitými tabulkami skla zíraly z opuštěných budov jako prázdné oční důlky. Slunce nyní jasně zářilo, ale ve vzduchu bylo cítit sníh. Richard Lví srdce poznal, když mělo začít sněžit. Tenhle smysl se u něj vyvinul, ještě když byl dítě. Doufal, že sníh nepokazí jeho plány. Vysvětlil Richardovi II., jak to všechno vidí.
„Že ta holka umřela, to byla nehoda,“ řekl. „Byla to jenom taková hra.“
„Jenom hra,“ zopakoval Richard II.
„Měla nám říct, že se jí blbě dejchá.“
„To by od ní bylo rozumný.“
„Ale ona nic neřekla. Tak jak jsme to měli vědět?“
„Nemohli jsme to vědět.“
„Svým způsobem si to zavinila sama.“
„Byl jsi?“ zeptal se Richard II.
„Jo, byl.“
„Já ne.“
„To mě mrzí, Richarde.“
„Za tři sta babek, to by se člověk měl udělat.“
„Já mám dojem, že ty prachy si vzal on, víš.“
„Kdo?“
„Ten černoch. Vzal si peníze i ty jumba, co jí dal předtím. Devět set babek a deset jumb. Tys nikde neviděl tu její kabelku? Když jsme ji nesli dolů do auta?“
„Ne, neviděl, když na to teď vzpomínám.“
„Jsem přesvědčenej, že ukradl kabelku i s penězma a deseti jumbama. Takže to na něj můžeme krásně shodit.“
„Co na něj chceš shodit?“
„Tu nehodu. Tý holky. Yvonne, nebo jak se jmenovala.“
„Claire se myslím jmenovala. Škoda, že jsem se neudělal, než bylo po ní.“
„No, byla to její vina.“
„I tak je to škoda.“
„Musíme tu tašku najít, Richarde.“
„Jakou tašku?“
„V autě není. Už jsem se díval. Musí bejt v tom bytě.“
„Jaká taška, Richarde?“
„Ta kabelka. Co v ní jsou prachy a ty jumba. Jakmile ji najdeme, můžeme na něj hodit tu nehodu.“
„Jak?“
„Jestli tu kabelku šlohnul, budou na ní jeho otisky prstů.“
„Možná že je otřel.“
„To se dělá jenom ve filmech. Kromě toho by na to neměl čas. Byli jsme všichni spolu, to se nepamatuješ? Balili jsme tu holku do prostěradla, nesli jsme ji dolů do auta. Neměl by čas.“
„Byla těžká.“
„To byla.“
„Vypadala taková malá. Ale by…
