KAPITOLA 8
Selby si v kanceláři rozsvítil a přečetl stručný telegram od policejního náčelníka z Millbanku v Nevadě: „BROWER MÁ V CÍRKEVNÍCH KRUZÍCH HODNĚ PŘÁTEL. FARÁŘE PODLE UVEDENÉHO POPISU NELZE IDENTIFIKOVAT.“ Selby pohlédl na hodinky. Shirley Ardenová a Trask by se měli objevit každou chvíli.
Selby si rozložil na psacím stole Blade. Na první stránce ječely palcové titulky: „ŠERIF A STÁTNÍ ZÁSTUPCE SI NEVĚDÍ RADY S VRAŽDOU. NOVĚ ZVOLENÍ NESCHOPNÍ ČINITELÉ DOZNÁVAJÍ SVOU BEZMOCNOST – ODMÍTAJÍ POMOC TISKU – NEZNÁMÝ FARÁŘ ZAVRAŽDĚN VE ZDEJŠÍM HOTELU!“
Následovalo poněkud nepřesné vylíčení zločinu, ale co Selbyho zvlášť nadzvedlo, byl sloupek nadepsaný „Komentář“, kde se Carl Bittner překonával v poťouchlém stylu velkoměstského novináře.
„Státní zástupce Selby se v rozhovoru dnes odpoledne doznal, že nemá žádné informace, které by mohly přispět k odhalení vraha,“ stálo v zmíněném článku. „Zato novináři z Blade objevili jistá důležitá fakta, která s největší pravděpodobností přispějí k objasnění celé záhady, anebo přinejmenším k zjištění totožnosti zavražděného.
Už hezkou chvíli kolují zvěsti, že do případu je zapletena známá hollywoodská herečka a že se státní zástupce z důvodů jasných pouze jemu snaží zmíněnou dámu krýt. Když byl na tuto okolnost důrazně dotázán, pan Selby se rozlítil a odmítl na jakékoli dotazy odpovídat. Ačkoli byl upozorněn, že identifikace oběti, ba možná i sám zločin má bez spolupráce s tiskem sotva naději na objasnění, tvrdohlavě odmítal zveřejnit jakékoli informace, i když zároveň doznal, že tápe ve tmách.
Každý samozřejmě ví, že pokud by jen stín nějakého skandálu měl dopadnout na známou herečku, jsou všichni zúčastnění vystaveni velkému nátlaku, aby se věc ututlala. My v Blade se ale zavazujeme, že fakta vypátráme a svým čtenářům je předestřeme. Politováníhodnou skutečností však zůstává, že státní zástupce sám sebe považuje za vládce, a nikoli služebníka veřejnosti. Pracuje přece pro daňové poplatníky, ti ho platí, a přísahal, že bude podle svého nejlepšího vědomí a svědomí vykonávat povinnosti svého úřadu. Je mladý, ještě se neosvědčil a s případy tohoto druhu nemá zkušenosti. Zdejší občané se mohou oprávněně obávat hotového karnevalu zločinu, až si podsvětí uvědomí, jaký muž tu odpovídá za prosazování zákona.
V průběhu volební kampaně Selby nešetřil kritikou vůči svému předchůdci Roperovi a jeho metodám; a když teď po něm převzal otěže, dokládají jeho tápavé, bezradné pokusy vyřešit případ, který by byl Roper hravě zvládl, jak na tom veřejnost škoduje, propustí-li věrného a výkonného služebníka jen kvůli velkolepým řečem nějakého mladíka, jehož jediná kvalifikace spočívá v tom, že se mu zachtělo důstojenství úředního titulu.“
V dalším úvodníku na příslušné stránce rozváděl pisatel myšlenku, že Rex Brandon a Douglas Selby, i když možná mají dobrou vůli, jsou, tak jak to v Blade předvídali, zcela neschopni vyšetřit případ vraždy, jako je záhadná smrt neznámého faráře. Kdyby byli voliči i nadále svěřili úřad Samu Roperovi, stálo v úvodníku, není pochyby, že tento zkušený prokurátor by byl touto dobou už odhalil totožnost mrtvého a možná i vsadil vraha za mříže. Rozhodně si obec mohla ušetřit trapné vědomí, že mají šerifa a státního zástupce, kteří v komedii plné omylů předají jisté nebohé paní falešnou zprávu, že jí zemřel manžel. Roper by si to byl nepochybně ověřil a vyvaroval se takového mylného a trapného závěru.
Selby napřímil ramena. Vyhlašují tedy válku. No prosím, tak si to s nimi rozdá. Ozvalo se zaklepání. „Vstupte!“ zvolal.
Dveře se otevřely a Selby spatřil muže asi metr osmdesát vysokého, přes metrák živé váhy, kterak se na něho od prahu usmívá. Návštěvník měl na sobě kostkovaný převlečník. Bezvadně namanikurovanou rukou si upravil šátek, než s úsměvem pronesl hlubokým dramatickým hlasem: „Pan Selby, pokud se nemýlím? Těší mne, že vás poznávám.“
„Vy jste Trask?“ ujistil se Selby. Statný muž se uklonil a znovu se usmál. „Pojďte dál,“ vyzval ho Selby, „a ať jde dál i slečn…
