Tereza Raquinová (Émile Zola)

Tento román vypráví o dívce Tereze, která byla dcerou námořníka. Ten dal Terezu na vychování své sestře, Terezině tetě. Tereza Raquinová žila odmalička se svou tetou a bratrancem Kamilem. Svou matku neznala a na otce si nepamatovala. Kamil byl velmi slabý muž, věčně nemocný a chabý. Od útlého mládí stonal a většinu dětství strávil v posteli. Byl odchován na tetiných bylinkách, lécích a čajích. Tereza byla pravý opak - silná, zdravá a plná energie. Vadilo jí, že je Kamil takový a často se musela kvůli němu omezovat a ze solidarity se jakoby léčit s ním. Teta si to však zařídila po svém. Věděla, že si jednou Tereza Kamila vezme za muže, a bude se o něj starat. Terezu ani nenapadlo nějak proti tomu vzdorovat. Zestárli a do děje vstupuje Kamilův dávný spolužák Laurent. Chodíval každý týden k nim do domu hrát s Kamilem a tetou karty. Tereza nikdy nepoznala muže, jako byl Laurent - silného, statného, mužného, krásného a přitažlivého. Není divu, že ho ihned srovnávala v duchu s Kamilem, který ji nikdy nevábil. Vždy s ním vycházela jen jako s kamarádem. Jeho churavý vzhled jí nikdy neimponoval. Tereza se Laurentovi také líbila - a to byl zlom všeho. Laurent a Tereza se spolu tajně setkávali. Nikdo o nich nevědel. Tereza vždy toužebně očekávala den, kdy znovu budou hrát doma karty. Mezi nimi se vytvořil milostný vztah s touhou po bezmezném štěstí, společném životě a touhou zbavení se všech překážek, které jim v uskutečnění jejich snu překáží. V jejich myslích se zrodil neskutečný plán. Nicnetušícího Kamila přemluvili k výletní plavbě na loďce, přestože věděli, že Kamil neumí plavat. I když se to Kamil nikdy nenaučil, neodvážil se jejich pozvání odmítnout. Tereza však s Laurentem zosnovali hrůzu nahánějící plán. Chtěli se Kamila nadobro zbavit, protože to byl on, kdo mezi nimi stál a bránil spojení jejich šťastných životů. Když byli uprostřed řeky, úmyslně převrátili loďku a před lidmi předstírali, že se topí. Lidé na břehu jim ihned připlavali na pomoc, ale Tereza s Laurentem Kamilovi drželi hlavu pod vodou, tak jak si vše předem připravili. Už mu nebylo pomoci a Kamil utonul. Ti dva před lidmi hráli neskutečnou komedii. Plakali, naříkali. Teta Raquinová se po doslechnutí zprávy, že její milovaný syn utonul, zhroutila. Časem se s tím snažila vyrovnat. Nikdy Terezu a Laurenta z jeho smrti neobviňovala. Vůbec ji nenapadlo, že by to udělali oni. Myslela si, že to byla jen shoda náhod a nešťastný osud. Věděla, že Kamila měli všichni rádi. Skutečnost byla ale jiná. Uplynul čas a teta vážně onemocněla. Ochrnula a nemohla mluvit. Už tu nebyl skoro nikdo, kdo by stál v překážce jejich štěstí. Teď měli otevřenou cestu ke štěstí, ale nebylo jim do smíchu. Trpěli hroznými výčitkami svědomí z jejich ohavného činu. V noci se probouzeli ze spaní, měli noční můry, vidiny a přeludy, ve kterých viděli Kamilův utopenecký výraz. Nemohli už být spolu, báli se jeden druhého. Teta vše pochopila, došlo jí, že to oni zabili jejího syna, vytušila milenecký záměr a taky příčinu jejich zoufalství. Věděla, že už jsou psychicky úplně vyčerpaní a že se brzy dočká své satisfakce v podobě jejich smrti. Nakonec oba dva milenci vypijí jed a zemřou.

— 1 —

Stručný děj

Jednoho dne zaklepal u dveří vdovy Raquinové její bratr, kapitán Degans, jemuž zemřela žena. Jelikož se o dceru nedovedl řádně postarat, nechal jí Raquinové na starost. Vdova Terezu vychovala jako své dítě, avšak nevěnovala jí takovou pozornost jako svému vlastnímu synovi Kamilovi. Ten byl často nemocný a matka ho proto zahrnovala přehnanou péčí.

Již v dětství paní Raquinová naplánovala svatbu svých dětí, aby synovi zajistila oporu. Uplynulo mnoho let a děti dospěly. Nic tedy nebránilo svatbě, proto se Tereza s Kamilem vzali. Celá rodina se odstěhovala do Paříže a pořídila si krámek se šicími potřebami. Bydleli v bytě nad krámkem a brzy si zvykli na své každodenní povinnosti. Kamil pracoval v kanceláři a obě Raquinové dohlížely na chod krámku. Jednolitost týdne byla narušena pouze ve čtvrtek, kdy přišli na večeři vážení hosté: policejní komisař Michaud se synem a snachou a Grivet, přednosta kanceláře. Společnost si pokaždé povídala a pak se hrálo domino. Časem přibyl ještě jeden host, Kamilův bývalý spolužák Laurent. Ten pak do krámu chodil téměř každý den a získal si oblibu Kamila i jeho matky. Brzy však začal Laurent myslet jen na to jak získat Terezu za milenku. Sice ji nemiloval, ale mohl by ji kdykoliv odkopnout a navíc by po dlouhé době ukojil své choutky. Při první příležitosti Terezu ulovil do svých spárů a oba byli šťastní. Laurent měl konečně milenku a Tereza mohla utéct od všednosti svého manželství, které nebylo příliš vydařené.

Postupem času se vztah Laurenta a Terezy stal něčím víc než mileneckým poměrem. Oba se potřebovali a nemohli bez sebe vydržet ani pár dní. Naneštěstí dostal Laurent příkaz od nadřízeného, aby se nikdy nevzdaloval z kanceláře v pracovní době. Tím bylo ohroženo jakékoli scházení se za Kamilovi nepřítomnosti. Tereza ovšem nevědomky přišla na spásný nápad jak vzniklou situaci vyřešit - zbavit se Kamila navždy. Laurentovi tato myšlenka neustále vrtala hlavou a po krátkém přemýšlení se rozhodl provést nucený krok ke klidnému životu s Terezou. Na výletě u břehu řeky Seiny se odehrálo neštěstí, při kterém Kamil zahynul. Všichni tři (Kamil, Tereza a Laurent) se před večeří vydali na projížďku na lodičce. Najednou Laurent popadl Kamila za krk a po krátkém zápase, z něhož na Laurentově krku zůstala krvavá rána, ho shodil do řeky. Sám pak převrhl loďku, aby vše nasvědčovalo nehodě. Ostatní vodáci jim pomohli na břeh a Laurent sehrál divadlo o katastrofě, která je postihla. Každý posluchač uvěřil jeho slovům plným lítosti nad ztrátou milovaného přítele.

Uběhl rok a Laurent se s Terezou dosud nespojil v manželském svazku, jak si plánovali. Dokonce se ani nestýkali. Brzy však začaly oba pronásledovat zlé sny a v manželství spatřovali jedinou možnou záchranu. Šikovně uskutečnili svůj plán tak, aby nikdo nepojal podezření o jejich záměru. Paní Raquinová a Michaud je přemluvili k sňatku a mysleli si, že jim zajistili štěstí. Skutečnost však byla poněkud jiná. Dřívější láska milenců byla pryč a přízraky Kamilovy mrtvoly je strašily ještě víc. Žádná noc se neobešla bez hádek a neustálého strachu před utopencem. Pomoc přicházela pouze ze strany paní Raquinové, která ticho a samotu vyplňovala svými řečmi. Zanedlouho ovšem Raquinová onemocněla. Tereza s Laurentem se o ni starali velmi pečlivě, ale jen pro své dobro. Kdyby totiž Raquinová zemřela, život by se stal nesnesitelným. Její stav se nicméně zhoršoval s každým dalším dnem a postupně ztrácela schopnost mluvit a hýbat se. Manželé se přestali ovládat a před nemocnou paní se rozpovídali o minulosti. Tak se Raquinová dozvěděla o skutečné příčině Kamilovy smrti a začala jeho vrahy nenávidět. Každý dotek či pohled ji zraňoval a nemyslela na nic jiného než jak pomstít svého syna. Při čtvrteční večeři se pokusila odhalit tajemství, které tížilo celou rodinu, ale tělo ji bohužel zradilo. Spravedlnost však nečekala dlouho a Tereza a Kamil se rozhodli zabít jeden druhého. Jednoho večera si Tereza nachystala nůž a Laurent jed. Každý z nich byl připraven na další vraždu, avšak záhy poznali úmysl toho druhého a chtěli zemřít současně. Každý vypil půl sklenice vody s jedem a skonali v jednom okamžiku. Terezina ústa se při pádu dotkla jizvy na Laurentově krku. Oči paní Raquinové spočinuly na tělech vrahů jejího syna. Konečně se dočkala pomsty.

Hlavním účelem knihy je ukázat duševní pochody hlavních hrdinů. Příběh je sám o sobě takřka jednoduchý, ale vylíčením myšlenek a pocitů postav se kniha stává zajímavým, téměř psychologickým dílem.

Čtenáři jistě není líto ani jednoho z vrahů. Oba dva si zasloužili svou smrt, i když se na vraždě každý podílel jiným dílem. Tereza mohla Kamilově smrti zabránit, ale dala přednost svému milenci před právoplatným manželem. Laurent ani Terezu nemiloval a sňatkem s ní chtěl dosáhnout klidu v podobě bezstarostného života po boku ženy, která by ho živila.

Nejlépe možná dopadla paní Raquinová, která ukojila pomstu, aniž by provedla něco zlého. Pouze si počkala na svou chvíli a nechtěla zemřít dřív, než bude smrt jejího milovaného syna pomstěna.

— 2 —

Stručný děj

Paní Raquinová měla menší nitařský obchod, který pár let po smrti svého manžela prodala. Měla syna Kamila, který prodělal horečku za horečkou, prostonal všemožné nemoci, ale kterého zbožňovala a dělala mu vše, co mu na očích viděla. Kamil, díky opakovaným chorobám se zarazil v růstu, zůstal malý a neduživý. Slabé ruce a nohy se uměly jen pomalu, unaveně pohybovat. Matka ho tím více milovala pro tuto křehkost, jež ho zkličovala. Od dětství vyrůstal po boku své sestřenice Terezy, kterou přivezl bratr Paní Raquinové až z Alžíru, kde se narodila a jako tříleté zemřela matka. Tereza byla pravý opak svého bratrance. Zdravá, hubená, statného těla, když zdvihla ruku, udělala krok, cítili jste v ní pružnost kočky, měla krátké silné svaly, ale všechnu energii a vášeň jí brala tetička, které ji opatrovala jako slaboučké dítě a dávala jí, přestože nebyla nemocná, léky, jako svému nemocnému synovi Kamilovi. Paní Raquinová měla v plánu, že jakmile Tereza dovrší 21 roku vezme si Kamila za muže. Chvěla se totiž pomyšlením, že jednoho dne zemře a opustí nemocného. Tu se spoléhala na Terezu a říkala si, že bude Kamilovi bdělou ochranou. Tak se i stalo. Týden po svatbě však Kamil rázně oznámil matce, že se chystá opustit Vernon a odjet do Paříže. Paní Raquinová se dala do křiku, ale nemohla nic dělat, poněvadž syn vyhrožoval, že onemocní, jestli neodjede. Přestěhovali se a paní Raquinová, která se odstěhovala s manželským párem, si opět pořídila nitařský krámek, kde spolu s Terezou prodávaly. Jednou týdně ve čtvrtek mívali Raquinovi hosty. Starého přítele z Veronu, jeho syna, manželku a starého zaměstnance Orleánské dráhy Griveta. Později se k nim přidal i Kamilův přítel Laurent, který byl velmi vypočítavý a líný. S Terezou se stali milenci, kterým o něco později začal vadit Terezin manžel. Zasnovali vraždu, která se uskutečnila na jezeře a to tak, že Tereza s Kamilem a Laurentem jeli na výlet, kde ho Laurent při projížďce na loďce hodil do vody a tím pádem utopil. Mysleli si, že tak mají zajištěný život pro sebe a nikdo jim už v jejich lásce nebude bránit. Krutě se zmýlili. Duch Kamila nedal ani jednomu spát. Mysleli si, že když uspíší svatbu, budou čelit Kamilovu duchu společně. Brzy po svatbě však zjistili, že jsou vůči sobě chladní a nic k sobě necítí. Začali se pravidelně hádat a Terezino bití bylo na denním pořádku. Výčitek svědomí ani ducha se nezbavili ani jeden. Jejich vzájemná nenávist vyústila nakonec tak daleko, že se chtěli zabít. Laurent chtěl Terezu otrávit, ona ho propíchnout dýkou. Při osudném večeru oba zjistili záměry toho druhého a něco je zlomilo. Padli si do náručí a prudce se rozplakali nad tím, v jakéže to morální špíně žili a zhnusení navzájem. Tereza vzala sklenici s jedem, vypila ji do poloviny a podala ji Laurentovi, který ji rázem dopil. Padli jeden na druhého, jako by do nich udeřil blesk, konečně našli v smrti úlevu.

— 3 —

(...)

Vrah přistoupil jako zmámený pomalu ke sklu, nemohl odtrhnout oči od své oběti. Nezkroušilo ho to, cítil jen velký chlad u srdce, jakési lehké mravenčení těla. Myslil si, že ho to rozechvěje víc. Hezkých pár minut se ani nepohnul, pátral v podvědomí a mimoděk si do paměti vrýval všechny strhané rysy, všechny ty špinavé barvy podívané, která se naskytla jeho očím.

Kamil vypadal odporně. Pobyl si ve vodě čtrnáct dní. Obličej se zdál ještě pevný a tuhý, strnulé rysy se moc nezměnily, jen kůže se bahnem zbarvila do žluta. Hubená kostnatá hlava mírně zbobtnala, ušklíbala se, trochu se naklonila, vlasy se přilíply na spánky, otevřená víčka odhalila bledé bělmo, rty stažené k jednomu koutku se zle posmívaly. Špička jazyka se černala mezi bílými zuby. Tato hlava, vymáčená a vydělaná, neztratila svou lidskou podobu, jen byla znetvořená bolestí a zděšením.

(...)

— 1 —

(...)

Vzal karafu z rukou ženy a nalil vodu do sklenice. Pak se pootočil, vylil kamennou lahvičku a vhodil kousek cukru. Zatím se Tereza sehnula nad příborníkem, vzala kuchyňský nůž a vsunula si ho do kapsáře.

V tom okamžiku, vedeni podivnou předtuchou blízkého neštěstí, se oba manželé instinktivně ohlédli. Podívali se na sebe. Tereza zahlédla flakón v Laurentových rukou a Laurent zahlédl bílou střenku nože, jenž s leskl mezi záhyby Tereziny sukně. Krátce se měřili očima, mlčenliví, chladní, muž stál u stolu, žena se krčila u příborníku. Rozuměli si. Oba zůstali zaraženi, když zjistili, že oba mají týž nápad. Vyčetli tajný záměr na zmatené tváři svého druha, soucit je zaplavil a zděsili se.

Paní Raquinová, cítíc, že rozuzlení je nablízku, je upřeně, pronikavě pozorovala.

Náhle se Tereza a Laurent prudce rozplakali. Zlomil je poslední záchvat, padli si do náručí, slabí jako děti. Jako by se cosi něžného, dojemného probralo v jejich hrudi. Plakali beze slov, vzpomínajíce na morální špínu, v níž žili, a žili by i dále, kdyby byli dost zbabělí, aby mohli žít. Při vzpomínce na minulost byli unaveni a zhnuseni navzájem, že nesmírně potřebovali odpočinout si v nicotě. Pohlédli na sebe naposled, poděkovali si pohledem před nožem a sklenicí jedu. Tereza vzala sklenici, vypila do poloviny a podala Laurentovi, který ji naráz dopil. Dílo vteřiny. Padli jeden na druhého, jako by do nich udeřil blesk, konečně našli v smrti úlevu. Ústa ženy narazila na jizvu na manželově krku, kterou zanechaly Kamilovy zuby.

Celou noc ležely na podlaze jídelny mrtvoly, křečovitě roztažené a osvětlené nažloutlým svitem lampy, který na ně stínidlo soustřeďovalo. A takřka dvanáct hodin, až do poledne druhého dne, strnulá a němá paní Raquinová je nenasytnýma očima pozorovala u svých nohou a drtila tíhou pohledu.

(...)

— 2 —

(...)

Skrytá práce Terezy a Laurenta zatím nesla výsledky. Tereza nasadila chmurný výraz, který po několika dnech kdekoho znepokojil. Mladá žena hrála svou roli neutěšené vdovy a dokonalou dovedností mluvila matně, jen v náznacích o nudě, únavě a malátnosti, o nervových bolestech. Jakmile je teta zpovídala, prohlásila, že se cítí zdravá, že neví, co ji tak trápí a proč pláče.

(...)

— 3 —