21
Trvalo však ještě téměř celý rok, než se donu Corleonovi podařilo zařídit, aby jeho syn byl tajně propašován zpět do Spojených států. Než k tomu došlo, lámala si celá famiglia hlavu, aby našla proveditelný plán. Dopřávali sluchu dokonce i Carlu Rizzimu, který teď bydlel v rezidenci s Connií. (Mezitím se jí narodilo druhé dítě, chlapec.) Žádný z navrhovaných plánů se však nesetkal s donovým souhlasem.
Problém nakonec vyřešilo neštěstí, které postihlo jednoho ze vzdálených příbuzných famiglie Bocchicchiů. Ani ne pětadvacetiletý Felix, narozený už v Americe a chytřejší než dosud kdokoli jiný z celého klanu, odmítal se dát zatáhnout do rodinného podniku na odvoz odpadků a aby ještě víc zdůraznil rozchod s klanem, oženil se s půvabnou americkou dívkou anglického původu. Po večerech studoval práva a ve dne pracoval jako úředník na poště. Mezitím mu žena porodila tři děti, ale protože byla dobrá hospodyně, dokázali žít z jeho platu až do doby, než složil závěrečné zkoušky.
Felix Bocchicchio se jako leckterý mladý člověk domníval, že teď, když vlastní pílí dokončil studia a zvládl nástroje své profese, mu jeho vytrvalost automaticky přinese odměnu a začne si vydělávat na slušné živobytí. Ukázalo se však, že tomu tak není. Felix byl ovšem i nadále hrdý a odmítal jakoukoli pomoc klanu. Ale jeden z jeho přátel, mladý právník s dobrými styky a nadějnou kariérou ve velké advokátní kanceláři, ho požádal o malou službu. Ve skutečnosti šlo o velmi složitou, zdánlivě legální záležitost týkající se podvodného úpadku. Riziko, že to vyjde najevo, bylo zcela nepatrné. Felix Bocchicchio to riziko podstoupil. Při tom podvodu bylo totiž třeba použít právních znalostí, kterých nabyl na univerzitě, a tak mu to nepřipadalo odsouzeníhodné a kupodivu ani protizákonné.
Nuže, abychom to vzali zkrátka, podvod vyšel najevo. Přítel advokát odmítl Felixovi veškerou pomoc, dokonce ani nebral telefon, když ho zoufalý Felix volal.
Oba osnovatelé podvodu, mazaní obchodníci středních let, kteří z neúspěchu svého plánu vztekle vinili Felixovu právnickou neobratnost, se před soudem přiznali k vině a šli státnímu návladnímu na ruku. Felixe Bocchicchia označili za organizátora podvodu a prohlásili o něm, že použil výhrůžek a násilí, aby ovládl jejich podnik a donutil je ke spolupráci na svých podvodných plánech. K Felixově odsouzení přispělo zejména svědectví poukazující na jeho spojení se strýci a bratranci z klanu Bocchicchiů, kteří byli trestáni za násilnické činy. Oba obchodníci vyvázli s podmíněnými tresty. Felix Bocchicchio byl odsouzen k trestu vězení na dobu jednoho až pěti let a odseděl si tři roky. Klan nepožádal o pomoc ani žádnou z famiglií, ani dona Corleona, protože Felix odtud žádnou pomoc nechtěl a muselo se mu tedy dostat poučení: že milost lze čekat pouze od famiglie a famiglia je loajálnější a důvěryhodnější než společnost.
Felix Bocchicchio byl po třech letech propuštěn z vězení, přišel domů, políbil ženu a děti a další rok žil zcela pokojně; teprve pak dokázal, že přece jen je Bocchicchiovec. Obstaral si pistoli a bez jakéhokoli pokusu zastřít vinu zastřelil svého přítele advokáta. Pak vyhledal ony dva obchodníky a ve chvíli, kdy vycházeli z restaurace, jim oběma prostřelil hlavu. Mrtvoly nechal ležet na ulici, zašel do restaurace, objednal si šálek kávy a zatímco čekal, až se dostaví policie, aby ho zatkla, z ní pomalu upíjel.
Proces byl krátký a rozsudek tvrdý. Člen zločineckého podsvětí chladnokrevně zavraždil svědky obžaloby, kvůli nimž byl poslán do zaslouženého vězení. Tato do nebe volající urážka společnosti sjednotila celou veřejnost, tisk, všechny složky společnosti a dokonce i ty přitroublé a lítostivé lidumily v názoru, že Felix Bocchicchio musí skončit na elektrickém křesle. Guvernér nebyl o nic víc ochoten dát mu milost, než by pohodný ušetřil vzteklého psa, jak se vyjádřil jeden z nejbližších guvernérových politických tajemníků. Klan Bocchicchiů byl pojednou ochoten vydat jakoukoli částku peněz na odvolací řízení u vy…
