3
Kromě šoféra byli v autě s Hagenem ještě tři další muži. Hagena posadili za řidiče mezi ty dva chlapíky, co k němu na ulici přiskočili zezadu. Sollozzo si sedl dopředu. Chlapík po Hagenově pravici se přes něho natáhl a stáhl mu klobouk přes oči, aby nemohl vidět. „Ani se nehněte,“ varoval ho.
Jízda byla krátká, ne víc než dvacet minut, a když Hagen vystoupil z vozu, nevěděl, kde je, protože se mezitím setmělo. Zavedli ho do přízemního bytu a posadili ho na kuchyňskou židli. Sollozzo si sedl za kuchyňský stůl proti němu. Na snědé tváři měl dravčí výraz.
„Nemusíte mít strach,“ řekl. „Vím, že nepatříte k pistolníkům dona Corleona. Chci na vás, abyste pomohl Corleonovým, a chci, abyste pomohl i mně.“
Hagen si chvějící se rukou vložil cigaretu do úst. Jeden z mužů postavil na stůl láhev režné whisky a nalil mu trochu do porcelánového kávového hrnečku. Hagen se vděčně napil pálivé tekutiny. Uklidnila mu ruce a zbavila ho slabosti v nohou.
„Váš šéf je mrtev,“ řekl Sollozzo. Slzy, které vyhrkly Hagenovi do očí, ho překvapily a odmlčel se. Pak pokračoval: „Oddělali jsme ho před jeho podnikem, na ulici. Jen co mi to oznámili, sbalili jsme vás. Musíte sjednat mír mezi mnou a Sonnym.“
Hagen neodpověděl. Překvapil ho vlastní smutek. Pocit marnosti se v něm mísil se strachem před smrtí. Sollozzo hovořil dále: „Sonny byl do mého návrhu celý žhavý. Pravda? Také vy víte, že by to bylo zrovna to pravé. Narkotika jsou věc budoucnosti. Je v nich tolik peněz, že za pár let může kdekdo zbohatnout. Don už, patřil do starého železa, jeho éra skončila, jenže on si to neuvědomoval. A teď je po smrti a níc ho nepřivede zpátky k životu. Jsem ochotný uzavřít novou dohodu a vaším úkolem bude Sonnyho přesvědčit, aby s ní souhlasil.“
„Nemáte ani nejmenší šanci,“ řekl Hagen. „Sonny se do vás pustí s plnou vervou.“
Sollozzo ho netrpělivě odbyl: „Tohle bude jen jeho první reakce. Vy ho prostě musíte přivést k rozumu. Za mnou stojí famiglia Tattagliových se všemi svými lidmi. Zbývající newyorské famiglie přistoupí na všechno, jen aby zabránily válce mezi námi. Ta by ohrožovala je i jejich obchody. Bude-li Sonny s mým návrhem souhlasit, ostatní famiglie ve Spojených státech se do věci nebudou míchat, dokonce ani donovi nejstarší přátelé.“
Hagen upíral oči na své ruce a neodpovídal. Sollozzo naléhal dále: „Don už dělal chyby. Za starých časů bych se mu nebyl nikdy mohl dostat na kobylku. Ostatní famiglie mu nedůvěřují, protože consigliorim udělal vás a vy nejste ani Ital, natož Sicilan. Jestli dojde k otevřené válce, bude famiglia Corleonových zničena a doplatíme na to všichni, i já. Víc než peníze potřebuju ty politické styky, co mají Corleonovi. Promluvte si tedy se Sonnym, promluvte si s caporegimy; zabráníte velkému krveprolití.“
Hagen nastavil hrneček, aby mu nalili další whisky. „Pokusím se o to,“ řekl. „Sonny je ovšem paličák. A ani Sonnymu se nepodaří zarazit Luku. Právě na Luku byste si měli dát pozor. A jestli přistoupím na váš návrh, budu si na něho muset dát pozor i já.“
„Luku si už vezmu na starost,“ řekl Sollozzo klidně. „Vy si vezměte na starost Sonnyho a ty dva další mládence. Můžete jim přece říct, že Freddie by si to dneska odnesl stejně jako jeho táta, jenže moji chlapci měli přísný rozkaz na něho nestřílet. Nechtěl jsem vyvolat víc nenávisti, než bylo nevyhnutelné. Můžete jim říct, že Freddie žije jen díky mně.“
Hagenovi konečně začal fungovat mozek. Teprve teď opravdu uvěřil, že Sollozzo ho nechce zabít nebo podržet jako rukojmí. Strach zmizel a náhlá úleva od tohoto pocitu, který ho až dosud ochromoval, mu vehnala ruměnec studu do tváře. Sollozzo ho chvíli pozoroval s klidným, chápavým úsměvem.
Hagen začal o věcech logicky uvažovat. Jestli odmítne podporovat Sollozzův návrh, mohli by ho zabít. Pak si ovšem uvědomil, že Sollozzo na něm pouze žádá, aby návrh předložil a předložil ho řádně jak je v souladu s jeho povinnosti odpovědného consiglioriho. A když tak teď o tom přemýšlel, uvědomil si rovněž, že Sollozzo má pravdu…
