Celá e-kniha Kmotr ke stažení v ePUB, PDF a MOBI
7
V předvečer dne, kdy byl don Corleone málem zastřelen, připravoval se jeho nejvěrnější a nejobávanější leník na schůzku s nepřítelem. Luca Brasi navázal kontakt se Sollozzovými lidmi již před několika měsíci. Učinil tak na rozkaz samého dona Corleona. Podařilo se mu to častým navštěvováním nočních podniků, kontrolovaných famiglií Tattagliových, a tím, že získal za milenku jednu z nejluxusnějších lehkých slečen. V posteli si té dívce postěžoval, jak ho famiglie Corleonových využívá, jak si ho vůbec necení. Týden nato ho oslovil Bruno Tattaglia, ředitel nočního podniku. Bruno byl nejmladší syn a s prostitucí, která byla hlavním zdrojem příjmů famiglie Tattagliových, neměl formálně nic společného. Jeho proslulý noční podnik se sborem krásných dlouhonohých tanečnic byl ovšem líhní mnoha newyorských lehkých dívek.
První schůzka probíhala zcela věcně; Tattaglia mu nabídl, aby pracoval v jejich podniku jako vyhazovač. Koketování trvalo necelý měsíc. Luca hrál úlohu muže zcela zamilovaného do mladé, krásné dívky a Bruno Tattaglia úlohu obchodníka, pokoušejícího se přetáhnout od konkurence schopného zaměstnance. Při jedné takové schůzce předstíral Luca, že už váhá, a pak prohlásil: „Ale v jednom musí být mezi náma jasno. Nikdy nepůjdu proti padrinovi. Don Corleone je muž, kterýho si vážím. Chápu, že v rodinným podniku musí dávat přednost svým synům přede mnou.“
Bruno Tattaglia patřil k nové generaci, která jen stěží skrývala opovržení ke starým paprikům, jako byl Luca Brasi, don Corleone a dokonce jeho vlastní otec. Byl k nim jen trochu přehnaně zdvořilý. Tehdy pravit: „Můj otec by na vás ani nechtěl, abyste cokoli podnikl proti Corleonovým. Proč také? Teď už každý s každým dobře vychází, není to už takové jako za starých časů. Pokud se ovšem opravdu zajímáte o nové místo, mohu otci vzkázat. Práce je to tvrdá a vyžaduje tvrdé muže, aby všechno běželo jako po másle. Jestli si to jednou rozmyslíte, vzkažte mi.“
Luca pokrčil rameny. „Zatím na tom nejsem tak zle.“ A při tom zůstalo.
Záměrem celé akce bylo vyvolat u Tattagliových dojem, že Luca ví o výnosném obchodu s narkotiky a chtěl by se ho zúčastnit na vlastní pěst. Tím by se možná dozvěděl něco o Sollozzových plánech, pokud Turek vůbec nějaké má, či o tom, zda se už chystá vystoupit proti donovi. Když se po dvouměsíčním čekání nic nepřihodilo, oznámil Luca donovi, že Sollozzo svůj neúspěch zřejmě nese statečně. Don mu řekl, aby zkoušel dále, ale pouze příležitostně, a aby nijak nenaléhal.
Večer předtím, než byl na dona Corleona spáchán atentát, zapadl Luca do onoho nočního podniku. Téměř vzápětí přisedl k jeho stolu Bruno Tattaglia.
„Jeden můj přítel si chce s vámi promluvit,“ řekl.
„Tak ho sem přiveďte,“ odpověděl Luca. „Rád si pohovořím s každým z vašich přátel.“
„Ne, chce se s vámi setkat mezi čtyřma očima.“
„Kdo je to?“
„Jeden můj přítel. Chce vám něco navrhnout. Můžete se s ním ještě dnes v noci setkat?“
„Jistě,“ souhlasil Luca. „Kdy a kde?“
Tattaglia tiše navrhl: „Podnik zavírá ve čtyři ráno. Co kdybyste se sešli tady, až tu budou číšníci uklízet?“
Znají mé zvyky, usoudil Luca, jistě mě sledovali. Obyčejně vstával ve tři nebo čtyři hodiny odpoledne, nasnídal se a pak si šel zahrát karty s kamarády z famiglie nebo se vyspat s nějakou holkou. Někdy zašel do kina na půlnoční představení a pak si sedl do některého nočního podniku na skleničku. Nikdy nešel spát před svítáním. Návrh na schůzku ve čtyři hodiny ráno nebyl tedy tak podivný, jak by se mohlo zdát.
„Dobře, dobře,“ odpověděl, „ve čtyři hodiny budu zpátky.“ Pak odešel z podniku a taxíkem odjel do svého podnájmu na Desáté třídě. Bydlel u italské rodiny, se kterou byl vzdáleně spřízněn. Jeho dva pokoje měly zvláštní vchod, takže byly od jejich části bytu zcela odděleny; přímo pod okny mu vedla železniční trať. Byl zde spokojený, protože měl jakýsi pocit rodinného života a současně i ochrany před překvapením tam, kde byl nejzranitelnější.
Ten mazaný turecký lišák tedy konečně vyrukuje s tím, co má za lu…