19
Snad právě onen mrtvý bod dal popud k tomu, že se Sonny Corleone vydal na krvavou nelítostnou stezku, která ho zavedla k vlastní smrti. Nebo to snad způsobila jeho temně zběsilá povaha, náhle zbavená otěží. Tak či onak, onoho jara podnikal nesmyslné útoky na nepřátelská pomocná vojska. V Harlemu dal postřílet pasáky famiglie Tattagliových, v dokách dal zmasakrovat chlapíky, kteří terorizovali dělníky, řídící se příkazy odborů kontrolovaných Corleonovci. Odboroví funkcionáři, kteří byli v žoldu pěti famiglií, byli vyzváni, aby zachovali neutralitu; když však i nadále bránili corleonovským bookmakerům a lichvářům rozvíjet činnost v dokách, vyslal Sonny Clemenzu a jeho regime, aby v newyorském přístavu rozsévali smrt a zkázu.
Byla to zbytečná jatka, protože výsledek války ovlivnit nemohla. Sonny byl skvělý taktik a dobyl několika vynikajících vítězství. Chyběl mu však strategický génius dona Corleona. Nakonec se všechno zvrhlo v ničivou záškodnickou válku a obě strany shledaly že pronic zanic ztrácejí valnou část příjmů a spoustu životů. Famiglia Corleonových byla nakonec nucena zavřít některé ze svých nejvýnosnějších sázkových kanceláří, včetně té, kterou dostal Carlo Rizzi na svou obživu. Carlo se dal na alkohol, začal běhat za tanečnicemi a Connie s ním měla těžký život. Od výprasku, který utržil od Sonnyho, už se na ni neodvážil vložit ruku, ale také s ní přestal spát. Connie se mu vrhla k nohám a on ji odmrštil jako Říman – tak si to alespoň myslel – s pravou patricijskou rozkoší. Vysmál se jí: „Jen si běž za bratříčkem a postěžuj si mu, že už s tebou nespím! Třeba přijde a namlátí mi, abych se na něco zmohl!“
Sonnyho se ovšem na smrt bál, i když se k sobě chovali zdvořile, ale chladně. Carlo měl dost rozumu, aby siuvědomil, že by ho Sonny zabil, že je to člověk, který dokáže s živočišnou samozřejmostí kohokoli zabít, zatímco on, Carlo, by musel sebrat všechnu odvahu a vůli, aby se dopustil vraždy. Carla nikdy nenapadlo, že právě proto je lepší než Sonny, pokud se to ovšem takhle dalo říci; záviděl Sonnymu jeho zběsilost, která okolo sebe šířila strach a stávala se právě legendární.
Hagen jako consigliori se Sonnyho taktikou nesouhlasil, ale přesto nehodlal proti ní vznést u dona námitky; už jen proto ne, že se do jisté míry osvědčila. Neustálý boj totiž jako by pět nepřátelských famiglií nakonec přece jen zdeptal, jejich protiúdery slábly a nakonec zcela ustaly. Hagen sice téhle nepravděpodobné smířlivosti nepřítele nedůvěřoval, ale Sonny jásal. „Neustoupím,“ prohlásil, „a ti lotři přilezou ke křížku!“
Sonnyho trápily jiné věci. Sandra mu dělala hlavu, protože se jí doneslo, že Lucy Manciniová očarovala jejího manžela. I když si před lidmi tropila žerty ze Sonnyho a jeho milostné techniky, příliš dlouho se jí už stranil a chyběl jí v posteli, a proto mu svými výčitkami dělala peklo na zemi.
Navíc žil Sonny pod obrovským tlakem vědomí, že na jeho hlavu je vypsána cena. Musel být na každém kroku mimořádně obezřelý a věděl, že nepřítel je o jeho návštěvách u Lucy Manciniové průběžně informován. Proto učinil složitá bezpečnostní opatření; obvykle to totiž bylo tradičně zranitelné místo. Jenže u Lucy byl v bezpečí. Aniž cokoli tušila, byla ve dne v noci pod dohledem chlapců ze Santinova regima, a když se na poschodí vedle ní uvolnily byty, ihned si je pronajali dva z nejobávanějších příslušníků regima.
Don se zotavoval a pomalu se chystal převzít velení do svých rukou. Pak se válečné štěstí už určitě obrátí ve prospěch famiglie Corleonových. Tím si byl Sonny jist. Do té doby bude dál střežit rodinnou říši, tím si vyslouží otcovu úctu a současně upevní svůj dědický nárok; postavení dona není totiž nezbytně dědičné.
Jenže nepřátelé zatím připravovali protiúder. Analyzovali situaci a došli k závěru, že jediným prostředkem, jak odvrátit úplnou porážku, je zabít Sonnyho Corleona. Teď už do věcí viděli lépe a pochopili, že s donem, člověkem logicky uvažujícím, bude možno vyjednávat. Sonnyho nenáviděli pro jeho kr…
