Už pět dní uplynulo od doby, kdy se vylodili a přátelství obyvatel Kapské kolonie je téměř zahltilo. Jenom první noc přespali v zájezdním hostinci na Buitengracht Street. Potom se Zouga obrátil na jednoho z prominentních obchodníků Kapské kolonie, pana Cartwrighta. Předložil mu doporučující dopisy od ředitelů Ctihodného spolku londýnských obchodníků s Afrikou. A slovutný Cartwright je okamžitě přemístil do návštěvnického bungalovu usazeného v zeleni jeho rozlehlé rezidence na svazích hory, těsně nad zahradami starodávné Východoindické společnosti.
Každý večer se u obchodníka konaly veselé dýchánky spojené s tancem. Pokud by Robyn a Zouga netrvali na svém, měli by podobnými kratochvílemi vyplněné i dny všichni jim nabízeli možnost pikniků, projížďky na plachetnici, rybářskou výpravu, jízdu na koních lesem a dlouhotrvající obědy na trávníku pod rozložitými dubovými korunami, které jim živě připomínaly Anglii.
Zouga se úspěšně vyhýbal podobným lákadlům, raději se snažil dokončit přípravy k expedici. Napřed musel dohlédnout na vyložení veškerého vybavení z Humnu což samo o sobě představovalo neuvěřitelné vynaložení energie při zdvihání beden z nákladového prostoru a překládání do menších člunů, které teprve potom vše dopravily příbojem na pláž zálivu Roggebaai.
Musel zorganizovat i pronájem dočasného skladu pro celý náklad. A v tom mu opět pomohl pan Cartwright. Zouga se ale neustále v duchu durdil nad sestřinou nerozumnou tvrdohlavostí, která vlastně zapříčinila veškerou zbytečnou námahu.
„Zatraceně, sestřičko, vždyť i táta cestoval ve společnosti arabských lovců otroků, když nebylo vyhnutí. Pokud kapitán St. John je skutečně otrokář, naskýtá se nám šance odkoukat od něj všechno, co budeme potřebovat: nejenom metody, ale i zdroje dodávek. Nikdo nám přece nedá lepší informace, pokud chceme vysílat pravdivé zprávy Společenstvu.“
Bohužel žádnými argumenty ji nepřesvědčil. Naopak Robyn vyhrožovala sepsáním zprávy ředitelům do Londýna i upřímným vyznáním šéfredaktorovi místních novin Cape Times. Teprve pak bratr ustoupil, snažil se však zachovat dekorum.
A právě teď se smutně díval na Huron, zakotvený dost daleko d pláže, pohybující se kolem kotevního řetězu pod náporem sil ného jihovýchodního větru. Klipr by snad vyrazil na moře i s holými stěžni.
Zouga odhadoval, že St. John vypluje během pár dní, zatímco oni musí vyčkávat na další loď“ mířící k arabskému či portugalskému pobřeží.
Už dávno předložil veškeré doporučující dopisy z ministerstva zahraničí admirálovi Kapské eskadry od Královského námořnictva. Dostalo se mu sice ujištění o pomoci, ale přesto trávil denně mnoho ranních hodin u dopravních agentur i majitelů lodí v naději, že expedice bude pokračovat co nejdřív.
„Zatracená hloupá holka,“ mumlal nahlas a hořce přemýšlel nad sestřinými vrtochy. „Její paličatost nás bude stát ztracené týdny, možná i měsíce.“
Hnal je přece čas, to nejdůležitější ze všeho. Měli by zmizet z horečkou zachváceného pobřeží před příchodem monzunových dešťů, protože riziko malárie se pak rovnalo sebevraždě.
Náhle se ozval výstřel kanónu z vrcholku kopce nad ním. Vzhlédl a zaregistroval obláček kouře mizící ve větru od pozorovací stanice na Signál Hill.
Dělovou ranou se dával obyvatelům rozrůstajícího se města signál: Do vStolové zátoky vplula loď! Zouga si zaclonil oči a zahlédl blížící se plavidlo. I když nepatřil k námořníkům, bleskově odhadl ošklivou siluetu s jediným kouřícím komínem na dělový člun Královského námořnictva, předtím tak vztekle zavěšený na Huron. Vždyť k tomu došlo přede dvěma týdny, vyděsil se, dny letí až zoufale rychle. Black Joke pod plnou parou se přibližoval, temná stuha černého kouře se nesla po větru. Dělový člun minul Huron asi o půl míle, což opět mohlo vyvolat výbuch nepřátelství mezi oběma kapitány, rozvažoval Zouga. Téměř okamžitě pocítil zklamání, protože ve skrytu duše doufal v příjezd nějaké obchodní lodě, která by jim v téhle situaci pomohla. Rychle se otočil, vzal otěže z rukou Hotentota a lehce …
