CIZINKA
1
Nový začátek
Bylo to velmi vhodné místo pro zmizení. Alespoň na první pohled. Dům paní Bairdové vypadal jako další tisícovky podobných na Skotské vysočině v roce 1945. Čistý a klidný, s vybledlými květinovými tapetami, naleštěnými podlahami a ohřívačem vody na toaletách. Sama paní Bairdová byla usedlá a bezstarostná dáma a neměla nic proti tuctům knížek, které Frank vozil neustále s sebou a jimiž obložil její malý salonek s výhonky růží.
Potkala jsem paní Bairdovou v hale cestou ven. Zastavila mě a dotkla se svou buclatou rukou mé paže a neupravených vlasů.
„Drahoušku, paní Randallová, takhle nemůžete ven! Trochu vás upravím. Tak! Tak je to lepší. Moje sestřenice mi říkala o nové trvalé, kterou vyzkoušela. Vypadá úžasně a drží. Možná byste ji také měla zkusit.“
Neměla jsem odvahu jí říci, že moje nepoddajné kudrnaté vlasy jsou pouhým rozmarem přírody, a nikoli důsledkem nějaké trvalé ondulace. Ona sama měla také vlnité vlasy a vypadaly přirozeně.
„Ano, udělám to, paní Bairdová,“ zalhala jsem. „Teď jdu do vesnice, kde se mám setkat s Frankem. Vrátíme se na čaj.“ Strčila jsem do dveří a vyběhla na pěšinu ještě dřív, než mohla zaznamenat další nedostatečnosti mého poněkud nedisciplinovaného zevnějšku. Po čtyřech letech práce v uniformě armádní zdravotní sestry jsem se těšila z toho, že už ji nemusím nosit, a oblíbila jsem si bavlněné oblečení jasných barev, které však bylo pro zdejší vřesovišti pokrytou krajinu naprosto nevhodné.
Původně jsem ale měla jiné plány. Těšila jsem se na dlouhý dopolední spánek a líná odpoledne v posteli po boku Franka.
V přítomnosti pracovité paní Bairdové a jejího neúnavného vysavače však žádné lenošení nebylo možné.
„To musí být ten nejvíc zaneřáděný koberec na celé Skotské vysočině,“ poznamenal Frank, ještě když jsme leželi v posteli a poslouchali zuřivý řev vysavače na chodbě.
„Zeptej se na to naší paní domácí,“ navrhla jsem. „Možná jsme měli jet raději do Brightonu.“ Vybrali jsme si vysočinu jako ideální místo pro naši dovolenou ještě předtím, než Frank nastoupí na místo profesora historie na Oxfordu. Domnívali jsme se, že skotské území bylo o něco méně zasaženo válečnými hrůzami, na rozdíl od zbytku Británie, a nebylo tolik infikováno frenetickým veselím, které propuklo po skončení války.
A aniž bychom o tom mluvili, oba dva jsme cítili, že je to také symbolické místo k opětovnému utužení našeho manželství. Vzali jsme se a strávili spolu pouhé dva dny líbánek na vysočině a pak vypukla válka. To bylo před sedmi lety. Chtěli jsme klidný kout, kde bychom znovu nalezli jeden druhého. Tak jsme uvažovali a neuvědomili si, že zatímco golf a rybaření jsou ve Skotsku nejvíce oblíbené venkovní sporty, klepy jsou nejoblíbenějším sportem v domácnostech.
„Kam jdeš?“ zeptala jsem se, když Frank spustil nohy z postele.
„Nechtěl bych přijít o ty nádherné staré věci,“ odpověděl. Seděl na pelesti starodávné postele a pohupoval se nahoru a dolů za rytmického skřípotu matrace. Vysavač na chodbě náhle zmlkl. Frank se dál pohupoval a pak hlasitě a teatrálně zařval a padl naznak, až péra postele zavrzala. Zahihňala jsem se tlumeně do polštáře, abych nerušila nastalé ticho.
Frank na mě zamrkal. „Měla bys úpěnlivě sténat, ne se chichotat,“ napomenul mě s povzdechem. „Bude si myslet, že nejsem dobrý milenec.“
„Musel bys takhle poskakovat déle než dvě minuty, pokud očekáváš extatické vzdechy,“ odpověděla jsem. „Dvě minuty si nezaslouží nic jiného než smích.“
„Bezohledná malá holka. Přijel jsem sem odpočívat. Nezapomněla jsi?“
„Lenochu. Nikdy se ti nepodaří rozluštit původ vaší rodiny, když neprojevíš víc píle.“
Frankova vášeň pro genealogii byla dalším z důvodů, proč jsme si vybrali vysočinu. Podle jednoho z dochovaných dokumentů, které s sebou neustále vláčel, měl jeden z jeho předků něco společného právě s tímto regionem v polovině osmnáctého století – nebo to bylo sedmnácté století?
„Kdybych umřel bezdětný, nepochybně by to zavinila ta naše neúnavná hostitelka za dveřmi. A t…
