Osada Havranů (Eduard Štorch)

Obsah knihy

Příběh vypráví o dobrodružstvích chlapce Havranpírka z rodu Havranů i o životě kmene v mladší době kamenné.

V osadě rodu Havranů řádí zima a hlad. Zásoby potravin klesly na minimum, což nejednoho rodáka dohání k zoufalství. Nejhůře je na tom Divous, který namísto toho, aby si z obilí nechal udělat placky, pálí je na "ohnivou vodu" a opíjí se. Rozčílí se na svůj totem, který dle jeho slov svým oddaným vůbec nepomáhá, a vypraví se do lesa na lov. Dlouho bloudil s oštěpem po lese, ale nic se mu nepodařilo ulovit. Později narazil na tlupu Bobrů, kteří ho zajali a chtěli ho zabít. Divous v obavě o svůj život zradil svůj rod a vyzradil Bobrům, kdy se chystají Havrani na lov a bude tedy příhodná chvíle ukrást jejich stádo.

Bobrům se podařilo ukořistit to nejcennější - stádo rodu Havranů a nejkrásnější dívku z kmene, náčelníkovu dceru Veveřici. Havrani si to však nenechali líbit a dostihli Bobry zrovna ve chvíli, když se chystali s lupem přejít řeku. Havranům se podařilo získat zpět své stádo a zachránit Veveřici.

Hlad je však sužoval dále a hrozilo, že pojde dobytek, pro který již nebylo dostatek píce. Muži na usnesení rozhodli, že se pastevci mají vydat i se stádem dále od osady, kde je v lese dostatek píce na uživení stáda.

S jarem přišla i nezvaná návštěva v podobě vyslanců z kmene Bobrů. Tentokrát přicházeli v míru a nesli dary, aby se usmířili s kmenem Havranů. Vůdce Bobrů zvaný Bobřík požádal náčelníka domácího rodu, Černého havrana, jestli by mu nedal za ženu svou dceru Veveřici. Nabízel tři krávy, což byla velmi slušná výměna za ženu. Otec Veveřice prohlásil, že si nabídku musí nechat projít hlavou a pozval Bobříka na oslavu slunovratu, kdy mu řekne své rozhodnutí.

Jednoho dne uviděli Havrani signální oheň, jenž stoupal od místa, kde se mělo pást jejich stádo. Muži se hned rozeběhli svým druhům na pomoc - dozvěděli se, že vlci rozehnali stádo a když jej pastevci konečně sehnali dohromady, přišli muži z kmene Volavek a dobytek jim ukradli. Navíc unesli Havranpírka, který chtěl stádo ochránit. Havrani nelenili a vypravili se zpět do osady, aby se připravili na boj.

Mezitím Havranpírko unikl z osady Volavek. Jeho věznitelé jej pronásledovali, když tu narazil na medvěda. Začal se s medvědem prát, až jej nakonec znehybnil provazem a zachránil si tak život. Volavky byly jeho hrdinstvím uneseny, pustily jej na svobodu a vrátily mu stádo.

Havranpírko se jednou se svým kamarádem toulal lesem, když je napadl rys. Jeho společník běžel hledat pomoc, zatímco Havranpírko s šelmou bojoval. Vyrazil jí oko a přerazil nos, šelmu to však neodradilo, ba naopak byla ještě více rozzuřena. Když už vypadalo, že junák má zápas prohraný, přivedl jeho společník muže jménem Sokolí oko, který šelmu zabil. Od té doby byli Sokolí oko a Havranpírko nerozlučná dvojka. Havranpírko měl brzy možnost oplatit záchranu svého života, když zabil zmiji, která se nebezpečně přiblížila k spícímu Sokolímu oku. Oba přátelé uzavřeli před rodem Havranů bratrství.

Do osady přišli kupci. Mladšímu z nich, Kamovi, se zalíbila Veveřice a nabídl za ni Černému havranovi pět krav. Náčelník jej stejně jako Bobříka pozval na oslavu slunovratu, kde se mělo mezi oběma nápadníky rozhodnout.

Ač byl Havranpírko díky své udatnosti již dávno považován za muže, přesto pro sebe nechtěl žádné úlevy a úspěšně složil zkoušku mužnosti. Při poslední zkoušce, kdy měl tři dny sám přečkat v lese, se mu přihodila zvláštní věc. Našel Divousovu ženu Vrtilku, kterou rozsápal medvěd, a těžce zraněného Divouse. Pečoval o něj v jeskyni, za což mu dal Divous žluté kouzlo - malé zlaté kamínky, za které jednou dali kupci Havranpírkovi celý pytel vzácné soli.

Když uběhly tři dny zkoušky, doběhl Havranpírko za Sokolím okem, aby mu ukázal svůj objev. Sokolí oko zůstal s Havranpírkem a zraněným Divousem v jeskyni, aby o něj pečoval. Když se ráno probudil, nemohl nikde naleznout Havranpírka. Šel po jeho stopách, až došel k mrtvole medvěda stáhnuté z kůže. Domyslel si, že Havranpírko pomstil Vrtilku a Divouse a kůži z medvěda teď pravděpodobně nese ukázat do osady. Nechtěl mu rušit dovršení zkoušky, jal se proto pohřbít zbytky Vrtilky a Divouse, který podlehl svým zraněním.

Nastala oslava slunovratu, na níž dorazili i Bobři a kupci. Bobřík přihodil ke svým třem kravám navíc tři ovce a vepře, kupec Kam přidal ke svým pěti kravám to samé. Černý havran rozhodl, že přijme větší nabídku, když se ozval Havranpírko. Nabízel deset krav výměnou za to, že si Veveřice vezme jeho bratra Sokolí oko. Všichni byli překvapeni, kde vzal takový majetek, načež prozradil, že své žluté kouzlo vyměnil u kupců za krávy. A tak byla Veveřice zaslíbena Sokolímu oku.

Havranpírko byl za své hrdinské skutky přejmenován na Bystrého havrana.

— 1 —

Hlavní postavy:

Havranpírko, Sokolí oko, Kňučím, Veveřice, Divous

Stručný děj:

Kniha nás zavádí do období mladší doby kamenné na území okolo Kunratického potoka nedaleko Prahy. Hlavní hrdina románu patří samozřejmě k rodu Havranů a jmenuje se Havranpírko. Tohoto nalezence se kdysi ujal místní lovec Kňučák a vychovával jej jako vlastního syna. Havranpírko je velice bystrý, snaživý a odvážný chlapec. Vyzná se ve stopování a také má velkou slabost pro krásnou dceru náčelníkovu dceru Veveřici.

Příběh začíná uprostřed zimy a osada Havranů je velmi sužována hladem. Jedním z nejnespokojenějších obyvatel je také Divous, nezkrotný a nesnášenlivý muž. Ten se dostane do sporu s náčelníkem a nakonec i se svou ženou rod opouští. Divous je stále plný vzteku na celou osadu, a proto se jim rozhodne pomstít - prozradí sousednímu rodu Bobříků, jak mohou získat poslední bohatství osady bez boje. Bobříci vtrhnou do osady právě v době, kdy jsou všichni muži na lovu. Na odpor se jim postaví pouze mladý Havranpírko, který je útočníky zraněn. Bobříci si odvedou všechen dobytek a také unesou Veveřici. Havrani si to však nenechali líbit, s pomocí statečného chlapce Bobříky vystopují a při bitce získají zpět svůj dobytek i Veveřici.

Havranpírko brzo znovu prokáže svou odvahu. Navrátí zpět stádo, které se jim pokusí vzít Volavky a také sám zabije medvěda a je prohlášen za hrdinu. Havranpírko začíná dospívat v odvážného muže a skvělého lovce, jednoho dne však nešťastnou náhodou narazí na nejhoršího medvěda v okolí. Boj s šelmou nemá šanci vyhrát, ale na poslední chvíli mu přispěchá na pomoc mladík jménem Sokolí oko. Oba chlapci se spřátelí a po čase si slíbí věrné bratrství.

Velké rozruch ve vesnici také způsobí Veveřice, kterou se rozhodne její otec "provdat". Nápadníků má ale hodně, a tak prohlásí, že ji dá tomu, kdo za ni nabídne vyšší cenu. Havranpírkovi se podaří složit zkoušku dospělosti. Společně se Sokolím okem v lese nalézají Divouse, kterého těžce ranil medvěd. Havranpírko se sám vydává po stopách medvěda, který zranil Divouse a zabil jeho ženu. Zabije ho a získává si tím velký obdiv. Nakonec nastává svatební den Veveřice, která však stále netuší, za koho bude "prodána". Jejím manželem se díky Havranpírkovi překvapivě stává Sokolí oko a všichni jsou velmi šťastní. V závěru knihy Havranpírko získává díky své udatnosti nové jméno Bystrý havran a s ním i velkou úctu a váženost ve vesnici.

— 2 —

Obsah knihy

Nestárnoucí napínavý dobrodružný román z období mladší doby kamenné, který odhalí mnohé z prehistorie.

Divous, Kňučák, Dráp, Veveřice... Zvláštní jména? To proto, že jsme se ocitli v mladší době kamenné, v příběhu z pravěku, který nám vypráví o statečném a čestném Havranpírkovi a o jeho odvážných činech, o tom, jak obtížné bylo obstát v kruté zimě, jak se zacházelo se zrádci a jak bojovaly jednotlivé rody s přírodou i mezi sebou, co je žluté kouzlo i jak se z Havranpírka stal muž Bystrý havran.

V rodu havranů byl v zimě velký hlad. Divous už to jednou nevydržel a vykřikl: "Dva dny jsem nejedl! Všechno pobiji! Hu-ho-há!" Řval na havraní totem: "Tolik dárků jsi přijímal od nás, vždycky jsi první dostával z ulovené kořisti a ode všeho jídla...!" Nakonec Divous odešel z osady Havranů nadobro.

Dlouho bloudil lesy, kde ho sledovali členové rodu Bobříků. Zajali ho a chtěli ho zabít. Divous řekl Bobříkům, že by mohli uloupit stádo krav; to stádo aby ukradli Havranům.

Nejstarší z chlapců, Havranpírko, měl v tu dobu hlídat osadu. Pro Bobříky nebylo těžké přemoci Havranpírka s několika přáteli a ukrást dobytek. Ostatní chlapci ale brzy na krádež upozornili muže, kteří odešli na lov. Za několik dní přišel Divous prosit, jestli by mu Havrani mohli odpustit a přitom jim nabízel zlato. Ještě před tím než přišel Divouse prosit o odpuštění, poznal Havranpírko chlapce jménem Havraní oko. Za nějakou dobu našli Havrani na výpravě umírajícího Divouse. Ten jim dal zlato, které mu zbylo. Druhý den se mělo rozhodovat o tom, kdo si vezme Veveřici, dceru náčelníka a Havranpírkovu kamarádku. Dostat ji měl ten, kdo dá rodu víc dobytka. Za ženu ji dostal Sokolí oko. Havranpírkovi se od té doby říkalo Bystrý havran.

— 3 —

Obsah knihy

Kniha z pravěku vypráví o hrdinném Havranpírkovi, o tom, jak obtížné bylo obstát v kruté zimě, jak se zacházelo se zrádci a jak bojovaly jednotlivé rody s přírodou i mezi sebou. Napínavý dobrodružný román sepsal živě a přesvědčivě Eduard Štorch už před více než sedmdesáti lety (1930). Ve filmové verzi knihy si zahrál i Jiří Bartoška.

Tento příběh se odehrává v mladší době kamenné. Pojednává o soužití několika rodin, kteří uznávají havrana jako dárce chleba.

V osadě panuje hlad, nenávist a zloba. Hlavní postavou v knize je chlapec, kterému dali jméno Havranpírko. Zažijí spoustu neočekávaných věcí, poznají lež, strach... Přesto se z Havranpírka stane Bystrý Havran.

— 4 —

Kompletní kniha ke stažení (ePub, PDF):