Celá e-kniha Hluboký spánek ke stažení v ePUB, PDF a MOBI
23
Lehké ženské kroky se přibližovaly po neviditelné pěšině a muž přede mnou se posunul dopředu. Zdálo se, že se opírá o mlhu. Ženu jsem neviděl, ale neurčitě jsem rozeznal její siluetu. Pánovité držení hlavy mi připadalo známé. Muž velmi rychle vykročil. Obě postavy splynuly s mlhou, jako by k ní patřily. Chvíli bylo hrobové ticho. Muž řekl:
„Tohle je revolver, dámo. Nekřičte. V mlze se hlas nese daleko. Stačí, když mi dáte kabelku.“
Děvče nevydalo ani hlásek. Postoupil jsem o krok. Pojednou |sem rozeznal sřasenou mlhu na krempě mužova klobouku. Děvče stálo bez hnutí. Pak začala chraplavě dýchat, jako když se uhlazuje měkké dřevo malým pilníkem.
„Křikněte,“ řekl muž, „a je s vámi amen.“
Nezaječela. Nepohnula se. Pohnul se on a suše se zachechtal. „Radši aby tam ty prachy byly.“ Zaslechl jsem cvaknutí a šustot. Muž se obrátil a kráčel ke stromu, kde jsem stál. Když ušel tři čtyři kroky, znovu se přitlumeně zachechtal. To zachechtání jsem už někdy slyšel. Vytáhl jsem lulku z kapsy a napřáhl ji jako pistoli.
Tiše jsem zavolal: „Hej, Lanny.“
Muž strnul a začal zvedat ruku. Řekl jsem: „To ne. Říkal jsem ti, abys tohle nikdy nezkoušel. Mířím na tebe, Lanny.“
Nic se nehnulo. Děvče na pěšině se nehýbalo. Já jsem se nehýbal. Lanny se nehýbal.
„Polož tu kabelku před sebe na zem, chlapče,“ řekl jsem. „Pamalu a klidně.“
Sehnul se. Vyskočil jsem a dosáhl na něho, když byl ještě sehnutý. Napřímil se těžce a oddechoval. Ruce měl prázdné.
„Vykládej mi, že takhle na nikoho nevyzraju,“ řekl jsem. Opřel jsem se o něho a vytáhl mu revolver z kapsy pláště, „Zmiz. Pořád od někoho dostávám revolvery,“ řekl jsem mu. „Už se celý hrbím, jak jsou těžké.“
Náš dech se srazil a smísil a hleděli jsme na sebe jako dva kocouři na zdi. Ustoupil jsem dozadu.
„Tak už plav, Lanny. Nic ve zlém. Nemluv o tom a já budu taky zticha. Platí?“
„Jo,“ řekl zastřeným hlasem.
Pohltila ho mlha. Slabě jsem slyšel jeho kroky a pak nic. Zvedl jsem kabelku, potěžkal ji a šel k pěšině. Pořád ještě tam stála bez hnutí. Rukou bez rukavičky si přidržovala límec šedého kožichu, a na prstě se jí slabě blyštěl prsten. Klobouček neměla. Její rozčísnuté černé vlasy zapadaly do temnoty. A její oči taky.
„Hezká práce, Marlowe. Teď jste můj osobní strážce?“ V jejím hlase zazněl drsný tón.
„Tak nějak. Tady máte kabelku.“ Vzala si ji. „Jste tu s vozem?“ řekl jsem.
Zasmála se. „Přijela jsem s jedním mužem. Co tady děláte vy?“
„Eddie Mars se mnou chtěl mluvit.“
„Nevěděla jsem, že ho znáte. Kvůli čemu?“
„Proč bych to neřekl. Myslel, že hledám někoho, kdo mu podle jeho mínění utekl se ženou.“
„A hledáte?“
„Ne.“
„Tak proč jste teda přišel?“
„Abych vypátral, proč si Eddie myslí, že hledám někoho, kdo mu podle jeho mínění utekl se ženou.“
„A vypátral jste ho?“
„Ne.“
„Vy chrlíte zprávy jako rozhlasový hlasatel,“ řekla. „Soudím, že mi do toho nic není, třebaže ten hledaný byl můj manžel. Myslela jsem, že se o tuhle záležitost nezajímáte.“
„Lidé mi ji vnucují.“
Podrážděně cvakla zuby. Zdálo se, že ten výstup s maskovaným mužem ozbrojeným revolverem na ni neudělal žádný dojem. „Musím se podívat po svém průvodci.“
Šli jsme pěšinou a zabočili za roh. Před námi bylo světlo a pak jsme zahnuli kolem dalšího rohu a přišli na dvorek před konírnami, jasně ozářený dvěma reflektory. Pořád ještě byl vydlážděný cihlami a svažoval se k odpadové mříži uprostřed. Leskly se tam kapoty vozů a muž v hnědém pracovním plášti se zvedl ze stoličky a přistoupil k nám.
„Je ten můj mládenec pořád ještě pod obraz?“ zeptala se Vivian nedbale.
„Myslím, že bohužel je, slečno. Přikryl jsem ho dekou a zavřel okna v autě. Jinak je myslím ten pán docela v pořádku. Jen si trochu zchrupnul.“
Šli jsme k velkému cadillacu a muž v pracovním plášti otevřel zadní dveře. Na širokém zadním sedadle ležel natažený muž, až po bradu zahalený do kostkované deky, a chrápal s otevřenými ústy. Vypadal jako statný blondýn, který snese hodně tvrdého alkoholu.
„Představuju vám pana Larryho Cobba,“ řekla Vivian…
