6.
"Neříkejte mi paní Meeganová!" vykřikovala Jewel Jonesová. Wolfe měl právě tak špatnou náladu jako ona. Pravda, ona byla beznadějně zahnaná do kouta a žádné zbraně neměla po ruce, ale on musel Fritzovi říct, aby odložil oběd, dokud mu nevydá jiný pokyn. "Já jsem pouze zdůraznil skutečnost," řekl Wolfe nevrle, "že vaše totožnost není předmětem diskuse. Podle platných zákonů jste manželkou Richarda Meegana. To chápete, a jinak vás budu nazývat, jakkoli si budete přát. Tak jak to chcete? Slečna Jonesová?"
"Ano." Neseděla v rudém křesle, ale na jeho opěradle. Vytvářelo to dojem, že je připravená najednou vstát a odejít. "Tak dobře," vyšel jí Wolfe vstříc. "Jistě si uvědomujete, madam, že cokoli řeknete, všechno bude bráno s rezervou. Jste schopná lhářka.
Vaše lež, že se s panem Meeganem neznáte, byla brilantní. A teď k věci. Kdy vám pan Chaffee řekl, že vás váš manžel hledá v New Yorku?"
"Neřekla jsem, že mi něco takového řekl pan Chaffee."
"Ale někdo vám to řekl. Kdo a kdy?" Držela se svého. "Jak víte, že mi to někdo řekl?" Pohrozil jí prstem.
"Byl bych rád, slečno Jonesová, kdybyste si uvědomila, že jste v tom až po uši. Není věrohodné, že si pan Chaffee nemohl vzpomenout na jméno modelky pro tu postavu na svém obraze. Policie tomu nevěří a přitom neví to, co vím já, že jste to byla vy a že jste bydlela v tom domě celý rok a že pořád občas pana Chaffeeho navštěvujete. Když váš manžel přišel a požádal pana Chaffeeho, aby mu řekl jméno modelky, a pan Chaffee se začal vymlouvat na špatnou paměť, váš manžel si pronajal v domě byt a dal jasně najevo, že se svého úmyslu jen tak nevzdá. Bylo by proto absurdní domnívat se, že pan Chaffee vám to neřekl. Nezávidím vám ten ostrý střet s policií, až se o vás dovědí."
"Policie se ale o mne přece nemusí dovědět, nebo ano?"
"Fuj. Překvapuje mne, že po vás nejdou. Ovšem od činu uplynulo teprve osmnáct hodin. Brzy k tomu dojde, i bez mého přičinění.
Vím, že to tady se mnou pro vás není žádná selanka, ale až budete v rukou policie, tak se vám to dodatečně může tak jevit." Přemýšlela. Obočí se jí stáhlo a oči upírala na Wolfa. "Víte, co bych považovala za nejlepší? Nevím, proč mne to nenapadlo už dříve. Vy jste detektiv, odborník na pomoc lidem v těžkostech a já jich teď mám vrchovatě. Zaplatím vám, když mi pomůžete. Něco bych vám mohla dát hned teď."
"Ani teď, ani nikdy jindy, slečno Jonesová." Wolfe byl přímočarý.
"Kdy vám pan Chaffee řekl, že váš manžel je tady a že vás hledá?"
"Vy mne vůbec neposloucháte," postěžovala si. "Mluvte rozumně a budu vám naslouchat. Kdy to bylo?" Trošku se na opěradle křesla posunula dozadu. "Vy neznáte mého manžela. Byl na mne žárlivý už než jsme se vzali a po svatbě se to ještě zhoršilo. Bylo to tak strašné, že jsem nebyla schopná to snášet, a to byl důvod, proč jsem od něj odešla. Věděla jsem, že když zůstanu v Pittsburghu, najde mne a zabije mne.
Proto jsem odešla do New Yorku. Přišel sem jeden můj přítel - říkám, je to jenom přítel. Dostala jsem zaměstnání v agentuře, která obstarává modelky, vydělávala jsem si dost na živobytí a setkávala jsem se se spoustou lidí. Ross Chaffee byl jeden z nich. Chtěl, abych mu stála modelem k jednomu obrazu a já jsem s tím souhlasila. Samozřejmě mi platil, to však nebylo tak důležité, protože brzy nato jsem se setkala s Philem Kampfem. Ten mne přimněl, abych se zúčastnila zkoušek do programu v nočním klubu, a já je udělala. Potom se mi však stalo, že jsem zpanikařila.
V klubu si mne všiml jeden člověk z Pittsburghu, přišel za mnou a oslovil mne. Řekla jsem mu, že se mýlí, že jsem nikdy v Pittsburghu nebyla."
"To bylo před rokem," zabručel Wolfe. "Ano. K nočnímu klubu, k tamějšímu publiku jsem byla trochu nedůvěřivá, měsíce však ubíhaly a nic se nedělo, pak se to však náhle stalo. Ross Chaffee mi telefonoval, že se u něj objevil můj manžel a vyptával se ho na ten obraz. Prosila jsem ho, aby mu proboha neříkal, že jsem to já, a on mi slíbil, že to neřekne.
Pochopte, vy neznáte mého manžela. Věděla jsem…
