Čtvrtá kapitola
TEN SKLAD BYLO OBŘÍ MONSTRUM V Lower West Side, nedaleko hlavní silnice. Přijeli jsme k němu se zhasnutýma světlama a podél řeky Hudson jsme na protější straně viděli světla vesnice Palisades. Když jsme pak parkovali, proplula kolem nás loď, co se vracela od Medvědí hory, a my jsme z její paluby zaslechli zpěv.
Ve voze jsme byli čtyři. Jméno člověka, co seděl za volantem, jsem za jízdy přeslechl. Po jeho pravici celou dobu žvýkal sirku drobný chlápek, kterého mi odpoledne představili jako Weasela. Já s Andym jsme seděli vzadu. Celou akci mi odpoledne důkladně vysvětlil právě Andy. Měl plánek celého skladu a přesně věděl, kde co je, včetně poplašného zařízení. Řekl mi, že na světě neexistuje ani jediný alarm, který by Weasel nedokázal do deseti minut vyřadit z provozu. Doufal jsem, že má pravdu.
Sklad byl obehnaný drátěným plotem, ale bez ostnatého drátu, jak tvrdil Andy. Asi čtyři metry od zadní cihlové zdi budovy byla v plotě vrata. Skrz ně vedl nájezd k nakládací a vykládací rampě, která přiléhala k zadní části budovy. Na vratech visel těžký visací zámek. Sklad střežili dva hlídači a jeden z nich měl k tomu visacímu zámku klíč.
Zaparkovali jsme kousek od rohu, u jedné zdi bez oken. Řidič a Weasel zůstali v autě. Já s Andym jsme vyšli ven. Ještě než jsme vyjeli, dostal jsem pětačtyřicítku, kterou jsem měl teď zastrčenou za páskem od kalhot a která mi připadala strašně velká a tvrdá. Postavil jsem se na roh, odkud jsem měl výhled na všecky strany. Auto stálo asi šest metrů ode mě, zadní dveře otevřené pro případ, že by bylo zapotřebí vzít roha. Andy pracoval na plotě asi patnáct minut a pomáhal si při tom masivníma štípačkama. Já jsem hlídal, jestli se někde neobjeví poldové. Musím přiznat, že jsem se potil. Nakonec se vedle mě objevil Andy a zašeptal: „Je to v suchu, dojdi pro Weasela.“
Došel jsem k autu, tiše jako myška. Možná to někomu bude připadat hloupé, když řeknu, že jsme měli na nohou tenisky, ale je to tak. Andy mi vysvětlil, že si pan Carfon potrpí na bezchybnou práci a že tenisky nebudou na podlaze ve skladu slyšet.
Strčil jsem ruku do otevřeného předního okna a poplácal Weasela po rameni. Weasel otevřel dveře a vystoupil z auta. Byl to fungl nový buick a motor jsme skoro neslyšeli, i když jsme věděli, že pod tou dlouhou elegantní kapotou pořád běží. Došli jsme k díře, kterou Andy vystříhal v plotě.
Weasel se protáhl dovnitř a já hned za ním. Tlusťoch Andy by se skrz tenhle otvor v plotě dovnitř nedostal, takže zůstal na chodníku a pustil se do zvětšování díry v pletivu. Měl jsem sto chutí vytáhnout bouchačku a vzít si ji do ruky, ale Andy měl svou zbraň ještě zastrčenou v pouzdru, takže jsem ji radši nechal na místě, protože jsem nechtěl vypadat, jako že mám nahnáno. Šel jsem za Weaselem k místu, kde se mělo podle plánku skrývat poplašné zařízení, a potom jsem ze strany obešel budovu a zadíval se na můstek, který jsem znal zatím jenom z plánku. Ve druhém podlaží jsem uviděl dveře s východem na můstek. Kdyby se během akce objevil hlídač, vyšel by právě tudy.
Přikrčil jsem se do stínu a nespouštěl oči ze dveří.
Andy mi odpoledne zhruba vysvětlil, jak pracujou dnešní alarmy. Existuje, jak řekl, otevřený okruh, uzavřený okruh a kombinace obou systémů. Otevřený okruh používají držgrešle, kterým stačí pocit, že mají vůbec nějaké poplašné zařízení. Tenhle systém začne houkat, když se okruh uzavře, a k tomu, abyste ho vyřadili z provozu, stačí jen přestřihnout drát.
Bezpečnostní zařízení, co využívá uzavřený okruh, je krapet dražší a dráty jsou pořád pod nízkým napětím. Zvukový signál se spustí ve chvíli, kdy přerušíte kontakt. Na tenhle systém vyzrajete tím, že místo, kde je zapotřebí přerušit kontakt, vlastně přemostíte.
Ten sklad, co jsme teď měli na mušce, měl nejlepší systém alarmu, a to kombinaci obou systémů, kdy se poplašný signál spouští buď když se spojení přeruší, anebo když se okruh spojí.
Existoval jen jeden způsob, jak ho ochromit, a na tom teď Weasel právě pracoval. Ta sk…
