15
Zavolal sedmaosmdesátku, hned jak našel veřejný telefon, bylo už kolem půl čtvrté. Ozval se Parker. Carella je prý právě u poručíka.
„Vyřiď mu, že ten grázl, co zabil jeho tátu, ho sleduje,” řekl Ollie. „V zelený hondě.”
„Neděláš si srandu?”
„Sonny Cole. Vyřiď mu to. Poznávací značka WU 3200. Vyprávěl ti Murchison ten vtip o jeptiškách?”
„Ne.”
„Nevadí. Mám ještě lepší.”
„Tak sem s ním,” řekl Parker.
„Jedou dvě jeptišky na kolech do kláštera a nesprávně vodbočí.”
„A dál?”
„Natřásají se na cestě a jedna si uvědomí, že se ztratily, tak se zeptá tý druhý: „Stalo se ti to už někdy?” A ta druhá povídá: „Ne. To dělá to dláždění.”
„Já to nechápu,” řekl Parker.
„Murchison ti to vysvětlí,” ušklíbl se Ollie. „A nezapomeň to vyřídit Carellovi. Sonny Cole. Zelená honda. WU 3200.”
„No jo.”
„Napiš si to.”
„Jo, neměj péči.”
„Dej mu to na stůl.”
„Jo, dobře. Hele, ta jeptiška si uvědomila, že se ztratily… kvůli tomu dláždění?”
„To je přesně vono, kámo,” zasmál se Ollie a zavěsil.
„Roselli teda tvrdí, že ho zabila ona?” zeptal se Byrnes.
„Ano,” přikývl Brown.
„Kdo mu to může vyvrátit? Ta mrtvá?”
„S tím právě počítá. Že nikdo.”
„Máte nějakou teorii?”
„Tak trochu. Řekněme, že Roselli mluví pravdu. Charlieho Custera zabila ona. Proto opustila kapelu a vrátila se do kláštera, aby se tam schovala.”
„Před kým? Tamější policie už přece případ uzavřela, pokud vím. Před kým se chtěla schovat?”
„Před Rosellim.”
„Jediným svědkem zločinu. Jo, to dává smysl.”
„Jestli ho ale nezabila…”
„Tak ho zabil Roselli.”
„Správně. A ona se vrátí do kláštera. A zase se schovává. Zase před ním.”
„Protože byla svědkem jeho činu.”
„Zmizí, jako když ji do vody hodí, a stane se z ní zase sestra Mary Vincencie.”
„Z kapely fakticky nikdo nevěděl, že byla jeptiška?”
„Bylo to pro ně naprostý překvapení.”
„Takže zalízt do kláštera byl dobrej nápad.”
„Dokonalej způsob, jak zmizet.”
„A co se stalo pak? Našel ji Roselli?”
„Právě to z něj musíme dostat, Pete.”
„Proč?”
V kanceláři nastalo ticho.
„Vy myslíte, že jí ten dopis napsal on?”
„Je to možný.”
„Jenže ten dopis nemáme.”
„Nemáme.”
„Takže nevíme, co v něm stojí.”
„Jestli její byt prohledal on, tak se sháněl právě po tom dopise.”
„A jestli ho našel, tak ho hned spálil.”
„A jsme zpátky tam, kde jsme byli.”
„Je narkoman, Pete.”
„Jak to víš?”
„Farnes nám to řek. Před čtyřmi roky kouřil trávu…”
„Trávu kouří v mládí každej.”
„Nebyl tak mladej, Pete. Bylo mu čtyřiadvacet.”
„Já jsem taky hulil trávu, když mi bylo čtyřiadvacet,” řekl Byrnes. „Nezůstal u trávy. Na Figgsově pohřbu šňupal koks.”
„Taky podle Farnese?”
„Ano.”
„Je na Farnese spoleh?”
„Jak to můžem vědět?”
„Dobrá, řekněme, že je Roselli narkoman. Co z toho podle vás plyne?” „Je na koksu, potřebuje pemze. Řek nám, že těžko shání práci, dává klavírní hodiny, aby vyšel. Jednoho dne prostě vypátral Kitty a snažil se ji vydírat. Pohrozil jí, že prozradí, co ví o tý vraždě, když mu nedá dva tácy. A tak…”
„Vycházíte z předpokladu, že to spáchala ona. Nemůžeš přece vydírat člověka, kterej je nevinnej.”
„To ne, ale my předpokládáme, že on na její vině bude trvat.”
„Má to promyšlený, Pete. Už nám to jednou řek. Custera prý zabila Kitty.”
„Stačí, když to řekne znova.”
„Určitě tím vyhrožoval i jí.”
„A to je přece jednoznačný vydírání, Pete.”
„Dej sem dva tácy, nebo jdu na policii.”
„Kde jste vzali tu částku?”
„Tolik chtěla na svým bráchovi.”
„Ale on to odmít,” dodal Brown.
„Takže ona jde do parku s prázdnou kapsou,” řekl Byrnes. „Co pak?” „Zabije ji.”
„Proč?”
V kanceláři nastalo znova ticho.
„Sežeňte důvod,” řekl Byrnes.
Bylo skoro půl páté, když vyšli z Byrnesovy kanceláře. Andy Parker už byl dávno pryč, nikdy se nemohl dočkat, až vypadne. Snad proto zapomněl nechat Carellovi vzkaz o Sonnym Coleovi a zelené hondě. Anebo si prostě myslel, že to není důležité.
Ve svém sedanu se Carella a Brown cestou domů snažili naplánovat příští kroky. Dospěli k závěru, že žádat o povolení k domovní prohlídce kvůli dopisu uk…
