Úžasná Zeměplocha – Noční hlídka (Terry Pratchett)

V tom byl Ankh-Morpork dobrý a stal se v tom dobrý, aniž mu do toho kdokoliv mluvil. Věci tady spíše tak nějak pluly,než se děly. Abyste rozuměli, někdy jste se museli zatraceně dobře dívat, abyste odhalili onen okamžik, kdy došlo k přechodu od „zatím se to ještě neudělalo“ k „o to už jsme se postarali, hochu“. A tak se to také dělalo. O věci se prostě někdo postaral.

Trvalo pouhých dvacet minut, než dorazil pan Picbudka, a dvacet pět minut, než složil patricijskou přísahu, stal se jako kouzlem Patricijem a seděl v Oválné kanceláři, a do toho je zahrnuta i minuta ticha za zesnulého lorda Sebevraždu, jehož tělo už bylo odneseno, aby se o ně někdo postaral.

Jistému počtu sloužících byly ukázány dveře, i když výjimečně slušně a bez jakékoliv trpkosti, a dokonce i Fuigere dostal povolení přestěhovat si v klidu svou ropuší farmu. Na druhé straně ti, kdo se starali o krby, oprašovali nábytek nebo zametali a myli sály, zůstávali, stejně jako zůstávali pokaždé předtím, protože ti si svého vladaře vůbec nevšímali a v mnoha případech ani nevěděli, jak vlastně vypadá. Kromě toho byli užiteční a věděli, kam se uklízejí košťata. Lidé přicházejí a odcházejí, ale prach se hromadí.

A nastalo ráno nového dne, které vypadalo, nahlíženo zdola, jako všechna ta minulá stará rána.

Po nějaké chvíli někdo nadhodil otázku přetrvávajících bojů ve městě, o niž, jak se zdálo, bylo třeba se nějakým způsobem postarat.