Vrah se tiše přesouval ze střechy na střechu, dokud mu ruch strážnice nezůstal dost daleko za zády. Dalo by se říci, že se pohybuje jako kočka, až na to, že se nezastavoval, aby pomočil různé věci a tak si označkoval hranice svého teritoria.
Nakonec dorazil k jednomu z oněch tajných míst, jakých je v onom vysoce postaveném světě střech víc, než si obyčejní lidé myslí. Několik krbových komínů tady vytvářelo malý chráněný prostor, neviditelný zdola, do nějž se navíc nedalo nahlédnout ani z většiny okolních střech. Nevstoupil do něj okamžitě, ale chvíli se plížil kolem a přesouval se absolutně nehlučně z jednoho místa na druhé.
Pozornost případného diváka, který by byl obeznámen se způsoby ankh-morporského Cechu vrahů, by vzbudilo to, jak neviditelný tenhle střešní poutník byl. Když se hýbal, bylo vidět pohyb, ale když se zastavil, prostě zmizel. Mohlo by tady vzniknout podezření, že používá magie, a člověk, v němž by takové podezření vzniklo, by měl svým způsobem pravdu. Devadesát procent většiny magie jednoduše spočívá ve znalosti jednoho důležitého faktu navíc.
Nakonec se zdálo, že je postava spokojena. Tiše seskočila do uzavřeného prostoru. Zvedla vak, který měla ukrytý mezi komíny, a ozvalo se tiché šustění a o něco rychlejší dech, což signalizovalo, že se postava převléká.
Po chvilce se vynořila zpod krytého výklenku a teď už byla více méně viditelná. Pravda, bylo těžké pozorovat jeden stín mezi všemi těmi ostatními, ale teď tam byl, ne jako předtím, kdy byl stejně viditelný jako vánek.
Tajemná osoba lehce seskočila na vedlejší střechu a z ní pak na zem, kde znovu zmizela v příhodném stínu. Pak došlo k další proměně.
Proběhlo to docela jednoduše. Ošklivý malý samostříl byl bleskově rozebrán a zasunut do zvláštních kapsiček sametového pouzdra, které bránily cinkotu jednotlivých částí. Měkké kožené střevíce byly vyměněny za těžší boty, které byly ukryty ve stínu, a černá kápě byla shrnuta dozadu.
Muž obešel roh a několik minut čekal. Pak se objevil kočár s pochodněmi místo luceren. Kočár na okamžik zpomalil a jeho dveře se zavřely stejně rychle, jak se otevřely.
Kočár nabral rychlost a vrah se opřel v sedadle.
Uvnitř kočáru svítila velmi slabá lampička. Její svit odhalil ženskou postavu, která spočívala v poduškách na protějším sedadle. Ve chvíli, kdy kočár míjel jednu z pouličních pochodní, zableskl se na ženské postavě náznak fialového hedvábí.
„Kousek jste zapomněl,“ ozvala se žena. Pak odněkud vytáhla fialový kapesníček a podržela ho mladému muži před ústy. „Plivněte,“ přikázala.
Neochotně to udělal. Přetřela mu tvář a pak přidržela kapesník na světle.
„Tmavozelená,“ vydechla žena. „To je opravdu zvláštní. Ale už chápu, Havelocku, proč vám dali nejhorší hodnocení při zkouškách z kradmého pohybu a maskování.“
„Mohu se zeptat, jak jste to zjistila, madam?“
„To víte, člověk zaslechne různé věci,“ odpověděla dáma nevzrušeně. „Stačí, když u příslušného ucha zacinkáte mincemi.“
„Dobrá, je to pravda,“ přikývl vrah.
„A proč to?“
„Zkoušející si myslel, že jsem použil nepovolený trik, madam.“
„A použil jste?“
„Samozřejmě. Myslel jsem, že v tom je podstata věci.“
„Taky si stěžoval, že jste nikdy nenavštívil jeho hodiny.“
„Ale já je navštěvoval. Důsledně.“
„On tvrdí, že vás na žádné neviděl.“
Havelock se usmál. „A co si myslíte vy, madam…?“
Madam se zasmála. „Dáte si trochu šampaňského?“ Ozval se zvuk láhve, pohybující se ve kbelíku s ledem.
„Díky, madam, ale ne.“
„Jak chcete. Já si trochu dám. A teď… podejte mi hlášení, prosím.“
„Nemohu uvěřit tomu, co jsem viděl. Myslel jsem si, že je to obyčejný násilník. A on je násilník. Vidíte, jak za něj myslí jeho svaly. Jenže on je ovládne a přehlasuje, znovu a znovu! Myslím, že jsem viděl génia při práci, ale…“
„No?“
„Je to jen seržant, madam.“
„Kvůli tomu byste ho neměl podceňovat. Pro správného muže je to velmi výhodné místo. Je v něm optimálně vyvážený díl moci a zodpovědnosti. Náhodou se o něm říká, že dokáže číst ulice podrážkami svých bot a kvůli …
