8
Ohromující odhalení jsme probírali dlouho do noci. O Ramsesově rekonstrukci vyškrábané kartuše nikdo nepochyboval. Nakonec jsme dospěli k závěru, že neexistuje způsob, jak zjistit, kde v rozlehlé thébské nekropoli leží Jamilova utajovaná hrobka. Kosmetická dóza nám prozradila jediné – Jamil není tak hloupý, jak jsme se domnívali.
„To se běžně stává,“ připustila jsem. „Člověk si namlouvá, že když je ten druhý negramotný, musí být zároveň také omezený. Jako by se informace získávaly pouze četbou. Jamil pracoval pro řadu egyptologu a o vykrádání hrobek ví své. Řekla bych, že mnohem víc než my. Měl dostatek rozumu na to, aby si uvědomil, že královská kartuše by vzbudila podezření. Proto ji radši odstranil, přestože nádobka tím poněkud ztratila na ceně. Jseš si jistý, že k vyškrábání nápisů došlo teprve nedávno, Ramsesi? Nemohl se o to postarat někdo ve starověku, kdo chtěl dózu použít pro sebe?“
Ramses si byl naprosto jistý. Podobná drobnůstka nepatří k základní posmrtné výbavě, jako jsou například kanopy či sarkofág. Kromě toho vrypy vypadaly čerstvé. Patina…
V tu chvíli mu skočil do řeči Emerson s poznámkou, že když to Ramses říká, tak to určitě bude pravda.
Ostatní předměty zakoupené u Aslimiho nám neprozradily nic nového. Všichni jsme věděli, že podobné techniky a motivy byly používány v průběhu dlouhého období. Možná ani nepocházely ze stejného místa jako dóza. Neexistoval zkrátka způsob, jak je datovat či někam zařadit.
„Kde budeme hledat příště?“ otázal se Cyrus s nadějí v hlase. „Zkusíme to znovu v západním vádí?“
„Rozhodně nepodnikneme několik ztřeštěných výprav takzvaně ‚na blind‘,“ odvětil Emerson, lovící v kapse pouzdro s tabákem, které se mu pochopitelně do něčeho zašmodrchalo. „Krucifix!“ zvolal vzápětí.
„Dovol, abych ti pomohla, drahý.“ Plavně jsem vytáhla vzpurný váček.
Bertie znechuceně zakašlal. „Možná se mýlím, ale kdybych já chtěl něco pořádně schovat, určitě bych kolem toho místa nepoletoval jako uječená jezinka a nehrál si na strašidlo.“
„To sedí,“ přikývl Ramses. „Na tu oblast můžeme rovnou zapomenout. Snaží se nás tam nalákat jenom proto, že tam nic nenajdeme.“
Muži souhlasně přitakali. Doufala jsem, že mají pravdu, poněvadž ani mé výlety do vzdálené pustiny pranic netěšily. Přesto mě synova slova zcela nepřesvědčila. Jamila evidentně těšilo si z nás utahovat. Mimoto mají mladí mnoho slabin a jednou z nich bývá přílišné sebevědomí. Dovedla jsem si představit, jak se chlapec náramně baví. Napřed nás vláká do slibné oblasti a potom se baví tím, kterak marně pátráme po výtečně ukrytém pokladu.
Poctivě přiznávám, že měl právo být pyšný. Zatím nás oblafl na každém kroku.
Emerson oznámil, že se ráno vracíme do Dér el-Medíny. „Splníme náš plán, Bertie. Musím říct, že jsi odvedl vynikající práci, chlapče. Zbývá jen doladit několik detailů.“
„Zítra je pátek,“ namítl Cyrus. „Muži mají den volna a ty by sis měl pořádně odpočinout, starouši.“
„Základní průzkum dokončíme i bez kopáčů,“ oznámil nám manžel tónem, který předem zapovídal diskusi. „A já se nemíním kvůli nějaké prkotině s rukou vzdávat svých obvyklých činností – všech obvyklých činností.“
Také se jich nevzdal a já si přitom přála, aby mu Nefret neudělala tu sádru tak těžkou.
Ráno se nám podařilo uniknout z domu bez Sennii a Velké kočky boha Re. Ani Nefret nás nedoprovázela. Navrhla jsem jí – taktně jako vždycky-, zda by nechtěla uspořádat slavnostní oběd pro své přátele. Měla chudinka tak málo času, že se jim ještě nestihla pochlubit se svým novým příbytkem. Pod pohrůžkou, že přijde o zakázku, Abdul Hadi právě dokončil jídelní stůl a několik židlí. Nefret ochotně souhlasila, ale s vševědoucím úsměvem dodala: „Ani se nebudu ptát, co máš za lubem, máti, poněvadž dobře vím, jak si dovedeš vychutnat každé překvapení.“
Zejména v tomto období panuje v Luxoru časně po ránu nádherně chladné a osvěžující povětří. Po několika hodinách strávených v horké, zatuchlé pohřební komoře jsem si je obzvlášť vychutnávala. Upřímně řečeno, v zajetí skál…
