30
Cesta do Montega byla daleko snazší než zdlouhavý pochod od Martha Brae. Už proto, že většinu cesty se Alex vezl. Malcolm, který se mezitím převlékl do luxusního obleku ze Savile Row, odvedl Alexandra kolem jezera na jihovýchod, kde už čekal jistý běžec, aby je skrz džungli odvedl na úpatí horského štítu. Ocelový výtah s tlustými řetězy ukrytými v kamenném masivu je poté vyvezl podél ohromného srázu k druhému běžci, který je posadil do malého vozíku taženého lanem po stezce zahalené houštinou lesa.
Na konci dráhy si oba muže převzal třetí běžec a provedl je skupinou hlubokých jeskyň, které Malcolm označil jako krasové pásmo Quick Step. Jeskyně byly plné hlubokých tůní a nezkušený chodec mohl snadno uklouznout a zřítit se do některé z mnoha proláklin. Zranění bylo jisté a v horším případě mohlo skončit i smrtí. McAuliff se držel poblíž běžce a svítil baterkou do hluboké temnoty před sebou.
Jakmile vyšli z jeskyně, pokračovali skrz krátký pás džungle až k cestě - k první rozeznatelné cestě, kterou za celou dobu zahlédli. Běžec zapnul přenosnou vysílačku; o deset minut později se z černočerné houštiny na západě vynořil land-rover a běžec se s nimi rozloučil.
Otlučený vůz projížděl po klikatých lesních cestičkách a řidič se snažil jet co nejtišeji. Ze svahů sjížděl bez motoru, a kdykoliv se přiblížili k obydlené oblasti, zhasínal světla. Cesta trvala půl hodiny. Minuli maroonskou vesnici Accompong a po několika mílích zatočili jižně na rovinatou planinu.
Na konci louky vyrolovalo ze tmy malé letadlo zamaskované listy kapradí a akátu. Byl to dvousedadlový comanche; oba muži si nastoupili a Malcolm usedl k řízení.
„Tohle je jediný obtížný úsek celé cesty,“ řekl a připravoval letadlo ke startu. „Musíme letět nízko nad zemí, abychom se vyhnuli radarům. To by zase tak nevadilo, ale bohužel totéž dělají i letadla s marihuanou, takže spíše než úřadů se musíme obávat srážky s pašeráky drog.“
Přestože během letu zahlédli několik pašeráckých letadel, podařilo se jim bezpečně přistát u odlehlé farmy jihozápadně od Unity Halí. Odtud to již bylo do Montego Bay patnáct minut cesty.
„V černošských čtvrtích města bychom vzbudili podezření. Vy pro svou kůži a já pro svůj přízvuk a šaty. Navíc se zítra budeme pohybovat v bělošských čtvrtích.“
Odjeli proto do hotelu Cornwall Beach v bělošské čtvrti a s desetiminutovým rozestupem se zde ubytovali. Měli rezervovány pokoje blízko sebe, ale nikoliv bezprostředně sousední. Byly dvě hodiny ráno a McAuliff vyčerpaně padl do postele. Nespal již téměř čtyřicet osm hodin. Přesto se však spánek velice dlouho nedostavoval.
Alex musel přemýšlet o mnoha věcech. O geniálním, osamělém a nemotorném Jamesi Fergusonovi a jeho náhlém odchodu ke Craftově nadaci. Možná spíše útěku než odchodu. Bez vysvětlení. Alex doufal, že se Jimbo u Crafta chytí. Protože on už mu nikdy neuvěří.
Přemýšlel i o sladkých a okouzlujících Jensenových…, kteří jsou až po uši namočeni do špinavých intrik společnosti Dunstone. O „charismatickém vůdci“ Charlesi Whitehallovi, který se už nemůže dočkat, až bude na zádech jiných černochů projíždět Victoria parkem. Whitehall nebyl pro Halidon partnerem. Acquabův kmen ho nebude tolerovat.
Stejně tak ovšem Acquabův odkaz nezahrnoval Lawrencovo násilí. K „revoluci“ v podání tohoto obrovitého chlapeckého nástupce Baráka Moora nikdy nemůže dojít. Ne tak, jak si ji představuje.
Alex přemýšlel i o Samu Tuckerovi. Tuck, houževnatý samorost, kterého hned tak něco nerozhází. Najde na Jamajce to, co tu hledá? Protože něco hledá určitě.
Nejvíce však Alex myslel na Alison. Na její nádherný polosmích, jasné modré oči a klidný výraz porozumění. Na to, jak moc ji miluje.
Pomalu upadal do hlubokého bezděčného spánku a přemýšlel, zda to spolu dají dohromady. Až tohle šílenství skončí. Pokud bude naživu. Pokud budou naživu.
„Dobrý bože, jste to vy… A já jim nevěřil. Vaše signály od řeky… chodí pravidelně, úplně pravidelně!“
„Tak tohle je ta nejnaivnější věta, jakou jsem kdy slyšel,“ řekl Al…
