Kapitola čtvrtá
Armo Shalik se vrátil do Londýna v pondělí ráno o půl deváté. Sherborn mu oznámil, že Fennel je v Paříži. Zatímco si Shalik rozkládal věci po stole, vysvětloval mu okolnosti Fennelova spěchu.
„Doufám, pane, že jsem jednal správně. Kdybych byl věděl, kde vás hledat, byl bych se s vámi samozřejmě poradil.“
Skutečnost, že Shalik prožil nevydařený víkend s nevyhovující společnicí kdesi na venkově a že neměl nejmenší úmysl svěřovat se právě Sherbornovi, jeho rozmrzelost jen zvýšila.
„Je tedy pryč. Říkal, co si myslí o Kahlenbergových bezpečnostních opatřeních?“
„Neříkal, pane. Vyletěl jako střela.“
Shalik měl neblahé tušení, že pondělek bude špatný. Kdyby byl tušil, že tři magnetofonové pásky s podrobnostmi plánu, jak se zmocnit Borgiova prstenu, leží už na Kahlenbergově stole, byl by pokládal pondělek za den zkázy. Naštěstí o tom nevěděl.
Podrážděný a ve špatné náladě, zahájil o půl desáté schůzku. Vysvětlil Gaye, Garrymu a Kenu Jonesovi, že Fennel musel odcestovat dříve a je teď v Paříži.
„Je zbytečné zacházet do podrobností,“ řekl. „Pan Fennel měl tak naspěch, že mu nezbyl čas povědět mi svůj názor na Kahlenbergova bezpečnostní opatření. Věřím, že vám to poví, až se s ním sejdete v Rand International v Johannesburgu. Nemá smysl naše jednání protahovat a kromě toho mám dnes moc práce.“ Podíval se na Garryho. „Prostudoval jste mapy, které jsem vám předal?“
„Ovšem – buďte bez starosti. Dostanu se tam.“
„Dobře. Celá akce je od nynějška ve vašich rukou. Udělal jsem, co jsem mohl, abych vám ji usnadnil. Teď je řada na vás. Dnes večer odjedete. Ráno budete v Johannesburgu.“ Zarazil se, zlomek vteřiny otálel a pak dodal: „Myslím, že je slušné vás varovat před Fennelem. Je to nebezpečný zločinec. Pro účel vaší výpravy je však nepostradatelný.“ Podíval se přímo na Garryho. „Vím, že se o sebe dovedete postarat. Chci vás však požádat, abyste se postaral i o slečnu Desmondovou.“
„S radostí,“ souhlasil Garry klidně.
„Ale Armo,“ ozvala se Gaye netrpělivě. „Proč ta starost? Víte přece, že se o sebe dovedu postarat sama.“
„Muži si dělají starosti o krásné ženy a já nejsem výjimka,“ řekl Shalik a pokrčil rameny. Znovu se podíval na Garryho a ten pokývl hlavou. „Tak šťastnou cestu. Sherborn vám předá letenky a zopakuje vám všechny důležité podrobnosti.“
Sotva návštěvníci odešli, Shalik začal hledat seznam schůzek a jednání, který mu Natálie každé ráno pokládala na stůl. Nenašel ho. Znovu ho napadlo, že tenhle pondělek bude pořádně zapeklitý. Vešel zlostně do její kanceláře. Nebyla tam. Za dobu tří let si zvykl, že ji vždycky zastihl u psacího stroje. Její nepřítomnost ho vyvedla z míry. Podíval se na hodinky. Deset! Vrátil se do své pracovny a zavolal Sherborna.
„Kde je slečna Normanová?“
„Nemám tušení, pane,“ odpověděl Sherborn bez zájmu.
Shalik na něj vrhl zlostný pohled.
„Pak ji ovšem najděte! Třeba je nemocná. Zavolejte k ní do bytu.“
Vtom zazvonil telefon. Shalik naznačil netrpělivě Sherbornovi, aby zvedl sluchátko. Jak bylo jeho zvykem, Sherborn nadutě ohlásil: „Rezidence pana Shalika.“ Okamžik poslouchal a pak se kupodivu plaše zeptal: „Kdo? Co jste povídal?“
Shalik si ho stále hněvivě měřil. Pojednou ztuhl, neboť si všiml, že Sherborn zbledl a do očí se mu vkradl strach.
„Počkejte okamžik.“
„Co je?“ ptal se Shalik.
„Seržant Goodyard si s vámi přeje mluvit, pane.“
Podívali se na sebe. Shalik si vzpomněl na měnovou machinaci, kterou nedávno provedl. Propašoval tehdy z Anglie okolo devíti tisíc liber. Přišel na to Scotland Yard? Rozčilením mu zvlhly dlaně. Potlačil rozechvění a nedívaje se na Sherborna řekl:
„Požádejte ho, aby přišel nahoru.“
Tři minuty nato otevíral Sherborn dveře vysokému, mohutnému muži s bystrýma očima, širokými ústy a výraznou čelistí.
„Vstupte, prosím,“ řekl a ustoupil stranou. „Pan Shalik vás očekává.“
Seržant Goodyard se na Sherborna pozorně zadíval a pozvedl obočí.
„Podívejme se, George. Myslel jsem, že jste už dávno po smrti.“
Sherborn se nejistě usmál. „Nejsem, …
