Celá e-kniha Sup je trpělivý pták ke stažení v ePUB, PDF a MOBI
Kapitola druhá
Před několika léty měl Armo Shalik všedního života už plné zuby a rozhodl se jednat. Diskrétním inzerátem v jedněch egyptských novinách oznámil veřejnosti, že je připraven převzít za rozumnou odměnu práci, spojenou s potížemi. Dostal jedinou odpověď – ta však postačila. Pisatelem byl arabský princ, který chtěl získat důvěrnou informaci o jednání mezi svým konkurentem a americkou naftovou společností. S pomocí princových peněz a svého vlastního chytrého mozku Shalik žádané zjistil. Vyneslo mu to deset tisíc dolarů, což se mu nezdálo příliš závratné, ale princ byl vděčný a všem svým známým pověděl, že Shalik je člověk, na něhož se mohou v případě nesnází s důvěrou obrátit.
S našetřeným kapitálem se Shalik následující rok odstěhoval do Londýna. Netrvalo dlouho a opatřil si neobyčejně bohatou klientelu. Obnosy, které tak získával, nebyly malé. Shalikovy požadavky stoupaly. K jeho cti nutno říci, že vždycky odvedl dobrou práci. Mezi svými zákazníky měl tři texaské milionáře, čtyři arabské prince, dvě pohádkově bohaté Američanky, řeckého loďařského magnáta a řadu britských, francouzských a německých průmyslníků.
Rád říkával: „Nic není nemožné, má-li člověk neomezené finanční prostředky a bystrý mozek.“ Zahleděl se přitom na svého zákazníka a dodal: „Vy vložíte do podniku peníze a já rozum.“
Armo Shalik prosperoval. Zpočátku uvažoval, neměl-li by si obstarat stálé zaměstnance, ale po zralé úvaze dospěl k názoru, že by to nebylo ekonomické. Nikdy nevydal zbytečně ani penny. Vydržovat si experty by ho přišlo hezky draho, nehledě k tomu, že by polovinu času prozaháleli na jeho útraty. Rozhodl se najímat muže i ženy kdykoli to zakázky vyžadovaly. Našel si soukromou, nepříliš seriózní detektivní agenturu. Nekladli mu zbytečné otázky, doporučili mu vhodné lidi, o nichž vyslídili všechny intimní detaily, a odváděli dobrou práci. Jejich prostřednictvím si prověřil i Lewa Fennela, Kennedyho Jonese a Garryho Edwardse.
Měl jen dva stálé zaměstnance: Natálii Normanovou, osobní sekretářku, a George Sherborna, důvěrného pomocníka a sluhu.
Brzo shledal, že oč jsou zakázky komplikovanější, tím jsou výnosnější. Potřeboval ženu, která by byla kdykoli k dispozici; ženu, vycvičenou pro práci v jeho oboru; ženu s výjimečnými schopnostmi a nevšedním zjevem. Taková žena by byla užitečnější než tucet mužských expertů. Během několika posledních let zaměstnával řadu žen, většinou však zklamaly. Buď ztratily v rozhodném okamžiku nervy, nebo se zamilovaly do mužů, s nimiž přicházely do styku. Shalik je nemohl potřebovat.
Pustil se tedy znovu do hledání. Potřeboval půvabnou dívku, dokonale rostlou, talentovanou a ochotnou poddat se jeho vedení. Shalik hodně cestoval. Navštěvoval hlavní města zvučných jmen a neustále pátral po ženě, kterou tak naléhavě potřeboval. Objevil několik dívek, ale jakmile vyslovil svůj návrh, buď s tím nechtěly nic mít, nebo byly sice hezké, ale hloupé. Po půlroce, kdy si začínal skoro zoufat, přemýšlel, zdali nežádá přece jenom trochu moc.
Jednoho dne dostal dopis z Tokia od jedné ze svých zámožných klientek. Žádala ho, aby jí obstaral kožich z leopardí kožešiny, norkovou štolu a široký večerní plášť. Přála si, aby objednal kožešiny od firmy Finn Larson. Finn Larson byl kodaňský kožešník. Znal její míry i vkus a přesně věděl, co má na mysli. Protože klientka platila Shalikovi jedenadvacet tisíc dolarů ročně, kromě patnácti procent ze všech uskutečněných zprostředkování, a protože potřeboval krátkou dovolenou, s radostí vyhověl.
Natálie Normanová zatelefonovala Finn Larsonovi do Kodaně a sdělila mu, proč a kdy Shalik přijede. Larson ji informoval, že pořádá pro své speciální zákaznice v hotelu L’Angleterre slavnostní oběd, při kterém se budou předvádět nejnovější modely kožichů. Kromě výtečné a zajímavé dánské stravy zákaznice spatří módní výtvory, které ovládnou ženský svět v nejbližší sezóně. Larson vyslovil zdvořilé přání, aby se pan Shalik předvádění zúčastnil.
Hned následující den přijel Shalik do h…
