17
O dva dny později jsem odletěl do New Yorku, i když jsem ještě stále nevěděl, kde Malcolma hledat.
Ochotný, ale neinformovaný hlas ze Stamfordu v Connecticutu mi předchozí večer sdělil, že pánové možná odjeli do Kentucky. Prý hovořili o tom, že by tam chtěli koupit koně, kterého tam viděli před týdnem. Prý jiného koně, ne toho, co koupili včera.
Ještě že to neslyší Donald, Helena, Thomas, Berenice, Edwin, Lucy, Vivien a Joyce, pomyslel jsem si. Také Gervase, Ursula, Alicia, Ferdinand, Debs a Serena. Všech čtrnáct by se nepochybně na Malcolma vrhlo a rozsápali by ho na kusy.
Rozhodl jsem se, že poletím právě do New Yorku ze dvou důvodů. Jednak proto, že Stamford v Connecticutu byl sotva jeden a půl hodiny jízdy vozem (jak mi moje informátorka sdělila) a za druhé jsem byl toho názoru, že New York by vlastně měl aspoň jednou vidět každý. Až do té doby jsem cestoval jen po Evropě. Byl jsem v Paříži, v Římě, Athénách a Oslu a viděl jsem různé pláže, dostihová závodiště a chrámy. Znal jsem jen koně a bohy.
Chystal jsem se ubytovat v hotelu na padesáté čtvrté ulici na Manhattanu. Moje rádkyně z Connecticutu mi hotel doporučila a taky mi slíbila, že jakmile se dozví, kde je pan Pembroke, řekne mu, kde mě má hledat. Přišlo mi to jako docela dobrý nápad.
Vrchní inspektor Yale nevěděl, že jsem odjel z Anglie, ani to nevěděl nikdo z členů naší rodiny. Když jsem nasedl do letadla, zhluboka a s úlevou jsem si vydechl. Vzpomínal jsem ještě na návštěvy u Alicie a Vivien, ke kterým jsem se odhodlal předchozí den. Ani Alicia ani Vivien se mnou nechtěly mluvit a chovaly se krajně nepřátelsky. Alicia dopoledne, Vivien odpoledne.
Alicia bydlela u Winsdoru ve velikém bytě s krásnou vyhlídkou na Temži. Neuměla se z bytu radovat. Neochotně mě vpustila dovnitř a když jsem obdivoval, jaký má krásný výhled z okna, nijak jsem si ji tím neusmířil.
Vypadala vlastně docela mladě a hezky, měla na sobě bílé vlněné šaty a kolem krku stříbrné korálky. Vlasy měla vysoko vyčesané a ozdobené sametovou stužkou. Za štíhlou dívčí postavu vděčila osudu anebo přísné sebekázni v jídle. Když jsem k ní přišel, už tam měla jednoho návštěvníka, asi čtyřicetiletého statného pána, kterého mi koketně představila jako Paula. Pán se v bytě choval nadřazeně, jako doma.
"Taky jsi mohl říct, že sem přijdeš," stěžovala si Alicia. "Ferdinand řekl, že se zastavíš, a já ti po něm vzkázala, ať se neobtěžuješ."
"Myslel jsem si, že je správné, abych zašel za všemi," řekl jsem klidně.
"Tak tedy dělej," řekla, "chystáme se jít na oběd."
"Řekl ti Ferdinand, že Malcolm napsal novou poslední vůli?"
"Řekl, jenomže já ti nevěřím ani slovo. Vždycky jsi byl Malcolmův mazánek. Měl tě šupem poslat zpátky k Joyce, když jsem se od něho odstěhovala. Však jsem mu to radila, ale on mě vůbec neposlouchal. Kdepak on."
"Je to už dvacet let," namítl jsem.
"Však se tady za tu dobu nic nezměnilo. Dělá si, co chce. Je to strašný sobec."
Paul naslouchal našemu hovoru, aniž hnul brvou, zdálo se, že ho nezajímá, co si povídáme, ale očividně měl na Alicii vliv. Alicia se na něj ohlédla a řekla: "Paul říká, že by Gervase měl přinutit Malcolma, aby mu dal podpisové právo a plnoprávnou plnou moc."
Větší nesmysl a více nepřijatelný si těžko mohli vymyslet.
"Znáte se už dlouho?" zeptal jsem se.
"Ne," řekla Alicia a zadívala se na Paula pohledem šestnáctileté dívky.
Zeptal jsem se jí, jestli se ještě pamatuje na pařezy. "Samozřejmě, tehdy jsem se na Malcolma strašně zlobila, že Fredovi dovolil takovou pitomost. Co kdyby se bylo klukům něco stalo."
Zeptal jsem se jí ještě, jestli si pamatuje na spínací hodiny. Prý také samozřejmě, přece se všude povalovaly. A nejen to, Thomas udělal ještě po letech nový strojek pro Serenu. Prý ho měla dlouho v pokoji a jen střádal prach. Ty hodiny, to prý byl také pěkný nesmysl.
"Tehdy ses ke mně chovala hezky," poznamenal jsem.
Upřeně se na mne zadívala. Na malý okamžik jako by zjihla, ale opravdu to byl jen mžik. "Tehdy jsem musela. Malcolm na tom trval…
