Epilog
Manhattan, Leden
Lou Soldano si oklepal z bot mokrý sníh a vstoupil zadním vchodem do márnice.
Usmál se na muže ve strážní budce, který ho nijak nezadržoval, a zamířil přímo k šatně.
Hbitě se převlékl do zeleného pracovního lékařského oblečení.
Přede dveřmi do hlavního pitevního sálu se na chviličku zastavil, nasadil si masku a pak vstoupil dovnitř. Očima bloudil z jednoho konce na druhý a prohlížel si lidi u všech stolů. Konečně zahlédl povědomou postavu, kterou nedokázaly k nepoznání změnit ani špatně padnoucí plášť, zástěra a čapka.
Popošel k jejímu stolu a podíval se dolů. Laurie měla ruce až po lokty ponořené v tělnaté mrtvole.
„To jsem nevěděl, že tu pitváte i velryby,“ poznamenal Lou.
Laurie vzhlédla. „Ahoj, Lou,“ pozdravila ho vesele. „Nemohl bys mi podrbat nos?“ Pootočila se od stolu a přimhouřila oči, když jí Lou vyhověl. „Trošku níž,“ požádala ještě. „Ták. To je ono.“ Otevřela oči. „Děkuju.“ Vrátila se ke své práci.
„Zajímavý případ?“ zeptal se Lou.
„Náramně zajímavý,“ řekla Laurie. „Údajně sebevražda, ale pomalu si začínám říkat, že to bude spíš něco pro vaše oddělení.“
Lou chvíli přihlížel, ale pak se otřásl. „Pochybuju, že já bych si na tuhle práci někdy zvykl.“
„Ale aspoň že ji mám,“ řekla Laurie.
„To je fakt,“ přikývl Lou. „Ale v první řadě tě vůbec neměli co vyhazovat. Ještě že to nakonec všechno tak dobře dopadlo.“
Laurie zvedla oči. „Pochybuju, že si tohle myslí i rodiny těch obětí.“
„To máš pravdu,“ uznal Lou. „Ale já myslel, pokud jde o tvou práci.“
„Bingham se nakonec zachoval moc pěkně,“ poznamenala Laurie.
„Nejenže mě vzal zpátky do práce, ale dokonce uznal, že jsem měla pravdu. Tedy aspoň částečně pravdu. Pokud šlo o tu kontaminující látku, tak to jsem byla vedle.“
„Ale v tom nejpodstatnějším jsi pravdu měla,“ prohlásil Lou. „Nebyly to nehody, ale vraždy. A to ještě není všechno. Vlastně kvůli tomu jsem se tu stavil. Konečně máme proti Cerinovi obvinění, z kterého se nám nevykroutí.“
Laurie se napřímila. „Takže to gratuluju,“ řekla.
„To není žádná moje zásluha,“ ohradil se Lou. „Jen a jen tvoje. Nejdřív jsi dokázala, že ty vzorky kůže pod nehtem Julie Myerholtzové jsou shodné se vzorky z pozůstatků Tonyho Ruggeria. To bylo dost důležité.
Pak jsi nechala exhumovat spoustu mrtvol, až jsi nakonec zjistila, že zuby Kendalla Fletchera odpovídají otiskům na předloktí Angela Facciola.“
„To by udělal každý soudní lékař,“ bránila se Laurie.
„Tím si nejsem tak jistý,“ zavrtěl hlavou Lou. „Ale ať tak, nebo tak, pod tak nesporným důkazem se Angelo zlomil a namočil do toho Cerina. A právě něco takového jsme potřebovali. Teď už to půjde samo.“
„Však ty jsi toho taky udělal dost,“ namítla Laurie. „Ty jsi zorganizoval tu identifikaci, kde Kaufmanovic hospodyně vybrala Angela mezi všemi ostatními a ze všech fotografií ve vašich záznamech právě Tonyho.“
„To všechno by bylo ale k obvinění nestačilo,“ odporoval Lou. „Nebo možná že k obvinění ano, ale k odsouzení ne. Rozhodně když šlo o Cerina.
Ale teď už je to v suchu.“
„Když pomyslím, že po světě chodí lidi jako Cerino, běhá mi mráz po zádech,“ poznamenala Laurie. „Myslím tím tu kombinaci inteligence a sociopatie, co je u nich nejhorší. To nejpříšernější na celém Cerinově případu bylo to, že byl svým způsobem geniální. Třeba jen to, jak ti jeho zabijáci strkali lidi do ledniček, aby tkáň rohovky vydržela co nejdéle!
A věděli, že to mylně přisoudíme hyperpyrexii, kterou lidé při otravě kokainem trpívají.“
„Tady jde o to,“ řekl Lou, „ že převážná většina lidí, kteří hrají podle pravidel a drží se zákonů, si neuvědomuje, že je spousta lidí, kteří se chovají docela jinak. Jedna ze stinných stránek toho, že se nám podaří Cerina dostat před soud, je ta, že Vinnie Dominick najednou nemá konkurenta. Drželi se s Cerinem navzájem v šachu, ale s tím je teď konec.
Sotva Cerino zmizel ze scény, organizovaný zločin v Queensu spíš stoupl, než aby klesl.“
„Ale stejně, teď když už je to za námi,“ prohodila Laurie, „pořád nevím, jak nám mohlo …
