KAPITOLA ČTVRTÁ
Batler je si jistý svou věcí, zato inženýr Vaara má špatnou paměť. - Amália Rygsecková provozuje kulturní kritiku. - Před čím vším smrt zachránila Bruna. - Teta Amalia tiskne ruku inženýra Vaary a komisař Palmu hledá jeden konec nitě. -Aimo Rykämö tvrdí, že jeho přátelé jsou blbí, a paní Rygsecková přiznává, že nemá děti. - Batler je překvapen, jak kope hrob.
Následovala chvíle ohromeného mlčení. První je přerušil Aimo Rykämö. „Svítí světlo, svítí světlo!“ opakoval. „Samozřejmě že v koupelně svítí světlo. Bruno se přece nekoupal ve tmě!“
„A v tom právě tkví jádro věci,“ vysvětloval Palmu trpělivě. „Batler otočil vypínačem, o. přesto v koupelně svítí světlo.“
„Člověče, nebuďte blbý!“ řekl Aimo Rykämö a potřásl shovívavě hlavou. „Přirozeně že v koupelně svítí světlo, když Batler otočil vypínačem. V tom je totiž celý vtip elektrického osvětlení. Když otočíme vypínačem, světlo se rozsvítí, hahaha!“
Avšak inženýr Vaara se nesmál. Na čele se mu objevily hluboké vrásky a jeho obličej jako by se náhle scvrkl. Také Batlerův pohled zpozorněl.
„Ano, Batlere,“ pokračoval Palmu. „Otočil jste instinktivně vypínačem, jakjste to navyklý dělat každé ráno, když jdete do koupelny nebo když z ní odcházíte. Každý, kdo ví, že vypínač je vně koupelny, to instinktivně udělá. Ale přesto v koupelně svítilo světlo, když jste se nahrnuli dovnitř.“
Inženýr Vaara se přestal ovládat. „To jsou jenom žvásty!“ vybuchl. „Já neviděl, že by Batler otočil vypínačem, když jsme vylomili dveře.“
„Ale Batler vypínačem otočil,“ protestoval Aimo
Rykämö. „Zcela určitě otočil vypínačem právě ve chvíli když jsi rozkopl dveře. Pamatuju si to docela jasně.“
Inženýru Vaarovi naběhly žíly na spáncích, když se postavil proti Aimovi Rykämöovi, podíval se mu ostře do očí a prohlásil důrazně: „Jsi blázen, když takhle fantazíruješ. Všechno bylo tehdy jeden zmatek. Neviděl jsi, že Batler otočil vypínačem.“
Ale já to viděl, naprosto jasně jsem to viděl,“ protestoval Rykämö uraženě. „Snad můžu věřit svým vlastním očím!“
„Batlere!“ řekl Palmu ostře. „Chápete jistě, oč běží. Otočil jste vypínačem, když inženýr Vaara rozkopl dveře? Rozvažte si, co řeknete.“
Batler se díval na Palmua jako zhypnotizovaný. Obličej měl popelavě šedý.
„Pane komisaři,“ začal tichým, zadrhnutým hlasem. „Ze starého zvyku jsem automaticky otočil vypínačem. V té chvíli jsem vůbec nepomyslil na to, co to znamená.“
„Ale co to vlastně znamená?“ zeptal se Aimo Rykämö netrpělivě. „Vůbec nechápu, o čem to vlastně žvaníte. Vypínač sem, vypínač tam, mluvíte o tom, jako by se kvůli tomu měl zbořit svět.“
Nikdo si ho však nevšímal, neboť inženýr Vaara přistoupil k Batlerovi a položil mu ruce na ramena.
„Milý Batlere,“ řekl prosebně. „Byli jsme všichni rozčilení a nervózní, navíc tam byl takový blázinec, že je nemožné, abyste si tak přesně pamatoval takový bezvýznamný detail. Budou z toho jenom potaho-vačky, jeden výslech za druhým, nepříjemnosti pro nás všechny. Ano, Batlere, pro vás samozřejmě taky. Domníváte se opravdu, že můžete odpřísáhnout, že jste otočil vypínačem?“
Batler pohlédl napřed na inženýra, potom na Palmua. „Ano, pane inženýre,“ prohlásil s neotřesitelnou zdvořilostí. „Mohu odpřísáhnout, že jsem otočil vypínačem.“
Vaara strhl ruce z jeho ramen.
„Takže takový vy jste, Batlere?“ řekl s ošklivým důrazem. „Dobrá. Ale obávám se, že sám za to budete trpět nejvíc. Vím ledacos o vás a o vaší minulosti. A náhodou si vzpomínám zcela bezpečně, že jste neotočil vypínačem. Bude mě velice zajímat, čí svědectví bude mít větší váhu, zda to vaše nebo moje, neboť jsem si zcela jist, že Aimo, až si to lépe rozváží, se připojí k mému svědectví.“
„Ale milý Eriku,“ začal Aimo Rykämö trpělivě. „Nemohu pochopit…“
Nedořekl však, neboť pohledy všech se rázem soustředily na schody vedoucí do haly. Scházela po nich stará slečna Amalia Rygsecková, vzpřímená, s bradou vzhůru a z jejích prudkých kroků i výrazu obličeje i špatný pozorovatel mohl usoudit, že nikterak neoplývá růžovou náladou.
„…