KAPITOLA PÁTÁ
Tělesné pozůstatky princezny Adeline von Katzendorf-Kopfberg. - Batler nabízí smetanu a Aimo Rykämö je odhalen jako zloděj. - Komisař Palmu se soustřeďuje na kočku a Batler ve funkci psychiatra. - Proč? Proč? - Batlerova minulost a muž, který fotografoval ve své posteli. - Červená kniha Bruna Rygsecka. - Slečna Vanneová učiní pochmurné doznání.
Díval jsem se na Batlerův popelavě bledý obličej: zůstával naprosto bez výrazu. Hleděl jsem na podzimně melancholický trávník a na ponurý dům, který zůstal za námi, a mojí mysli se zvolna zmocňoval tísnivý pocit nesmyslnosti. Přál jsem si, abych už byl pryč z celého tohoto beznadějného blázince a mohl si někde ve tmě omotat kolem rozbolavělé hlavy mokrý ručník. Neboť jsem měl dojem, že tento dům skrývá příliš mnoho temných a hanebných tajemství. Byl to zkažený, bezcitný dům, ve kterém cizinec na každém kroku zakopl o nějaké nové, špinavé tajemství. Komisař Palmu mírně nadzdvihl obočí. „Slečna Rygsecková říkala něco o hrobu,“ přiznal. „Ale mému mozku to nějak nedošlo. Hodláte tady vykopat rodinný hrob, poslední místo odpočinku Bruna Rygsecka?“
Teď bylo na Batlerovi, aby se divil. „Kdepak,“ řekl a hrdě se usmál. „Tady v zahradě bude pochována princezna Adeline.“
„Pri… princezna,“ vyhekl Palmu a já se taky rázem probral, neboť nebylo již pochyb, že jak Batler, tak stará slečna Rygsecková jsou šílenci.
„Von Katzendorf-Kopfberg!“ doplnil Batler neochvějně a se soucitným výrazem v očích.
Následovala chvíle tísnivého ticha.
„Aha, aha,“ řekl Palmu. „A kde je mrtvola?“
Batler si nohou přisunul - a to nikterak ohleduplně - bedničku, která ležela u paty jabloně, a sklonil se, aby nadzdvihl víko.
Před námi odpočívala na špinavě sametovém polštáři mrtvá dlouhosrstá kočka!
Nohy měla strnule natažené, z očí zbyly lesklé štěrbiny a zuby měla vyceněné. Dovoluji se vás zeptat: viděl někdy někdo kočku cenit zuby? Zlé mocnosti dál hrály svou pekelnou hru v tomto prokletém domě.
„To je angorská kočka?“ zeptal se Palmu opatrně.
V Batlerově tváři se nepohnul ani sval. „Stará slečna Rygsecková ji nazývala angorskou kočkou.“ Odmlčel se a omluvně si odkašlal. „Avšak i když to byl jenom kříženec - nesmírně ji milovala.“
Z Batlerových slov počaly nejasně vystupovat obrysy nové tragédie. „Jak zemřela?“ zeptal se Palmu se zvláštním, přímo lidským přízvukem v hlase.
„Mám důvod se domnívat,“ vysvětloval Batler ochotně, „že dostala včera večer na talířku větší dávku jedu.“
„Z jakého… důvodu… ehm… tak soudíte?“
„Pane komisaři, tu smetanu jsem přinesl já,“ doznával Batler s odzbrojující otevřeností.
Komisař Palmu toho začínal mít pomalu dost. „Ale jak se, u všech ďasů, dostala kočka slečny Rygsecko-vé sem?“ vykřikl. „Řekněte mi to, člověče, mluvte už konečně, a nestůjte tady jako solný sloup!“
Batlerův obličej ztuhl. Komisařův tón ho zřejmě hluboce ranil. „Mám důvod se domnívat,“ řekl chladně, „že pan Aimo Rykämö včera večer kočku ukradl a přinesl ji sem.“
„Batlere!“ řekl komisař Palmu unaveně. „Ach, Bat-lere, já se vzdávám. V tomto domě se toho stalo tak proklatě mnoho, o čem nevím a co se patrně nikdy nedozvím. Začínám z toho být unavený. Nemohl byste mi aspoň trochu pomoct? Vy přece nejste tak hloupý, jak se tváříte. A já z vás nemůžu vytahovat každé slovo vývrtkou.“
„Vývrtkou?“ podivil se Batler, ale v téže chvíli prudce couvl, neboť Palmu zvedl ruku, aby ho udeřil. Batler usoudil, že nejlepší bude nechat přetvařování. „Prosím, povím vám to tedy celé. Znovu však připomínám, že mým úkolem v tomto domě bylo nepřekážet, když mě není zapotřebí, a býti po ruce, když mne zapotřebí je. Taky jsem nesměl mluvit, pokud jsem nebyl tázán, a tak dále. Proto mohu vyslovit pouze svoje odhady, které jsem si utvořil na základě několika útržků, jež jsem vyslechl, když jsem roznášel jídlo. Nemám ve zvyku poslouchat za dveřmi!“
„Jen se moc nedušujte,“ poznamenal komisař Palmu. „Všichni jsme chybující a já nebudu první, kdo po vás hodí kamenem - alespoň v téhle záležitosti. Tak spusťte!“
„Tedy,…
