4
Howard se doslechl, že scéna u vyšetřovací komise byla opravdu elektrizující, že otřásla celou produkcí. Nejmíň deset lidí mu řeklo, že Nash prohlásil: "Je to dobře napsaný." Howard dobře věděl, že text, který Nash řval, sám nepsal.
"Vy!" zasyčel na mne přes malý stolek v hotelovém baru Bedford Lodge, prakticky na veřejnosti. "To vy jste nadělal změny ve scénáři."
"Tak velké zase ne," bránil jsem se mírně. "Moc jsem toho nezměnil, většinou je to váš text, slovo od slova."
"Změnil jste polohu," zlobil se. "Úmyslně jste se odchýlil od mého záměru. Dal jste Nashovi režijní pokyn, aby se v té scéně přestal ovládat a aby začal ohrožovat Cibbera. To vy jste mu řekl, že má zahrát člověka, který by dokázal zabít, to je určitě vaše dílo, Nashe by to jinak nenapadlo, z mého textu určitě ne."
"Poslyšte, Howarde," řekl jsem unaveně, "měli bychom se jednou provždy dohodnout. Nechci se s vámi hádat, chci, abychom společně natočili dobrý film. Přece jste podepsal smlouvu, ve které..."
"Vaše představa dobrého filmu a moje představa filmového ztvárnění mého románu se diametrálně rozcházejí. Vám nejde o nic jiného, než kolik se na tom vydělá."
Posílil jsem se douškem koňaku na lepší trávení (čert vem abstinenční zásady) a rozhodl se, že toho naivního idealistu sedícího naproti musím poučit o životě. Kulaté brýle na vážných hnědých očích se mu leskly a malá ústa měl uraženě stažená.
"Mám jméno," ohrazoval se, "čtenáři ode mne očekávají myšlenku, hloubku. Vy jim servírujete sex a násilí."
"Nechcete ještě jednu vodku s malinovkou?"
"Ne."
"Howarde, copak nechápete, na co jste přistoupil? O'Hara dal dohromady projekt, který financuje jedno ze sedmi největších studií. Nám se to sice nemusí líbit, ale život už je takový, že se peníze na komorní filmy pro náročné diváky nevydávají. Našemu studiu jde jen o peníze. To je základ, Howarde."
"Je to nemravné," rozčiloval se.
Pokračoval jsem: "O'Hara získal podporu té společnosti jen za slib, že spolu natočíme biograf, na kterém přinejmenším neprodělají. Váš citlivý pohled na prastarou skandální historii je v literární podobě výborný a já taky trval na tom, aby se z vaší předlohy zachovalo, co se dá. Myslete si, co chcete, ale já za vás opravdu bojoval."
"Co konkrétně se zachovalo?" zeptal se dotčeně.
"Celá první třetina vaší knihy je jako báje, neskutečná, vyprávění o smyšlených, snových milencích té oběšené."
"Ano."
"Její sny a neskutečné představy ve scénáři jsou," připomněl jsem mu. "Jejími milenci jsou žokejové, přesně tak, jak jste to napsal. Kdo ale byli ti skuteční žokejové? Jezdili koně, které trénoval její muž?"
"Měla je v hlavě."
"Proč ale nakonec visela, Howarde? Udělal to jeden z těch jejích vysněných milenců? Pověsila se sama? Zabil ji manžel?"
Po krátkém mlčení řekl: "To nikdo neví."
"Vím, že to nikdo neví, nebo že to aspoň nikdo neřekl. Pokud ale film neskončí nějakým vysvětlením, lidi si na něj lístky kupovat nebudou."
"A to je základ," řekl uštěpačně.
"Máte mít ty své vysněné milence, když mi povolíte logické rozuzlení."
"To není fér."
Zůstal jsem na něho civět. Přece byl dospělý, měl by vědět, že máloco v životě je fér. Děti na to přicházejí už v pěti letech.
Změnil jsem taktiku. "Situace je taková, že vlastně máme tři verze téhož příběhu."
"Jak to myslíte?"
"Máme váš příběh v knížce, máme příběh, který teď točíme, a kdesi v nedohlednu, v hluboké minulosti je skutečný příběh. Tři pohledy na stejná fakta."
Howard neodporoval.
"Do neděle koukejte vymyslet nějaké rozumné vysvětlení smrti té ženy."
"Vždyť je dneska už čtvrtek!" křikl zděšeně.
"Měl jste celé roky na to, abyste něco vymyslel."
"Přece nikdo nic neví!"
"Musíte hádat."
"O to jsem se už pokoušel," bránil se bojovně.
"Tak to vymyslím já, budeme na těch chybějících scénách pracovat spolu. Z valné části využijeme váš scénář, jenom ten otevřený konec nemůžeme nechat jak je."
"Jenže tak to doopravdy bylo, ten případ zůstal otevřený."
"Ve filmu otevřený zůstat nemůže."
"Copak vás vůbec nezaj…
