14
V pátek časně ráno, od čtyř do půl sedmé, jsem v klidu a pohodě pracoval v projekci. Řadil jsem záběry k hrubému střihu, což obecně prospívalo věci, mimo jiné jsem si přitom ujasnil, na které situace se ve scénáři nepamatovalo, které chybějí. Krátké pětivteřinové záběry se zase daly dobře využít tam, kde se nepovedl dialog. Dělal jsem si poznámky, jezdil tam a zpátky, spokojeně si pobzukoval a všechno mi bylo jasnější.
V půl sedmé už Moncrief chystal kamery na dvoře stájí. Koně (které už dovezli nazpět z Huntingdonu) v sedm hodin vyjeli na pláně na pracovní cvaly. V půl osmé už uvnitř v budově pracovali maskéři a maskérky a garderobiéři. V půl deváté vjel s hlasitým troubením do dvora O'Harův vůz.
Stájníci se mezitím z plání vrátili a nosili svým svěřencům krmení. Na zatroubení vyšli na dvůr. Přišli i maskéři a garderobiéři. Lidi od kamer ustali v přípravách, herci a komparsisté se taky shlukli na
dvoře.
O'Hara si půjčil Edův megafon a všem oznámil, že hollywoodská společnost je spokojená s naší prací, a že on sám odjíždí do Los Angeles. Produkce bude zcela v rukách Torna Lyona.
Vrátil megafon Edovi, všem zamával, aby se vrátili k práci, a vyzývavě se na mne zadíval.
"Tak co?" řekl.
"Byl bych radši, kdybyste tu zůstal."
"Je to váš biograf. Ale buďte tý lásky a nechoďte nikam bez svýho řidiče a bodygarda." Rozhlédl se. "Mimochodem, kde vlastně jsou?"
"Tady mi nic nehrozí."
"Všude vám může něco hrozit, Tome." Podal mi klíč. "Tohle je klíč od mýho pokoje, můžete ho použít. Oba nože jsou v mým sejfu. Kombinace je čtyři pět čtyři pět. Budete si to pamatovat?"
"Budu... kde vás seženu, kdyby bylo zapotřebí?"
"Zavolejte mojí sekretářce v Los Angeles, bude vědět, kde jsem."
"Neodjíždějte."
Usmál se. "Letí mi to v poledne. Tak se tu mějte dobře."
Energicky nastoupil do vozu a odjel. Připadal jsem si jako mladý generál, který zodpovídá za výsledek bitvy. Byl jsem nesvůj, chyběla mi sebejistota a jako bych byl nahý.
Dnes ráno nás čekalo několik scén ze samého začátku filmu, především příchod policie na místo, kde došlo k oběšení, a začátek vyšetřování. Moncrief začal nasvěcovat herce, některé v civilu, některé v uniformách. Vysvětloval jim, kdy přesně se mají otočit na kameru. On i já jsme si pro natáčení připravili plán s diagramy, dali jsme ho dohromady v noci, když jsem se vrátil z Cambridge.
Další přípravy jsem svěřil Edovi a jel se do Bedford Lodge nasnídat. Můj řidič i ochránce neklidně a ustaraně přecházeli po hale. Báli se, že dostanou vyhazov, protože mne promeškali.
"Klid, klid," upokojil jsem je. "Pracovní den vám začíná až za hodinu.
Snídani jsem si objednal do pokoje. Současně se snídaní přišel host, Robbie Gill.
"Měl bych teď poslouchat plíce a psát sirup proti kašli," řekl, "moje sestra v čekárně bojuje s davem trpících. Svlečte se."
"Co prosím?"
"Sundejte si košili a svetr, rozepněte si kalhoty. Přišel jsem zachránit váš ničemný život."
Rychle vybaloval věci z tašky. Pak odstrčil mou kávu a rohlíky a hmátl po šunce.
"Doufám, že nemáte hlad," zamumlal.
"Umírám hlady."
"Smůla. Svlíkněte se."
"Ale... proč?"
"Za prvé vás musím převázat. Za druhé jsem získal pro nože nepropustnou vestu. Chtěl jsem, aby byla taky neprůstřelná, ale tu mi nedají bez patřičných formalit ani vojáci, ani policajti, to jsem si ověřil. Budeme se muset spolehnout na domácí výrobu."
Svlékl jsem si svetr a košili a doktor sundal starý obvaz. Povytáhl obočí, ale nedával najevo nespokojenost.
"Hojí se to pěkně. Je to citlivý?"
"To žebro bolí."
"S tím se musí počítat," přikývl a nalepil na mne čerstvý obvaz. "Tak, a teď mi řekněte, jestli jste už někdy slyšel o akrylátech?"
"Ne."
"Používají se teď na zlomeniny končetin místo sádry. Je to úplně pevná hmota. Je to porézní polymer, takže pod ním kůže nesvědí. Nůž to neprorazí."
"A co kulka?"
"To je jiná."
Pracoval na mně asi půl hodiny. Mezitím jsme probrali Doroteu a Paula, ale k ničemu jsme nedospěli. Vyprávěl jsem Robbiemu, jak se stalo, že jsem obklopený krab…
