2
Jakmile dorazili do South Audley Street, usadila se v pracovně a znovu se začala probírat obsahem desek. Pečlivě pročítala text a prohlížela si obrázky.
Složení spolku Synové Erinu bylo docela zajímavé. Patřil sem senátor Michael Cohan, stáří padesát let, s obrovským rodinným bohatstvím pocházejícím ze supermarketů a obchodních domů. Dále Martin Brady, dvaapadesát let, vysoký představitel odborů autodopravců. Patrick Kelly, čtyřicet osm let, stavitel a milionář, a konečně Thomas Cassidy, pětačtyřicet let, který nadělal majetek na irských hospodách. Všichni to byli irští Američané. Mezi nimi se však překvapivě nacházel i Tim Pat Ryan, známý londýnský gangster.
Zašla do kuchyně, podala složku Hedleymu a sama se se šálkem čaje vrátila do pracovny. Tam zapnula počítač, který si nedávno pořídila a který se díky pomoci z jednoho nečekaného zdroje naučila překvapivě dobře a rychle používat.
Začalo to tím, že požádala o pomoc londýnskou kancelář korporace. Jejich počítačové oddělení nabídlo pomoc a doporučili svého nejlepšího člověka. Ten Helen rychle naučil základy práce s počítačem, ale brzy se jí zachtělo víc, takže se na korporaci obrátila znovu. Odpovědí na její prosbu byl poněkud zvláštní mladý muž, který dorazil do South Audley Street na velice složitém elektrickém vozíku. Zahlédla ho z oken salonu, když ale vyšla do haly, Hedley mu již otevíral dveře.
Mladý muž na chodníku měl dlouhé vlasy, které mu spadaly až po ramena, jasně modré oči a propadlé tváře. Celý obličej brázdily nápadné jizvy, jaké většinou zbývají po rozsáhlých popáleninách.
„Lady Helen?“ pronesl vesele a vykoukl zpoza Hedleyho. „Jmenuju se Roper. Řekli mi, že si přejete naučit váš počítač panáčkovat a ještě pár dalších kousků.“ Trochu pokřiveně se na Helen usmál. „Jestli vás můžu požádat, otočte mě prosím čelem vzad a vytáhněte mě na ty dva schody. To je jedna z věcí, kterou tahle moje mašinka neumí.“
V chodbě ho Hedley znovu otočil a Helen pokynula: „Do pracovny.“
Když tam dorazili, Roper pohlédl na počítačovou sestavu a spokojeně přikývl. „PK800. Výborně.“ Vzhlédl k Hedleymu. „Obědvat nesmím, ale rád bych poprosil o hrnec čaje, abych spolknul ty své pilulky, starší seržante.“
Hedley se na něj usmál. „Mám vás oslovovat pane?“
„No, u královských inženýrů jsem to dotáhl až na kapitána. Jednotka zneškodňování bomb.“ Pozdvihl ruce, takže se objevily další jizvy.
Hedley přikývl a vyšel z místnosti. Helen se zeptala: „IRA?“
Roper přikývl. „Všechny ty jejich bomby jsem zneškodňoval úplně hladce a nakonec mě dostala jedna malá v autě v Belfastu.“ Zavrtěl hlavou. „Taková neopatrnost. Přesto mě to dovedlo k další kariéře, teď, když padla možnost stát se otcem.“ Přejel s vozíkem k počítači. „Tohle miluju. Ty mašiny dokážou všechno, jen když víte, jak je o to požádat.“ Obrátil se a pohlédl na ni. „Přejete si, Lady Helen, aby ten počítač dokázal všechno?“
„Och, myslím, že ano.“
„Dobře. Dejte mi cigaretu a povězte, co umíte, abych věděl, co vás můžu ještě naučit.“
Svůj slib splnil. Předvedl jí každičký trik z počítačové učebnice. Když s ní skončil, uměla se dostat třeba do databáze ministerstva obrany. Byla dobrou žačkou.
Příští den ráno se však ozval další telefon – třetí v pořadí. Všechno přichází po třech, napadlo ji. Tentokrát se dozvěděla, že Roper je v nemocnici s ledvinným selháním. Podařilo se jim ho sice zachránit, ale z nemocnice ho na rekonvalescenci převezou na kliniku do Švýcarska, takže o něm už asi nikdy neuslyší.
Nyní začala namátkou vyťukávat různá jména a probírala se různými soubory. Některé byly dostupné snadno, jiné, týkající se Fergusona, Dillona, Hannah Bernsteinové nebo Blaka Johnsona, naopak. Když však zabrousila na seznam nejhledanějších osob Scotland Yardu, narazila na složku Jacka Barryho se všemi podrobnostmi, včetně jeho černobílé fotografie.
„Už tě jednou dostali, ty parchante,“ zamumlala hloubavě. „Třeba se nám to podaří znova.“
Z kuchyně přišel Hedley a položil na stůl složku papírů. „Noví barbaři.“
„Ne tak d…
