Počátek
1
Helen Darcyová se narodila v roce 1933 v jedné z nejbohatších rodin v Bostonu. Matka zemřela při jejím porodu a Helen byla vychována jako jediné dítě. Otec ji naštěstí upřímně miloval a ona mu tuto lásku v plné míře oplácela. I přes své intenzivní obchodní zaneprázdnění v ocelářském průmyslu, stavbě lodí a těžbě nafty nikdy na své dceři nešetřil časem ani pozorností. Ona však za tuto péči rozhodně stála. Jelikož byla nesmírně inteligentní, navštěvovala nejlepší privátní školy a později univerzitu Vassar, kde vynikala zvláštním nadáním zejména pro cizí jazyky.
Podle jejího otce bylo pro ni dobré vždy jen to nejlepší. Jelikož byl sám v mládí Rhodesovým stipendistou v Oxfordu, poslal ji dokončit si vzdělání do Anglie – na St. Hugh’s College v Oxfordu.
Byla hostem mnoha otcových obchodních přátel v Londýně, čímž se stala známou v celé londýnské společnosti. Ve čtyřiadvaceti se setkala se sirem Rogerem Langem, baronetem a bývalým podplukovníkem Skotské gardy, nyní prezidentem jedné obchodní banky s blízkou vazbou na jejího otce.
Od prvního setkání na něj hleděla se zbožným obdivem. Její city byly opětovány. Byl tu však přece jen jeden problém. I když sir Roger byl svobodný mládenec, věkový rozdíl patnácti let jí tehdy připadal příliš velký.
Odjela tedy zpět do Ameriky, celá zmatená a nejistá ohledně své budoucnosti, jelikož obchod ji ani v nejmenším nepřitahoval a akademického života se již nabažila. Kolem ní se samozřejmě rojila spousta mladých mužů – přinejmenším už z důvodu značného bohatství jejího otce. Do nikoho se však nezamilovala, jelikož v hloubi duše stále chovala Rogera Langa, se kterým si alespoň jednou týdně telefonovala.
Konečně jednoho víkendového rána u snídaně v jejich plážové chatě na Cape Cod řekla svému otci: „Tati, nezlob se na mě, ale hodlám se odstěhovat zpátky do Anglie… a vdát se.“
Otec se opřel v křesle a usmál se. „Roger Lang je o tom informován?“
„Ty o tom víš?“
„Od té doby, co ses vrátila z Oxfordu. Jen jsem čekal, kdy se vzpamatuješ.“
Nalila si čaj, což byl zvyk, který si přivezla z Anglie. „Odpověď zní… neví o tom.“
„Pak tedy navrhuji, abys zaletěla do Londýna a řekla mu to,“ poznamenal a vrátil se ke svým New York Times.
Tak pro Helen Darcyovou, nyní Lady Helen Langovou, začal nový život, který dělila mezi dům na South Audley Street a venkovské sídlo zvané Compton Place, nacházející se u moře v severním Norfolku. Šťastný život měl jedinou chybu. I přes veškerou snahu mít rodinu, jakoby uhranutím rok za rokem potrácela, takže když se jí ve třiatřiceti letech konečně narodil syn Peter, byl to pro ni doslova zázrak.
Peter se stal další radostí jejího života a Helen projevovala stejnou míru zájmu o jeho výchovu a vzdělání, jakou věnoval otec jí. Její manžel souhlasil, aby několik let navštěvoval americkou přípravnou školu, ale poté, jako budoucí sir Peter, musel dokončit studia v Etonu a na Vojenské akademii v Sandhurstu. Byla to rodinná tradice, která však Peterovi plně vyhovovala. Jediné, co chtěl kdy dělat, bylo vojenské povolání, jako konečně každý z rodu Langů před ním.
Sandhurst následovala Skotská garda, otcův starý pluk. Po několika letech byl, díky po matce zděděnému nadání pro jazyky, přeložen k SAS. Sloužil ve válce v Zálivu, kde byl vyznamenán Vojenským křížem za jednu nespecifikovanou tajnou akci hluboko za iráckými liniemi, a v Bosně. Následovalo samozřejmě Irsko se svými věčnými problémy. Ruku v ruce s nadáním pro cizí jazyky měl i talent pro různé dialekty. Dokázal hovořit nejen s oficiálním irským přízvukem, ale i s akcentem Dublinu, Belfastu či South Armaghu. Těmito schopnostmi se stal nepostradatelným pro tajné operace neutuchajících bojů s armádou Prozatímní IRA.
Ženy v jeho dobrodružném životě nehrály významnou roli. Sem tam nějaká přítelkyně, to bylo vše, na co měl čas. Strach byl skutečný a zátěž nesmírná. Helen to všechno nesla jako matka i žena vojáka. Až do oné hrozné neděle v březnu 1996, kdy její manžel v bytě v South Audley Street zvedl t…
