45
15.32
jezero Magua, New York
Od zadních dveří k nim chodbou rychle cupitaly tiché a lehké kroky.
„Co to...“ začala Randi.
Než stačil Jon odpovědět, pod schodištěm se objevil velký dobrman Samson. Zvedl hlavu, obnažil tesáky a napjal své silné svaly. Chystal se k útoku.
Smith vstal s berettou za zády. „Samsone, sedni!“
Zmatený pes naklonil hlavu. Když Jon příkaz zopakoval, zdálo se, že v něm zvíře poznalo jednoho z „přátel“, které na příkaz Billa Griffina očichal pod karavanem. Pomalu se posadil a pořád zíral nahoru.
Jon zvýšil hlas. V obličeji měl dychtivé očekávání. „Jsi to ty, Pe-tere?“
Do jejich zorného pole vstoupil bývalý člen SAS, hubený a s ošlehanou tváří. Opět měl na sobě nepromokavý kabát zapnutý na knoflíky a pod ním černý výsadkářský úbor. „A kdo jiný? Snad si nemyslíš, že by Samson přeběhl k nepříteli.“
Peter a dobrman vykročili po schodech.
Randi vyskočila. „To by nás ani nenapadlo. Rádi vás vidíme, Petere.“
Smith se usmál od ucha k uchu. Náhle vypadal o deset let mladší. „Dělali jsme si starosti.“
„Venku nebyly žádné stráže. To je vaše práce?“
„Jo. Předpokládám, že všichni ostatní jsou na slavnosti,“ řekl Jon.
Randi dodala: „Kromě čtyř laborantů, které máme pod zámkem. A bývalého šéfa Blanchardu, který pomáhá Martymu u počítače.“
Vtom se Randi zarazila. Společně s Jonem se zadívala na Petera, jehož levá ruka bezvládně visela vedle těla. Na levém zápěstí pod dlouhým rukávem kabátu měl zaschlou krev.
„Ty jsi raněný! Co se ti stalo? Ukaž, mrknu se ti na to,“ nařídil Jon.
„Je to jen škrábnutí.“
„Nech toho. Pojď sem a svlíkni si kabát.“
Jon podržel dveře do laboratoře, Peter vzdychl a vyšel po schodech se Samsonem po boku.
„Marty,“ houkla Randi, když vešli. „Je tady Peter.“
Peter vstoupil a Marty se otočil v křesle. Po tváři se mu rozlil radostný úsměv. Angličan jej opětoval. Hodnou chvíli na sebe zírali.
Peter nakonec řekl: „Nesmíš se o mě bát, hochu. Nezapomeň, že tvůj starouš už zažil horší věci, a to na více kontinentech, než by dokázal vyjmenovat. Tak a teď se dej zas hezky do práce.“ Jeho hlas zněl až něžně.
Martyho zelené oči vesele zamrkaly. Krátce přikývl a vrátil se do křesla. Když vykládal Merceru Haldaneovi o Peterovi, objevil se vedle něj dobrman. Marty ho poplácal, pes vzdychl a unaveně si mu lehl k nohám.
Angličan tiše řekl Jonovi: „Jen žádnou paniku. Krvácení jsem zastavil. Než seženu doktora, v pohodě vydržím.“
„Já jsem doktor, ty praštěnej Angláne. Nejspíš ti slouží všechno kromě paměti.“
Peter se ušklíbl a položil samopal H&K na laboratorní stůl. Jon mu pomohl svléknout kabát. Pod ním měl Peter jen výsadkářské kalhoty a pletený opasek. Od pasu nahoru byl nahý. Kulky ho zasáhly do hrudníku a paže. Rány si ovázal čímsi, co vypadalo jako kusy roztrhaného prostěradla.
Zatímco Peter rozvazoval látku, Randi přivedla ze zasedací místnosti staršího z laborantů s objemnou lékárničkou. Zranění hrudníku byl čistý průstřel. Kulka prošla podpažím kolem horního žebra. Nejspíš ho zlomila, nezasáhla však žádný životně důležitý orgán. Rána na ruce bylo skutečně jen škrábnutí. Krvácení už téměř ustalo. Jon omyl rány, použil antibiotika a obě opět důkladně ovázal. Trval na tom, aby si Peter vzal aspoň aspirin.
Řekl mu: „Potřebuješ do nemocnice, ale tohle ti zatím pomůže.
„Jsem jak rybička,“ prohlásil Peter. „Řekni mi, na co jste přišli.“
„Celkem jistě víme, kde Tremont a jeho kumpáni prováděli většinu práce. Marty s Haldanem se teď snaží proniknout do záznamů. Tremont vyhodil Haldanea ze sedla teprve před týdnem. Prý ho vydíral, ale já mám podezření, že se Haldane spíš nechal přesvědčit pořádným krajícem z miliard, které má tahle akce hodit. Svědomí ho začalo hryzat až následně.“
„Bylo by fajn, kdyby svědomí začalo hryzat víc lidí,“ podotkl Peter. „A zjistili něco?“
„Vůbec nic.“ Randi rezignovaně zavrtěla hlavou. „Marty je pořád pod vlivem léků a nemůže přijít na to, kde ty záznamy jsou. Systém není spojený s hlavním počítačem Blanchardu, takže si Haldane neví rady.“
R…
