47
16.52
Long Lake, New York
V pohoří Adirondack panovalo jedno z těch nádherných odpolední, při němž se zatetelí duše každého milovníka přírody. Slunce viselo nízko na horské obloze, koruny statných listnatých stromů hrály bohatými podzimními barvami. Borovice jako by rostly přímo do blankytného nebe. Vzduch byl ostrý a čistý. Kopretiny stále kvetly. Na trávníku uprostřed rozlehlého komplexu Léčiv Blanchard se tyčila tribuna. V její zadní části seděli v bílých skládacích křeslech důležití lidé, kteří se už nemohli dočkat, až začne formální program této významné společenské akce. Před tribunou stál nadšený dav.
Prezident Samuel Castilla čekal ve stanu postaveném kvůli jeho ochraně a s uspokojením pozoroval přípravy na slavnost. Publikum se skládalo z obyvatel místní zemědělské oblasti, z představitelů většiny zemí světa a dále z redaktorů, komentátorů a reportérů ze všech hlavních sdělovacích prostředků. Co víc by si mohl přát prezident, jenž se chystá vyhrát volby? Tento historický ceremoniál, přenášený televizí do všech koutů světa, hlavně však do celé Ameriky, by mu měl zajistil znovuzvolení drtivou většinou hlasů.
Vedle něj stál Victor Tremont, jenž pohledem pomalu přejížděl vlnící se zástup. Jeho myšlenky byly daleko méně optimistické. Trápila ho zlá předtucha. Jako by mu za zády stál otec a znovu mu říkal: „Nikdo nemůže mít všechno, Viki.“ Věděl, že pro takový pocit poraženectví nemá žádný reálný důvod, přesto se však nemohl zbavit obav. Ten dábel Smith a hloupá sestra Russellové z CIA znovu utekli al-Hassanovi a jeho mužům. Zmizeli a Tremont od té doby nedostal od al-Hassana žádnou zprávu.
Navzdory přesvědčení, že se připravil na všechny eventuality, ho to znepokojovalo. A tak se díval do davu, zda dvojici nespatří. Kéž by nikdy nezvedl telefon od Sophie Russellové. Proč jen jí to kratičké setkání před více než deseti lety uvízlo v paměti? Náhoda. Nepředvídatelný prvek, jenž člověk nemůže nikdy zcela vyloučit.
Ale to ho nezastaví.
Znovu analyzoval všechny předchozí kroky, když ryčná dechovka spustila skladbu „Ať žije šéf“.
„Už je to tady,“ pravil prezident zálibně. „Tohle je velký okamžik, pane Tremonte. Měli bychom ho náležitě využít.“
Za doprovodu tajné služby vykročili ze stanu. Ozval se potlesk, jenž rychle přerostl v bouři. Oba muži se usmívali a mávali. Tremont se řídil instrukcemi, jež obdržel, a tak se držel zpátky, aby prezident mohl pochodovat k tribuně jako první. Šel za ním a vrýval si do paměti všechny podrobnosti této vzrušující události. Tribunka byla vyzdobená mnoha metry rudé, bílé a modré látky. Na přední straně řečnického pultu se vyjímal modrozlatý prezidentský znak. Za tribunou se tyčila velká obrazovka uzavřeného televizního okruhu, aby každý mohl vidět hodnostáře z celého světa, kteří v přímém přenosu pronesou své projevy.
Za nepolevujícího aplausu stoupali po schůdcích, prezident kráčel v čele. Významní činitelé, usazení v šesti řadách, vyskočili, aby prezidenta uvítali. Byli mezi nimi všichni členové kabinetu, včetně rozzářené Nancy Petrelliové. Dále náčelník generálního štábu s pobočníkem, generálmajor Nelson Caspar, delegace kongresmanů ze státu New York a velvyslanci padesáti zemí.
U řečnického pultu stál hlavní lékař Jesse Oxnard a tleskal spolu s ostatními. Jeho mohutná hlava a knír se nedaly přehlédnout. Nakonec vykročil za pult, aby pronesl úvodní řeč.
17.30
Jon s Randi stáli v zadní části davu pár metrů od sebe.
Podařilo se jim setřást částečně oslabené pronásledovatele. Když před půl hodinou dojeli do Long Lake, procházeli po přeplněných chodnících a přemýšleli, jak by změnili svůj vzhled. Nakonec našli prodejnu oděvů, poté obchod s hračkami a drogerii.
Všechny na hlavní ulici, jež byla jednou z mála komunikací, které protínaly přírodní rezervaci Adirondack. Ve všech třech obchodech nakoupili zásoby a pak se převlékli na veřejných záchodcích. Když odtud vyšli, měl Jon tmavší pleť a vypadal, jako by se v této horské oblasti narodil. Měl na sobě plandav…
