16
Mlčení trvalo přesně pět vteřin, během nichž pohledy všech přítomných bloudily z tváře na tvář, ozývalo se odkašlávání, ale nikdo se ani nepohnul. Vypadalo to, jako by se blížilo rozhodnutí, bez diskuse a bez vyhýbání. Kongresman Efrem Walters, který pocházel z kopců Tennessee a měl za sebou Odvolací soud v Yale, nebyl z těch, kterého by v oblasti záhad utajovaných manipulací bylo možno odbýt ledajakými vytáčkami. V jeho případě nepřicházejí v úvahu žádné hlouposti.
David Abbott odložil dýmku na stůl s tichým klepnutím, jakoby na znamení předehry. „Čím méně veřejné pozornosti se muži jako Kain dostává, tím lépe pro všechny.“
„To není žádná odpověď,“ opáčil Walters, „ale doufám, že je to aspoň začátek.“
„Ano. Jde o profesionálního atentátníka - to znamená, že je vycvičeným expertem v širokém okruhu metod, jak někoho zabít. Jeho umění je na prodej, aniž by v tom hrály jakoukoliv roli případné politické či osobní motivy. Pracuje v oboru, jehož jediným kritériem je výdělek - a ten je v přímé úměře jeho pověsti.“
Kongresman přikývl. „Takže tím, že jeho reputaci udržujete v co největší tajnosti, zabraňujete vlastně jeho propagaci.“
„Přesně. Na světě je spousta maniaků, kteří mají příliš mnoho skutečných nebo i domnělých nepřátel. Ti by se mohli na Kaina kdykoliv obrátit, kdyby o něm věděli. Přesto se o něm, bohužel, dozvědělo více lidí, než bychom si přáli. Svědčí o tom dosavadních osmatřicet vražd, které jsou mu připisovány, a dalších zhruba dvanáct, u nichž je to pravděpodobné.“
„To je seznam jeho výsledků?“
„Ano. A my s ním stále prohráváme. S každou novou vraždou jeho pověst roste.“
„Nějaký čas byl v klidu,“ připojil se Knowlton ze CIA. „Pár posledních měsíců jsme se dokonce domnívali, že to asi sám schytal. Uskutečnilo se několik zásahů, při nichž byli atentátníci eliminováni, a my doufali, že by mohl být jedním z nich.“
„Můžete to upřesnit?“ zeptal se Walters.
„Například byl zabit jeden bankéř v Madridu. Zprostředkovával předávání úplatků od společnosti Europolitan za vládní zakázky do Afriky. Zastřelili ho z projíždějícího auta na Paseo de la Castellana. Ale bankéřův šofér, který byl současně jeho tělesným strážcem, zastřelil jak řidiče, tak střelce. Nějaký čas jsme si mysleli, že zabijákem a současně i obětí byl Kain.“
„Na ten incident se pamatuji. Kdo to asi zaplatil?“
„Kdokoliv z celé řady společností, kterým se zachtělo prodávat auta ze zlatého plechu některým současným diktátorům,“ odpověděl Gillette.
„Co dál? Kdo ještě?“
„Šejk Mustafa Kalig z Omanu,“ ozval se plukovník Manning.
„Ten byl údajně zabit při pokusu o převrat.“
„Ne tak docela,“ pokračoval důstojník. „Žádný pokus o puč se nekonal. Potvrdili to rovněž informátoři G-2. Kalig nebyl sice oblíbený, ale ostatní šejkové nejsou blázni. Pověst o převratu byla jen zástěrkou pro vraždu. To samo o sobě nejspíš představovalo velké pokušení i pro další profesionální zabijáky. Tři otravné nuly z ománského důstojnického sboru byly popraveny, aby tomu výmyslu dodaly na věrohodnosti. Na nějaký čas jsme se domnívali, že jedním z nich byl Kain, protože načasování spadalo do doby dočasné Kainovy nečinnosti.“
„Kdo by Kainovi za zavraždění Kaliga zaplatil?“
„Na to jsme se sami sebe ptali pořád dokola,“ řekl Manning. „Jediná možná odpověď přišla ze zdroje, který prohlašoval, že to ví, ale neexistoval žádný způsob, jak si to nechat potvrdit. Informátor tvrdil, že to Kain udělal proto, aby dokázal, že to lze udělat. Že on to dokáže. Naftoví šejkové vždy cestují za nepřísnějších bepečnostních opatření.“
„Existuje několik tuctů dalších incidentů,“ dodal Knowlton. „Možné případy, které si byly co do způsobu provedení práce podobné a při nichž byly zabity velice přísně chráněné osobnosti, byly mnohými zdroji připisovány opět Kainovi.“
„Chápu.“ Kongresman si znovu vzal do ruky závěrečnou zprávu z Curychu. „Ale podle toho, co slyším, vlastně ani nevíte, kdo ten Kain je.“
„Ani dva popisy jeho osoby se neshodují,“ vmísil se Abbott. „Kain je zřejmě virtuosem v p…
