Ze zoufalství (David Morrell)

24

Pittman původně doufal, že si od Briana vypůjčí nějaké peníze. Ale díky tomu, jak se situace vyvinula, nebylo z toho nic. Teď mu zbývala ubohá jednodolarová bankovka a kromě ní už jen deseticentová a pěticentová mince. Ploužil se sklíčeně na stanici, i když ani nevěděl proč. Stejně nemohl do podzemky, protože už neměl dost peněz na známku. Pomalu pociťoval únavu a hlad. Cítil se nevýslovně zdeptaný.

V proudu vozidel zahlédl auto pohřební služby a okamžitě se mu vybavily depresivní vzpomínky na Jeremyho pohřeb - uzavřená rakev s Jeremyho fotografií v čele, dav truchlících, většinou spolužáků ze školy, vedle Pittmana stojící Burt... panebože, Burt už je také mrtev. Pak už to šlo se vším z kopce. Hádky se ženou, obviňování - můžeš za to ty, měl jsi ho vzít k lékaři dřív...

Jeho myšlenky se vrátily zpátky k pohřebnímu obřadu. Pohoštění, káva, chlebíčky, poslední projevy soustrasti při loučení... Pittman však byl tak zdrcený, že všechno to bylo pro něho utrpením. Vzpomínal si, že mu kdosi podal talířek s chlebíčkem, ale už první sousto se mu vzpříčilo v krku a nešlo polknout. Cítil, že se propadá do bezútěšně šedé mlhy deprese.

A právě teď měl pocit, jako kdyby se na něho ta stejně šedá mlha začala opět snášet. Jediné, co ho hnalo dál, byl instinktivní pocit strachu. Stres vyplavující adrenalin působil jako motor. Pittman si však uvědomoval, že energie, kterou adrenalin produkoval, nedokáže donekonečna přemáhat neustálé tělesné a duševní vypětí. Bál se okamžiku, kdy se ho zmocní letargie a zoufalství. Co bude dělat potom?

Znovu se ho zmocnily pochybnosti, jestli není blázen, když se pokouší vyřešit svou situaci sám na vlastní pěst.

Měl jsem se obrátit na policii. Nechat je, ať celou záležitost rozmotají oni.

A co když někdo pronikne až tam, kde by tě policie držela, a zabije tě?

No a co? Jsem už příliš unavený a kromě toho na takovém životě nelpím.

Opravdu ne?

Smrt by byla pro mne vysvobozením.

Ne! Musíš bojovat, nesmíš se vzdávat, nabádal ho vnitřní hlas, který mu opět zněl jako hlas Jeremyho.

A jak bojovat? Vždyť už nemám peníze ani na zpáteční cestu do Manhattanu.

Nevadí, tati. Neříkej, že bys po těch letech běhání nezvládl pár kilometrů pěšky.