Celá e-kniha Osm černých koní ke stažení v ePUB, PDF a MOBI
11
Carellovi ani Brownovi se nechtělo pracovat na Boží hod.
Oba se rozhodli vzít si směnu od čtyř odpoledne do půlnoci na Štědrý den, aby mohli hlavní svátek trávit s rodinou. Ale přibližně v sedm večer vyloupil jako na potvoru člověk jménem Charlie Henkins Gruberovo nákupní centrum a zabil přitom dvě zaměstnankyně. Carella a Brown ještě sloužili, když zavolal navýsost rozčilený strážník, že postřelil Santa Clause. Případ patřil jim, a proto - v šest ráno na Boží hod - vyslýchali Henkinse v jeho pokoji v nemocnici sv. Judy.
„Já sem naletěl a sem nevinnej,“ řekl Henkins.
Podle Browna vypadal opravdu nevinně. V bílé nemocniční košili s levým ramenem obvázaným, s mrkajícíma modrýma očkama a kulatým, měkkým břichem pod pokrývkou vypadal jako starý Mikuláš bez brady, který se ukládá k dlouhému zimnímu spánku.
„Udělal to ten druhej Santa,“ řekl Henkins.
„Jaký druhý Santa?“ zeptal se Carella.
„Arthur Drits,“ řekl Henkins.
Carella se podíval na Browna.
„Tak jak to bylo, hezky popořádku,“ řekl Carella.
„Já sem naletěl a sem nevinnej,“ opakoval Henkins.
„Cos tam dělal v tyhle vánoční maškarádě?“ zeptal se Carella.
„Měl sem jít do jednoho sirotčince a překvapit ty prcky tam.“
„Do kterýho sirotčince?“ řekl Brown. „Tady žádný sirotčince nejsou.“
„Já myslel, že tu jeden je.“
„A do sirotčince sis bral bouchačku?“
„Ta bouchačka není moje, pane inspektor,“ řekl Henkins.
„Čí tedy je?“
„Santova,“ řekl Henkins. „Toho druhýho Santy.“
„Tak aby se nám to ujasnilo,“ řekl Carella. Pořád se v tom nemohl vyznat. Věděl jen, že Henkins vyšel z Gruberova centra s vakem nabitým plastikovými sáčky, v kterých bylo - jak spočítali, než odevzdali peníze oddělení pro odcizené předměty - osm set tisíc dvě stě padesát dva dolarů v hotovosti a značný počet podepsaných šeků. Henkins vytáhl pistoli - policejní Smith & Wesson ráže 32, jak ho označili na štítku - a k němu náležející tlumič, nalezený v pokladní kanceláři vedle mrtvoly jedné z obětí, Helen Ruggierové, v jejíž kabelce se našly čtyři dávky marihuany. Službu konající strážník po předepsaném varování vystřelil. Teď seděl na ředitelství, kde vyplňoval papíry: za prvé vysvětloval, proč služební zbraň vytáhl, a za druhé, proč ji použil.
„Já vám to vysvětlím,“ řekl Henkins.
Brown věděl, že to bude lež jako věž.
„Šel sem do obchoďáku, že si jako ulevím,“ řekl Henkins.
„Jak ulevíš?“
„Vyjel sem do pátýho patra, abysem se vytento.“
„Co dál?“
„Na záchodě sem narazil na Dritse.“
„Arthura Dritse.“
„Arthura Dritse, kerýho znám odedávna.“
„Dobrá, tak dál,“ řekl Brown.
„Drits byl oblečenej jako Santa Claus. A měl tu bouchačku, o kerý říkáte, že je moje.“
„Jak jsi k tý bouchačce přišel?“
„Drits mi ji dal.“
„Proč?“
„Řek Veselý Vánoce a dal mi ji.“
„Tak sis ji vzal?“
„Byl to dárek.“
„Takže když jsi vyšel od Grubera, měl jsi bouchačku.“
„Přesně tak.“
„A vytáhls ji.“
„Jen abych ji dal tomu poldovi, protože sem si to mezitím rozmyslel.“
„Co jako sis rozmyslel?“
„Co dyž s ní někdo spáchal ňákej zločin?“
„A kdopak by to byl?“ řekl Brown.
„Kde jsi vzal ten pytel peněz?“
„Ten byl toho Portorikána.“
„Jakýho Portorikána?“
„Toho s náramkovejma hodinkama. Měl v tom pytli ty hodinky. Když do mě vrazil, prachy a hodinky z pytle vypadly.“
„Takže pistole patřila Dritsovi a pytel Portoričanovi?“
„Jo, tak je to,“ řekl Henkins. „Nalítnul sem a sem nevinnej.“
Carella se znova podíval na Browna.
„Todle město je samej barbar,“ řekl Henkins. „Měl ste vidět, jak se všechny lidi hnali po těch prašulích.“ Potřásl hlavou. „Na Štědrej den k tomu!“
„Pohovořme si o tom tvým Arthuru Dritsovi,“ řekl Brown.
„Ano, pane inspektor,“ řekl Henkins.
„Říkáš, že to byl tvůj přítel?“
„Známej, pane inspektor,“ řekl Henkins.
Podle těch pánů inspektorů poznal Brown, že za těmi řečmi něco vězí.
„Říkáš, že ho znáš od minula?“
„Ano, pane inspektor.“
„Jak dlouho přesně?“
„Asi tak pět nebo čtyry roky.“
„A náhodou jsi ho potkal na pánským záchodě u Grubera?“
„Zrovinka tak to bylo, pane inspektor.“ řekl He…