Poštovní úřad (Charles Bukowski)

16

Po večeři nebo po obědě nebo co to bylo - se svýma šílenýma nočníma dvanáctkami jsem si už vůbec nebyl jistý, co je co - jsem řekl: "Hele, miláčku, promiň, ale nemyslíš, že se z té práce zblázním? Podívej, vykašleme se na to. Budeme jen polehávat a milovat se, chodit na procházky a povídat si spolu. Budeme chodit do zoo. Dívat se na zvířata. Zajedeme si podívat se k oceánu. Je to jen tři čtvrtě hodiny. Budeme chodit hrát do herny. Budeme chodit na dostihy, do Muzea umění, na box. Budeme mít přátele. Budeme veselí. Tenhle způsob života je způsob života, jaký vedou všichni: zabíjí nás to."
"Ne, Hanku, musíme jim ukázat, musíme jim ukázat..." Mluvila z ní maloměstská texaská holčička.
Vzdal jsem to.