George Eliot

George Eliot, vlastním jménem Mary Ann Evans, byla významná anglická spisovatelka, překladatelka a novinářka viktoriánské éry. Narodila se v roce 1819 v Chilvers Coton poblíž Nuneatonu v hrabství Warwickshire. Její díla, jako “Middlemarch” a “Mlynář od Flossu”, patří ke klasice anglické literatury.

Mary Ann Evans vyrůstala v prostředí anglického venkova, což mělo vliv na její pozdější literární tvorbu. Po smrti matky v roce 1836 převzala péči o domácnost a otce, což jí umožnilo pokračovat ve vzdělávání a rozvíjet své literární zájmy. V roce 1850 se přestěhovala do Londýna, kde pracovala jako redaktorka časopisu Westminster Review. Zde se seznámila s významnými intelektuály té doby.

V roce 1854 navázala vztah s filozofem a kritikem Georgem Henrym Lewesem, který byl již ženatý. Jejich soužití bylo tehdejší společností vnímáno kontroverzně, ale Lewes Evansovou podporoval v literární kariéře. Aby se vyhnula předsudkům vůči ženským autorkám, začala psát pod mužským pseudonymem George Eliot.

Její první román “Adam Bede” vyšel v roce 1859 a setkal se s pozitivním ohlasem. Následovaly další úspěšné romány jako “Mlynář od Flossu” (1860) a “Silas Marner” (1861). Její díla se vyznačují realistickým zobrazením života na anglickém venkově a hlubokým psychologickým vykreslením postav. Nejvýznamnějším dílem je “Middlemarch” (1871–1872), který je považován za jeden z nejlepších britských románů.

Po Lewesově smrti v roce 1878 se Evansová v květnu 1880 provdala za Johna Walterse Crosse, přítele o dvacet let mladšího. Zemřela 22. prosince 1880 v Londýně a byla pohřbena na hřbitově Highgate.

George Eliot je dodnes ceněna pro své příspěvky k literatuře a její díla jsou stále čtena a studována po celém světě.

• (Scenes of Clerical Life, 1857)
• Milostný příběh faráře Gilfila, 1931 (Mr. Gilfil’s Love Story, 1857)
• Adam Bede, 1903 (Adam Bede, 1859)
• Zdvižený závoj, 2002 / Osud je černý jezdec, 2010 (The Lifted Veil, 1859)
• Červený mlýn, 1892 (The Mill on the Floss, 1860)
• Silas Marner, Tkadlec raveloský, 1894 (Silas Marner, 1861)
• Romola, 1914 (Romola, 1863)
• (Brother Jacob, 1864)
• (Felix Holt, the Radical, 1866)
• Middlemarch, 2006 (Middlemarch, 1871)
• (Daniel Deronda, 1876)

Proč žijeme, když ne proto, abychom si navzájem zjednodušovali život?

Bezúhonní lidé jsou vždy nejvíce rozhořčující.

Láska k lidem je zklamaná láska k jinému pohlaví. Láska k sobě je zklamaná láska k lidem.

Nikdy není pozdě začít být tím, kým jste mohli být.

Člověk má právo milovat, nikoliv si činit právo na druhého.

Život nemůže být bez cíle – to by byla jen pouhá existence. Rovněž tak láska nemůže být bez cíle – to by bylo jen náhodné mrhání city.

Kterýkoli zbabělec dokáže vybojovat bitvu, pokud si je jistý vítězstvím, ale dejte mi muže, který má odvahu bojovat, jestliže si je jistý porážkou.

Za růst dobra ve světě z větší části vděčíme nehistorickým událostem. To, že to s námi ještě není tak zlé, je především právě díky těm nesčetným lidem, kteří poctivě žili svůj život stranou vší pozornosti a odpočívají v hrobech, k nimž nikdo nechodí.

Blahoslavený je člověk, který nemá co říct a nedokazuje to slovy.

Je jistě lepší prominout příliš mnoho, než příliš odsoudit.

Veliký skutek, který jsme vykonali, podněcuje nás, aby celý život náš odpovídal tomu skutku.

Zvířata jsou velmi milí společníci – nekladou otázky a nekritizují.

Žena, která nemůže být hvězdou na nebi, chce být aspoň petrolejovou lampou doma.

Život začal probuzením a zamilováním si maminčiny tváře.

Kde je život, který jsme ztratili žitím? Kde je moudrost, kterou jsme ztratili v poznání? Kde je poznání, které jsme ztratili v informacích?

Dědičnost je autobus, v němž jedou všichni naši předkové. Občas některý z nich vystrčí hlavu a pošle nám pozdrav.

Láska je vzájemné vyrovnání vlastních nedostatků předností druhého v zájmu potomků.

Přítel je ten, jemuž může člověk vysypat obsah svého srdce, pohromadě plevy i zrno, protože ví, že jeho jemné ruce vše vezmou a prosejí, uchovají vše, co stojí za to uchovat a laskavý dech odfoukne zbytek.

Láska nejsou jen námluvy, ale také střetávání rozdílností; v tom případě by měla mít vždy charakter sportovního zápolení.

Ze všech forem omylu je proroctví nejzbytečnější.

Blahoslavený je vliv jedné pravé láskyplné lidské duše na druhou.

Hluboké, nevyslovitelné utrpení může být nazýváno křtem, regenerací, zasvěcením do nového stavu.

George Eliot