Postřižiny (Bohumil Hrabal)

Celý příběh se točí okolo Maryši, manželky Francina, který je správcem pivovaru. Je velmi krásná mladá energická žena, která když si něco usmyslí, tak to prostě udělá. Obvykle vezme své kolo a projíždí se po městě - její dlouhé vlasy za ní vždy krásně vlají. Nejen muži ale dokonce i ženy se za ní otáčí a můžou na ní nechat oči. Vlastní čtyři prasata. Zabíjačku má Maryša opravdu ráda a nenechá si ji nikým zkazit, a proto nedá dopustit na oblíbeného řezníka, pana Myclíka. Nakonec pozve na zabíjačku celou správní radu, (doktor Gruntorád a kominický mistr pan de Giorgi) všichni členové odcházejí domů až pozdě večer a libují si, až na Francina, který zabíjačku nesnáší - raději pije bílou kávu a přikusuje suchý chleba (ostatně to je jeho nejoblíbenější jídlo). Druhý den, když se Maryša probudí, usmaží si dva přírodní řízky a zapijí je pivem (její oblíbený nápoj). Francin se na ni vyčítavě podívá. Z jeho pohledu je zřejmé, co si myslí: "Už zase jí tak, jak neslušná a nespořádaná žena." Opatrovníkem, který se stará o její krásné vlasy, je kadeřník Boďa Červinka. Maryša si vždycky uvaří heřmánkový odvar a v bandasce si ho odveze do oficíny, kde jí v něm Boďa vykoupe vlasy. Její vlasy ozáří kadeřnictví a zvědavci koukají do výlohy a čekají až ta překrásná žena vyjde ven. Když Maryša nasedá na kolo, Boďa jí přidržuje vlasy, aby se jí nedostaly do kola a když se rozjíždí, vyhodí je jemně do vzduchu. Všichni cyklisté a kolemjdoucí jsou okouzleni, dokonce i manžel, kterého potká. Veškerý obdiv jí dělá dobře. Projede ještě jednou náměstím a u Grandu vidí Francina s Orionem. Francin je z jejích vlasů úplně mimo. Orion je jeho motocykl, se kterým jezdí do Prahy a většinou se mu porouchá. Jednou ho domů dokonce odtáhne i kravský povoz. Vždycky jí přiveze z Prahy dárek. Jednoho dne přijede Francinův bratr Pepin, který je roztržitý, co si myslí, řekne na rovinu, nemluví, ale křičí a je trochu blázen, povoláním švec. Francin z něho dvakrát nadšený není. Pepin sice říká, že přijel pouze na dva týdny, ale Francin ví, že se jeho návštěva protáhne tak na dva měsíce. Maryša si v bláznivém švagrovi najde zalíbení a často se s ním vybavuje a dělá s ním psí kusy. Nejednou se stane, že Pepinovo hlasité bavení přeruší jednání správní rady a utrápený Francin přiběhne a okřikne ho. Jednou se si sedne Francin na židli, na které bylo ševcovské lepidlo. Členové rady mu pomáhají se odlepit tak vehementně, až se také přilepí a jednání musí být přerušeno. Po čase jede Francin opět do Prahy, tentokrát jí nepřiveze žádný malinkatý dáreček. Vždy prohledává jeho kapsy a když se jí zeptá: "Kdo ti dal dárek?", vždy odpoví: "Přece můj milovaný manžel." Tentokrát by se to však do kapsy nevešlo. Je to přístroj, který se skládá ze skleněných trubic, různých nástavců a elektrod, které jsou naplněny neónem. Přístroj slouží na uklidnění migrény, na srdce, na nervy, na jaterní skvrny, na natržené svaly a na další. Součástí přístroje je i skleněný neónový hřeben, pomocí kterého Francin pročesává její vlasy. Jednou byl Pepin s Maryšou v zahradě a na kusu klacku jí hlučně vysvětloval kolik částí má vojenská puška. Opět přiběhne z kanceláře rozčílený Francin a ptá se, co v zahradě dělají. Na Pepinovu otázku "Kam si mají jako jít hrát?" rozzuřeně odpoví - třeba na komín! Tak Pepin s Maryšou vylezou na komín. Pepin na komíně usne. Maryša vidí, jak se k pivovaru řítí hasiči. Jedou samozřejmě pro ně, aby je sundali. Pepin pracuje už tři týdny v pivovaře u bednářů. Do města se dostane novinka - rádio. Občané přicházejí do hotelu Na Knížecí, aby si mohli prohlédnout a poslechnout tu zázračnou věc. I Maryša je ohromena rádiem, které teď zkracuje vzdálenost mezi Prahou a jejich městečkem. Díky této myšlence jí napadlo, že si taky něco zkrátí - sukni. Rychle pospíchá do pivovaru s ustřihnutou sukní přímo u kolen. Je tím nadšená a připadá si hned o 10 let mladší. Nasedá na své oblíbené kolo a vyjíždí si do městečka. Okolí (hlavně muži) padají úžasem do kolen. Maryša je tak posedlá módou zkracování, že jejich psovi Muckovi zkrátí sekyrkou ocásek. Doktor Gruntorád mu ocas zaváže. Pes ale stejně bolestí celou noc vil, že Francin popadl pušku a zastřelil ho. Potom s Pepinem vezmou pilku a zkracují nohy u stolu o 10 centimetrů. Pak se jim to zdá hodně, a tak nohy u stolu podloží knihami. Francin se vrací z Prahy a tentokrát přiváží gramofon. Pustí hudbu a požádá manželku o tanec – snaží se tancovat tango. Potom Maryšu požádá o tanec Pepin, bláznivě s ní tancuje a dokonce si jí přehodí i přes záda. Maryša najednou zakopne o špalek, který byl uříznutý od stolu, zvrtne si kotník a noha musí do sádry. Teď má Francin ženu jakou si vždy přál. Nosí jí snídani, oběd z restaurace, stále ji obletuje. Takto jí chce dokázat, jak moc ji má rád. Jeho snem bylo, aby Maryša dostávala každý rok angínu, chřipku nebo zápal plic, aby o ni mohl pečovat. Konečně jí doktor sundává sádru. Maryša dostane další bláznivý nápad. Jede k Boďovi, že chce nový postřih (sestřih) – ovlivnil ji doktor Gruntorád, který nechal koňům zkrátit hřívy a ohony a nový sestřih jí doporučil kvůli lupům. Boďa ji však ostříhat nechce. Musí tedy podepsat revers jako před operací, že si dobrovolně při svém plném vědomí nechává ostříhat vlasy a k tomu mu ještě mu přislíbí basu ležáků. Když jede městečkem s novým krátkým sestřihem do pivovaru, nikdo ji vůbec nemůže poznat. Ti, co ji poznali, vykřikli: "Ustřihla si vlasy!" a rozhořčeně se za ní vydali do pivovaru. Francin, když vidí tu pohromu, vezme pumpičku od kola, přehne Maryšu přes koleno a před všemi cyklisty jí našvihá pumpičkou.

Ukázka z knihy

Francin se zadíval na chodník a síliče svalů mu zvadly v prstech a Francin si hned lehl na otoman jako podťatý a řekl:

"Pepin."

"Tak konečně uvidím tvého bratra, konečně uslyším svého švagra, švagříčka!"

A opřela jsem se o futra oken a tam na chodníku stál člověk, na hlavě oválný klobouček, kárované rajtky zastrčené do zelených tyrolských punčoch, krčil nos a na zádech měl vojenský ruksak.

"Strýcu Jožine," volala jsem na prahu, "pojďte dál."

"A kterápak vy jste?" řekl strýc Pepin.

"No já su vaše švagrová, vítajte pěkně!"

"Sakra, to mám štěstí, že mám tak čupr švagrovou, ale kde je Francin?" ptal se strýc a dral se do kuchyně a do pokoje.

"A tady, tak co je s tebó? Ty ležíš? Tož sakra, já jsem k vám přijel na návštěvu, nebudu tady dýl než čtrnáct dní," hovořil strýc a jeho hlas duněl a řezal se vzduchem jak prapor, jak vojenský povel, a Francin každým slovem byl elektrizován, vyskakoval a namotával na sebe deku.

"Nechajó tě všichni pozdravovat, akorát Bóchalena, ta už má po smrti, nějaké tachonýr jí dal do polena prach a baba, jak to dala do šporherto, tak to vybuchlo a lísklo to babu po čuni a zatřepala se a bylo po ní."

"Bóchalena?" spráskla jsem rukama, "to byla vaše sestra?"

"Ale jaká sestra? To byla kmotřenka, to byla baba, která celé den práskala jabka a bochte a třicet let říkala: Děti, já brzy homřo, nic se mi nesce dělat, jen bech spala...a já jsu taky nějaké maróda," řekl strýc a rozvázal provázky tlumoku a vysypal na podlahu ševcovské náčiní, a Francin, když uslyšel ten rachot, tak si přiložil dlaně na obličej a naříkal, jako by mu strýc nasypal to obuvnické nářadí do mozku.

"Strýcu Jožine," řekla jsem a přistrčila pekáč, "vemte si tady buchtičku."

A strýc Pepin snědl dvě buchty a prohlásil: "Jsu nějaké marodné."

"No né," padla jsem na kolena a spráskla ruce nad těmi kopyty a kladívky a knejpy a dalším ševcovským nářadím.

"Pozor!" poklekal se strýc, "ať mi to těma vašema vlasama neumažete, ale Francine, farář Zbořil si tak těžce zlomil nohu v kyčli, že bude lazar do smrti. Stréc Zavičák spravovál střechu na kostelní věži a smekla se s ním lavka a stréc letěl dolů, ale chytil se za ručičku hodin, a tak se držel rukama ručičky teho orloje, ale ručička povolila, ze čtvrt na dvanáct ta ručička klesla na půl dvanáctý a stréc, jak se shrkl, tak mu ruce vyjely z tý ručičky a stréc padl dolů, ale tam stojijó lípy a stréc padl do koruny jedné té lípy a farář Zbořil, jak se na to díval, tak sepnul ruce a viděl, jak z větve na větev padá stréc Zavičák a pak padl na záda, a farář Zbořil běžel mu gratulovat, ale přehlídl schod a padl a zlomil si nohu, a tak staré Zavičák musel nakládat faráře Zbořila a už ho vezli do prostijovské nemocnice."

Vzala jsem dřevěné kopýtko na dámskou botku a pohladila je.

"To jsou krásný věci, viď, Francine?" řekla jsem, ale Francin zanaříkal, jako bych mu ukazovala potkana nebo žábu.

"Je to krása, a jaká," pravil strýc a vytáhl cvikr, nasadil si jej na nos, a ten cvikr neměl skla a Francin, když uviděl ten cvikr beze skel na nose svého bratra, zakňučel, skoro zaplakal a obrátil se ke zdi a pak sebou házel a péra kanape sténala jako Francin.

"A co dělá stréček na Jezerech?" zeptala jsem

Strýc mávl rukou s despektem a vzal Francina za rameno a natočil si ho a velikým hlasem mu s nadšením líčil:

"Tak stréc Metud na Jezerech začal být takové divné, a tak četl v novinách: Nudíte se? Kupte si medvídka mývala. A že stréc Metud neměl děti, tak si napsal na ten inzerát a za týden přišel ten medvídek mýval v bedýnce. No bylo to něco! Jako dítě, s každým kamarádil, ale akorát že co viděl, tak všecko uméval, a tak strécovi Metudovi umyl budíka a troje hodinky tak, že už je nikdo nedá dohromady. Pak umyl jednó všecko koření. A pak zase, když stréc Metud rozmontoval bicykl, tak medvídek mýval mu to chodil umévat do potoka a sousedé chodili a říkali: Strýcu Metku, nepotřebujete takové krám? Našli jsme to v potoce!, a jak už přinesli několik sóčástí, tak Metud se jde podívat, a medvídek mýval mu roznosil skoro celé bicykl. Ty buchty jsó ale dobrý. A ten medvídek chodil na záchod jedině na almaru, tak celý stavení smrdělo tím záchodem, nakonec všecko museli před medvídkem zamykat, a dokonce museli si i šeptat. Ty buchty jsó dobrý, škoda že jsem tak maróda. Ale medvídek dával pozor, kam si dávají klíč, a odemkl si, co před ním kde schovali. Ale nejhorší, že ten medvídek večer dával bacha, a jak stréc Metud dal tetičce hubičku, tak medvídek se sápal a chtěl taky, a tak Metud musel chodit s tetičkó Rozáró na rande do lesa, jako za svobodna, a ještě pořád se otáčeli, jestli medvídek nestojí za nima. A tak se tedy nenudili, až jedné jeli na dva dny a medvídek se tak nudil o tom svatým Duchu, že rozházel ty veliký kachlový kamna v pokoji a doprasil tak nábytek a peřiny a prádlo v kostnu, že stréc Metud sedl a napsal do Moravské orlice inzerát: Nudíte se? Kupte si mývala! A od tý doby je vyléčené z trudnomyslnosti."

Strýc Pepin hovořil a jedl jednu buchtu za druhou, teď hmatal do pekáče, celý pekáč ohmatal, a když nic nenahmatal, mávl rukou a řekl:

"Jsu nějaké maróda.

"Jako Bóchalena," řekla jsem.

"Co to plandáte za zmaty?" rozkřičel se strýc Pepin, "Bóchalena byla baba, co práskala do sebe jabka, akorát že měla vidění..."

"Z těch jablek?" vpadla jsem.

"Prdlačky! Vidění, no baby mívají vidění, z kostela měla vidění," kuckal se strýc Pepin, "že nad naším městečkem letí v noci veliké kůň a temu koňovi hořela hříva a vocas, no a Bóchalena řekla tehdá: Bude válka, a ta válka taky byla, ale Francine, to loni bylo naše městečko auf! Baby padaly na kolena, já to viděl taky, nad náměstím a nad kostelem letěl vzduchem Ježíšek! Ale pak se to vysvětlilo, ten malinké pakátl Lolan pásl beránky, a jak cvičily ajroplány a táhly za sebó takové pytel a do teho se střílelo z mašinkveró, tak zapomněli na lano, a to lano jak šlo po zemi, tak se omotalo o nohu Lolana, to je túze pěkný dítě, s bíléma vláskama, a jak ten ajroplán šel vzhůru, šlo i to lano a s ním i Lolan, a nad naším městečkem letěl vzduchem Lolan, ale baby myslely, že to letí Ježíšek, no kór když to lano zavadilo o lípy u kostela a teď Ježíšek padal jako stréc Zavičák z větve na větev, a na zem padl Lolan a povídá "Kde jsó mí beránci? a baby klekaly, aby jim požehnal."

Vykládal strýc a jeho hlas byl zvučný a jásavý a hřměl pokojem.

Francin se oblékal, teď si natáhl kabát, redingot, rukou si zatlačil kravatu ve tvaru kapustového lupenu, upravila jsem mu kaučukový límec s ohnutými růžky, zvedla jsem oči a dívala se mu do očí, dala hubičku na špičku prstu.

"Na čtrnáct dní?" šeptal. "Uvidíš, že tady zůstane čtrnáct let, a možná i na doživotí!"

Kompletní kniha ke stažení (ePub, PDF):