Eduard Petiška

Český básník, prozaik a překladatel. Narodil se roku 1924 v Praze. Vystudoval gymnázium v Brandýse nad Labem, poté studoval v Praze na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy dějiny literatury a germanistiky, kde získal titul PhDr.

Překládal z němčiny, především J.W. Goetha. Petiška je autorem mnoha knih, především pro dětské čtenáře a stal se jedním z nejoblíbenějších českých pohádkových autorů.

V poezii Petiška navázal na Fr. Halase (Podzimní deník). Lyrický ráz mají i jeho prózy, v nichž se zabýval generačními a mravními konflikty (Než uzrají muži, Pomerančové šaty, Průvodce mladého muže manželstvím, Třicet manželek)

Jeho knihy pro děti (Birlibán, Jak krtek ke kalhotkám přišel, Anička malířka) se staly velice oblíbenými a dosud vydávanými pohádkami.

Kulturně výchovný význam mají Petiškovy úpravy českých a cizích pověstí a pohádek (Staré řecké báje a pověsti, Golem a jiné židovské pověsti a pohádky ze staré Prahy, Čtení o hradech, Čtení o zámcích a městech).

Eduard Petiška zemřel roku 1987 v Mariánských lázních jako úspěšný a uznávaný autor. Svůj literární odkaz předal synovi, českému prozaikovi, který píše pod jménem Eduard Martin.

Ti, kdo jsou sami, mají smutný život, ale nejsmutnější smrt.

Nic není těžšího než najít přesnou definici pro to, co je každému jasné.

Původcem lásky bývá strach ze ztráty. Když někoho. Máme rádi, přijímáme ho jako součást sebe, ačkoli tajně víme – a raději o tom moc nepřemýšlíme – že se při některém a kdovíjakém chybném kroku může zase od nás oddělit, a pak nás bude míň o tu část, kterou jsme už pokládali za sebe sama.

V každém snu je skryta hořkost konce. A konec postrádá vlídnost naděje.

Ten, kdo žije osaměle, se musí sám k sobě chovat slušně a s dávkou hrdosti, nechce-li klesnout v očích toho posledního člověka, který mu zbyl, totiž v očích sebe sama.

Teprve obětí se stává z náklonnosti věrnost.

Na některé události v životě se dlouho připravujeme a když k nim dojde, nechápeme, proč jsme se na ně vlastně tak dlouho připravovali.

Eduard Petiška