Sanders od řeky

13 VĚŠTEC

V pravém srdci Afriky se často dějí věci, které žádný nedovede vysvětlit; proto také ten, kdo důkladně zná Afriku, váhá něco o tom napsat. Román o Africe musí být románem plným tajemství, a čtenář dobrodružných románů žádá, aby každá záhada byla nakonec vyjasněna, jako by byla prosvícena rentgenem, aby spatřil každou kůstku; ale mnohdy nelze nikterak vysvětlit události, které jsou docela běžné v onom kraji, jako nemůžeme vysvětlit zázrak víry nebo div telepatie, jak vám tato povídka ukáže.

Pan vládní komisař Sanders se v noci probudil. Jeho drobný parníček byl přivázán nedaleko zásob dříví, které si před léty připravil pokácením stromů a které nechal vyschnout.

Byl den cesty parníkem proti nebo po proudu od nejbližších vesnic, ale byl jenom šest hodin cesty pěšky od kmene Amatombů, který žije v srdci lesa a užívá střel otrávených jedem, jenž vyvolává tetanus.

Sanders usedl na lůžku a naslouchal.

Nějaký noční pták jednotvárné pískal; Sanders slyšel pleskání vody pod boky parníku a jemné šustění listů, neboť mírný vánek pohyboval mladými větvemi stromů, přesahujícími přes loď. Sanders naslouchal velmi pozorné, načež se natáhl pro ponožky a pro ochranné boty proti moskytům.

Navlékl je, vzal flanelový kabát, který visel na dveřích malé kajuty, a tiše otevřel dveře. Pak se zastavil a čekal se skloněnou hlavou.

V temnotě se nepříjemně ušklíbl a odsunul kožený řemínek, který uzavíral schránku visící nad lůžkem, vytáhl Coltův revolver a nehlučně uvolnil pojistku.

Sanders byl opatrný muž a každý jeho pohyb byl účelný. Byl tak důkladný, že se pojistil proti předčasnému výstřelu, a tak pořádný, že přeleštil černou hlaveň revolveru o měkký rukáv kabátu, a dlouho čekal, než vystoupil do horké noční temnoty.

Chvílemi zaslechl zvuk, který jej probudil. Bylo to slabé cvrlikání snovače.

Jenomže snovači chodí večer spát jako rozumní lidé a žijí v blízkosti vesnic, protože si libují ve společnosti lidských bytostí. Také nehlásají svou přítomnost tak hlučně, jako činil tento pták, který v přestávkách cvrlikal a cvrlikal.

Sanders trpělivě čekal. Potom se ozvala odpověď z paluby, nedaleko Sanderse.

Sanders měl kajutu na lodním můstku; odstoupil trochu od dveří a přikrčil se v rohu můstku, s prstem na spoušti.

Spíše cítil, než viděl, muže u lesa; viděl jej vycházet z lesa a věděl, že se s ním má někdo na palubě parníku setkat.

Potom vytušil, jak se okolo kajuty plíží dva muži. Nejasně rozeznával, jak se pomaloučku pohybují vpřed, až našli dveře kajuty a vklouzli dovnitř. Zaslechl podivný zvuk a znovu se ušklíbl, neboť věděl, že kopí mužů žalostně pustoší jeho lůžko.

Potom nastala malá přestávka a Sanders ‚Spatřil, jak jeden z mužů vyšel z kajuty a rozhlédl se.

Obrátil se a tiše promluvil k muži uvnitř.

Sanders opatrně vstal.

Muž u dveří řekl bublavé: „Chch!“ a zhroutil se na zem, protože ho Sanders odborně udeřil do žaludku, který je neobyčejně citlivým místem. Druhý muž vyběhl, ale zakopl o Sandersovu nastavenou nohu a v pádu dos…