Sanders od řeky

12 OSAMĚLÝ

Pan vládní komisař Sanders žil tak dlouho mezi domorodci, že nemálo nasákl jejich prostotou. K tomu ještě získal příšernou moc zvídat věci, kterou by byl neměl a nemohl mít, kdyby nebyl nadán předvídavostí, jíž je nadán každý domorodec již od narození.

Vyslal tři vyzvědače do země Isisiů, která leží daleko od hlavního stanu a je těžko dostupná, a za dva měsíce čekám vrátili se všichni tři najednou a přinesli dobré noviny.

To vydráždilo Sanderse až k nepochopitelnému hněvu.

„Pane, pravím ti, že Isisiové jsou klidní,“ odporoval jeden z vyzvědačů, „a že se nemluví o válce.“

„Hm!“ řekl Sanders nemilostivě. „A ty?“

Obrátil se ke druhému vyzvědači.

„Pane,“ řekl muž, „šel jsem do lesa na hranici země a nemluvilo se tam o válce. Náčelníci a vůdcové mi to řekli.“

„Ty jsi opravdu báječný vyzvědač,“ odbyl ho Sanders. „Jak jsi přišel k těm náčelníkům a vůdcům? A jak tě uvítali? Sláva, tajný vyzvědač Sandiho! Odejdi!“

Mávnutím ruky propustil muže, nasadil si tropickou přilbu a sešel dolů k hausskému ležení, kde vojáci v modrých stejnokrojích hráli ve stínu čistě bílých baráků.

Hausský setník připravoval nějaký chutný lék za pomoci knížečky Cigaretového papíru a šestiuncové lahvičky siřičitanu chininového.

Sanders zpozoroval, jak se mu chvějí ruce, a podrážděně promluvil.

„V Isisi se něco děje,“ pravil. „Větřím to. Nevím sice, co to je – ale nějaká čertovina se tam jistě mele.“

„Tajné společnosti?“

„Tainé babičky!“ zavrčel Sanders. „Kolik máte mužů?“

„Šedesát, počítaje v to i kulhavé,“ řekl hausský důstojník a s úšklebkem spolkl papírek plný chininu.

Sanders zaťukal tenkou ebenovou hůlkou na špičku své boty a zamyslil se.

„Možná že je budu potřebovat,“ pravil. „Jdu vypátrat, co se déje v Isisi.“

Imgani, Osamělý, si vystavěl chatrč při Malé řece, která se prudce odvrátí od řeky Duchů. Ukradl dříví ve vesnici, vzdálené pět mil, a postavil si ji po svém způsobu. V té vesnici mnoho lidí umíralo nemocí; na horním toku řeky je zvykem, aby dům, kde někdo zemřel, také dokonal.

Nikdo by nehledal útočiště pod prokletou střechou, kde se zahnízdil Duch; zbraně zemřelého muže se zpřelámou a naházejí i se střepy rozbitých hrnců jeho žen do mělkého hrobu.

Časem se úsilím větru a deště rákosová střecha zborti a propadne, dveřní sloupy ztrouchnivějí; tvrdá a silná tráva, podobná rákosu, vyraší mezi skulinami stěn a střechy, pak přijde prudší déšť a prudší vítr a les uklidí nečisté místo.

Imgani, jenž řekl, že je z kmene N’Gombiů, a nebál se duchů – alespoň ne isisijských duchů –, nebojácně ukradl dveřní sloupy a liánový provaz. Ukradl to v noci, když měsíc byl za stromy, a vysmál se duchům mrtvých, volaje na ně ošklivými a vyzývavými jmény.

Přece však pracoval obezřele; třeba si nic nedělal z duchů, přece měl v plné úctě živé Isisie, kteří by ho byli usmrtili, kdyby jeho svatokrádež byla odkryta; nicméně však smrti se bál nejméně.

Tak tedy ukradl prokleté podpory a prokleté střešní trámy a byl by ukradl celou střechu, kdyby nebyla b…