Celá e-kniha Poslední kabriolet ke stažení v ePUB, PDF a MOBI
V. SERENÁDA V MODRÉM
1.
Rok 1948 byl rokem berlínského vzdušného mostu, navzdory všem překážkám se zrodil stát Izrael a v listopadu dosáhl Truman, ač to bylo k nevíře, vítězství ve volbách. Tedy období překvapení. Já jsem pro Harryho nikdy zvlášť nehoroval (to jest v době, než jsem měl možnost zjistit, co jsou zač ti, kteří přišli po něm), ale jeho zvolení přijala většina z nás s velkým uspokojením: útočník provinčního kalibru odrovnal samolibého vládce metropole. Tehdy stálo za to vydržet celou noc u televizoru a sledovat dílčí volební výsledky - už jen proto, jak se tam ten nedozírnej náfuka H. V. Kaltenborn školácky zajíkal a rozčileně prskal. Jak prý jsme mu mohli něco takového provést? Inu mohli jsme, a tak jsme to udělali.
V roce 1948 byla taky premiéra filmové verze románu Pět set palců pod, v hlavní roli se představil spolehlivým výkonem William Holden a dílo získalo tři Oskary. Jistě nemusím zvlášť zdůrazňovat, že Kay Maddenová dostala v tomhle filmu velmi slušnou roli - hrála blazeovanou snoubenku hlavního hrdiny, která nemá pochopení pro jeho válečné činy - a její výkon byl jakýmsi těžko definovatelným zklamáním. Kay totiž rozhodně byla fotogenická, jak se říká, a v závěrečné scéně hádky v jednom sanfranciském hotelu přímo sršela pomstychtivostí, ale přesto se člověk nedokázal zbavit pocitu, který si pamatoval už z předchozích filmů: Kay nikdy věrohodně neprožívala představovanou osobu. Na plátně bylo vidět Kay Maddenovou, jak něco hraje, asi jako kdyby někoho předváděla na mejdanu. Tenhle pocit mělo zřejmě celé hlediště - kdykoli se objevila před kamerou, proběhlo sálem zavlnění jakéhosi nesouhlasu.
A další událost, která taky není žádným překvapením - hned po premiéře se Russ s Kay vzali. Jejich svatba se stala zoufale okázalou záležitostí, na níž nejdůležitější roli hrála uzounká ramínka toalet, hluboké výstřihy, kilometry bílého tylu a roje družiček. Odehrávalo se to v jednom z těch víceúčelových (rozumí se žádnému účelu v podstatě nevyhovujících) kalifornských stánků bohoslužeb, o němž Terry prohlásil, že vypadá jako zhmotnění aztéckých představ o katolické mešitě. Po obřadu následovala marnotratně okázalá hostina - málem mi uklouzlo produkce - v domě Kayiných rodičů v Santa Barbara. Mám tu schované fotografie vystříhané z deníků Západního pobřeží. Událost byla dokonce považovaná za tak významnou, že jí časopis Life věnoval středně dlouhý článek. ("Pozvání na svatbu.")
Tady například stojí Russ na ohromné terase z lesklých modrých a žlutých kachlíků, kolem dokola vroubené nízkým zeleným křovím, nad hlavou se mu klene nedostižná pacifická obloha. Je zabrán do hovoru s Kayiným otcem, mužem brunátné tváře, širokých čelistí a výrazně stříbrných vlasů. ("Šťastné spojení umění a kultury" - naškrábal mi pod to Dal.) A tady je Kay s Russem, rukou společnou krájejí dort, který vypadá jako granadská Alhambra zalitá bílou polevou. (Nancy hrozně dopálilo, že se Kay vdává v bílém, se závojem a vlečkou - "dělá ze sebe pannu nevěstinku po tom, co všechno má za sebou! Co to ta káča vyvádí, vždyť je rozvedená!" Jedině Chris neřekla vůbec nic.) A tady je Russ se sklenicí v ruce, živě se baví s Cortem Bauchampem, hezkým a mladistvě vypadajícím režisérem filmu Pět set palců pod, který v tento slavný den převzal roli svědka.
A tady znova Russ a Kay na pozadí tančících párů, paže mají propletené, pravé nohy shodně nakročené dopředu a kření se do objektivu, jako by právě skončili muzikálové číslo. A konečně tady, už v cestovním z hedvábného šantungu a kašmíru, stojí opření o Císařovnu, která je pro tuhle příležitost nablýskaná, až se její nádherně sytá berkshirská zeleň leskne jako sklo (sám dopisovatel Lifu si o ní smočil: "Currierův elegantní, byť už stárnoucí symbol společenské prestiže na Východním pobřeží trůnil mezi luxusními jaguáry a na objednávku vyráběnými mercedesy jako sokol mezi rajkami" - Jean-Jean by se umlátil smíchy). Zkrátka tady je máme, bohaté, slavné, rozesmáté a v dobrém rozmaru, jak kynou na rozlo…
