5.
V červnu, když jsme všichni měli po zkouškách, pozval nás Russ na týden na letní sídlo svých rodičů v Brewsteru. S Chris a dokonce i s Nancy se mu ta záležitost podařila urovnat už před ně kolika měsíci, a tak sestava byla stejná, jako když jsme jeli na bál prvního ročníku. Výjimku tvořil Jean-Jean, který s sebou vzal Gwen Carringtonovou, hezkou holku s chytrýma jiskřivě zelenýma očima, pracovala v New Yorku jako módní fotografka. Russovi rodiče odjeli do Mexika, a tak jsme měli celé to starobylé sídlo na Cape Codu pro sebe, procházeli jsme se po pokojích s trámovím, posedávali na verandách s tepaným zábradlím; povalovali jsme se na udržovaných trávnících a zasnívali se nad nádherným výhledem na záliv. Lovili jsme mušle, chytali jsme kraby a nutili je závodit, anebo jsme si vyjeli na divoký opuštěný ostrov v Billingsgate a pozorovali hejna sleďů, jak se střelhbitě mihají nad propadlým majákem, jehož základy byly opředené chaluhami, a vzpomínali jsme přitom na Julesa Vernea a jeho Undine.
Ale většinou jsme odpustili z pneumatik Císařovny vzduch a kodrcali se po mořském břehu v Nausetu k místu, kde jsme objevili skrytý pruh pláže. Voda tam byla na polovinu června studená a my jsme se s huronským řevem trochu pocákali a rychle ven, zatímco holky se klidně pohupovaly na vlnách a dobíraly si nás.
"Padavky! Nic nevydržíte!"
"To jsou řeči - vy jste samej špek!" Russ k nim napřáhl ruku. "Máte pět vrstev tuku navíc!"
"Padavky jste, padavky! Kdyby na světě nebyly ženský, mohlo to lidstvo už dávno zabalit."
"To jste vymyslely samy?"
"Nic jsme nevymyslely, to víme!"
Dal navrhl, abychom si zahráli softball, kluci proti děvčatům.
Liz se dožadovala, aby kluci odpalovali levou rukou a holky aby mohly házet vrchem, což Dal velkomyslně povolil. Záhy se ukázalo, že to byl kardinální omyl, protože Liz se projevila jako postrach hřiště.
"Hej," křičel na ni Dal, když minul nadhoz o dobrých patnáct centimetrů, "to myslíš vážně?"
"To si piš." Liz se napřáhla jako Dazzy Vance a vymrštila míč. Dal skučel, ale odpálil ho, míč se položil na přímořský vánek a Chris ho lehce chytila.
"Ke každé holce, která umí takhle házet, mám instinktivní nedůvěru," zamžoural na Liz Dal skrz prsty. "Víš určitě, že jsi ženská?"
Vyplázla na něho jazyk. "Já vím svý a ty se o tom můžeš přesvědčit, ty chytrej."
"Moc se nehoň, v Berlíně na olympiádě taky přišli na to, že některý ženský nebyly ženský..."
"Slyšíte ho, vejtahu?" vyjekla Chris. "Jestli prej chceme něco dosáhnout ve sportu, musíme být mužský. Natři jim to, Liz."
A Liz nám to natřela. .
Terryho vyřídila při třetím nadhozu a Russe dostala na míč, který chytila rovnou ze vzduchu.
"Páni," hrozil se Russ. "Zdá se, že jsme na tom bledě."
Pokračovali jsme od deseti k pěti. Ukázalo se, že Gwen je u pálky ještě daleko zdatnější než při práci s foťákem. Chris sice neuměla tak dobře nadhazovat jako Liz, ale na pálce byla fantastická a Nancy od sedmi let jezdila po letních táborech ve státu Maine, kde se hraje softball od rána do večera. K dovršení naší zkázy Jean-Jean snad v životě neměl míč v ruce, házel bezhlavě - jednou dokonce do vody. Po dvou směnách holky vedly 6-0 a vřeštěly blahem.
Když přišla znovu řada na Dala, Liz si ho změřila a povídá:
"Tohle ti nedaruju. Nejsem dnešní. Odpaluj, leváku."
"Dává falše!" ječely holky.
"Vás nikdo neučil prohrávat?" zeptal se Dal.
Liz se ušklíbla a točila míčem v dlaních. "Ale taky se o to snažili. "
"Bože můj, vy jste horší než tlupa pomstychtivých Amazónek. "
"Harvardi, nedejte se! Hurá!" popichovala Chris. "Nic nevydržíte. O co jde? Vždyť je to jen hra!"
"Já ti dám jen hra!" To už z nás lilo a vztek jsme měli až na půdu.
"Nech jim udělat pár bodů, Liz," přimlouvala se Nancy.
"Jestli je nepustíš k lizu, celý víkend s nima nebude řeč."
Liz se bojovně otočila a s rukama v bok si měřila svou spojku: "Tak to tě nesmí ani napadnout. Na tuhle příležitost čekám celých sedmnáct let."
Po pěti trapných směnách jsme za stavu 14-3 vzdali. Já s Dalem jsm…
