Osmá kapitola
/1/
Válka je dlouhá, ale země je trpělivá a pokorná, a zatímco vášeň burácí těžkým, kypícím příbojem, čas letí se svistem křídel. Měsíce, ba i léta proletí jako sen. Karin, biřicova dcera, dozraje v ženu, na jejíž tváři pohrává tajuplný úsměv a do očí často stoupá záhadný výraz. Teď, když oděna v modrém sametu, se zlatými jehlicemi ve vlasech a náhrdelníkem z drahých kamenů na krku projíždí v kočáru Stockholmem, ji všichni považují za krásnou. Na hradě má vlastní, skvostně vyzdobené komnaty a v její posteli pod těžkým sametovým baldachýnem nalézá král hluboký spánek, který neruší žádné noční můry. Karin má i služebnictvo a svou hrdou hlavu před ní sklání, byť proti své vůli, rovněž švédští páni, neodvažují se ani šeptnout slůvko, jež se tak snadno dere na jazyk, když se dívají na její zářivá líčka a ladné tělo. Karin také Erikovi porodí dítě, děvčátko, a teprve poté její tělo vykvete do plné krásy. Herkules často sedává na taburetu, rukou si podpírá tvář a jen se dívá na Karin, ale pokud ho z denního snění cosi vyruší, sykne ošklivé slovo a utíká pryč, ošklivý obličej zalitý červení.
Erik je na vrcholu sil a prožívá nejšťastnější léta. Z tváře se vytratil tik, čelo má klidné a jasné, neuhýbá žádným pohledům. Umí také být tvrdý, tak jak král musí být. Otěže království třímá pevně v rukou a Jöran Persson, tisíckrát nenáviděný a prokletý, pečlivě dbá, aby je nepovolil.
Erikovy dny zaplňují tisíce plánů a starostí. Král stanovuje pevné ceny za zboží, ale v tu chvíli zboží zmizí z trhu. Síru a sanytr na výrobu střelného prachu je nutné dovážet i navzdory blokádě a je třeba urychlit práce ve stříbrných dolech v Sale, které jsou nejlepším zdrojem bohatství pro královskou pokladnu. Občas se Erik také vydává na válečná tažení, a to pak v troskách vypálených vsí krákorají k prasknutí přežraní krkavci. V Ronneby se říční voda barví doruda dánskou krví a ve Svarterĺ se Erikovo pěší vojsko konečně vyrovná mnohonárodní armádě žoldnéřů.
Švédské jednotky ničí, vypalují vsi a pronikají až do Hallandu, obsazením Varbergu se prolomí blokáda na západě. Varberg vynahradí ztrátu Elfsborgu a Severní moře je zase otevřené pro švédské lodě. Ale Erik se s tím nespokojí. Svůj úder nasměruje také do Norska, aby donutil Dánsko rozptýlit vojsko a bojovat na dvou frontách. Erikovy plány sahají až na Island, neboť tam jsou bohaté sirné doly, a jeho špehové podněcují na Islandu povstání. Ale nejokázalejšího vítězství dosáhne Erik na moři. Loďstvo pod velením Klase Horna rozstřílí a potopí lübecké válečné lodě, čímž se otevře cesta do Stralsundu. Erik brzy ovládne Balt a vítězný admirál se všemi zajatci a kořistí vykoná triumfální pochod rozjásaným Stockholmem.
Takové jsou po letech Erikovy zářné dny, do nichž se nejpronikavěji soustředí radost z moci a úspěchu. Leč válka je dlouhá a nepřátelé silní. Ruský šílenec Ivan posílá za Erikem vyslance s dotěrným požadavkem, aby mu dal za manželku Kateřinu Jagellonskou, jejímž prostřednictvím by se spojil s polským králem. Erik svou politiku řeší polovičatými přísliby, oplátkou za vítězství jsou porážky a poroba, oplátkou za potopenou loď potopená loď, za zajaté kupecké plavidlo zničené skladiště, za žoldáky, kteří podlehli zraněním či válečným chorobám, hladovějící švédské obyvatelstvo. Země chudne a sklady se vyprazdňují, práce na polích povážlivě váznou, protože nejschopnější muži tráví rok za rokem někde jinde, nemoci vybíjejí stáda a nakonec i nejtrpělivější národ začne reptat.
Proto Erik potřebuje klidný spánek v Karinině objetí pod přepychovým baldachýnem.
