/4/
Cizozemští hudebníci třeští oči a vyhrávají v hodovní síni jako o život. Britta a Ingred, dvě lehkomyslné povětrnice, vzhlížejí k Erikovi. Pážeti se klepou kolena, když králi přináší šperkovnici. Erik mu ji vytrhne z rukou, pěstí ho udeří do hrudi, až v něm zapraští kosti, a násilím vylomí víko, protože zámek odmítl hned povolit.
Z krabice se na koberec sype zlato, prsteny a šperky. Plavovlasá Britta se hrabivě a chamtivě vrhne na kolena, aby posbírala, co se dá.
„Po čem toužíte? Jen řekněte!“ vysmívá se král Erik. „Jörane, toužíš po šlechtickém erbu? Pan Carolus by možná chtěl pozemky. Ingred si žádala zlato a zlato taky dostane. Všem vám zacpu chřtány zlatem!“
Hudebníci s vytřeštěnýma očima hrají jako o život. Houslistovi se řine z nosu krev, ale netroufá si ji otřít. Zato rozkvetlá, červenolící Ingred je uhranuta zlatým řetízkem, s nímž si Erik pohrává v prstech, a mimoděk po něm vztáhne ruku.
„Chceš ho? Máš ho mít!“ zachraptí Erik, oči podlité krví. „Osobně ti ho omotám kolem krku, ty děvko!“ A jedním škubnutím jí roztrhne šaty a obtočí řetízek kolem šíje. Král Erik omotává Ingredin krk zlatým řetízkem a tiskne se k dívce plnou vahou, aby jí zabránil v odporu.
Britta upustí šperky a dává se na útěk, muzikanti se postaví, ale netroufnou si přestat hrát, pan de Mornay učiní pohyb, jako by chtěl potlačit výraz znechucení ve tváři, ale Jöran Persson ho s krutým úsměvem zadrží.
Ingred v hrdle uvázne křik. Erik jí utahuje zlatý řetízek kolem krku a obličej lehkomyslné Ingred se stává ošklivým, začíná modrat, silné tělo zápasí beznadějně pod královou vahou. Krásná, rozkvetlá Ingred už není krásná a už vůbec nebaží po zlatu, neboť být uškrcena královským zlatem je strašné. Taková je Erikova láska.
I vynucená hudba začíná váznout, hudebníci, kteří objeli řadu zemí a viděli ledacos, se nedokážou bez zachvění dívat na vraždu. Erik cení zuby zpod rozšklebených rtů a lačně zírá do Ingrediny pohasínající tváře, jako by odhadoval, v který okamžik opustí duše její tělo. Ale jeho jemný sluch zaznamená, že hudba přestala hrát. Nadzvedne rozježenou rudou hlavu a zařve:
„Hrajte!“
Ingred se z posledních sil na pokraji vědomí podaří vykroutit se zpod jeho těla, ale král zatáhne za druhý konec řetízku, jejž svírá v pěsti, a ona nemůže uniknout.
Jakmile se Erik narovná, střetne se s Karininým pohledem.
Pobledlá Karin stojí zkoprněle u dveří, rukama šátrá dozadu, jako by hledala oporu, aby neupadla. Její oči jsou ve svitu svíček poděšeně černé a ona upřeně hledí, jako by nechápala, co vlastně vidí.
Erik zakleje, pustí řetízek a odstrčí Ingred od sebe, ochablé tělo se sesune na zem. Hudba utichne. Erik se vztyčí, zvolna vykročí ke dveřím, vrávorá s rukama před sebou. Jöran Persson s krutým úsměškem na rtech zvědavě sleduje výjev a vymění si pohled s panem de Mornay.
Erik se vrávoravě zastaví před Karin a udiveně se dívá, jako by už zcela zapomněl, co se stalo:
„Karin!“
Zlehka se dotkne dlaní jejích vlasů, rozhlédne se prázdnýma očima kolem a uchopí ji za ruku, aby Karin odvedl pryč. Ta ho neochotně, zkoprněle následuje, v bledém obličeji vzdor, obočí nakrčené.
Hudebníci si hluboce oddychnou, pan de Mornay si otře zpocené čelo a Ingred si uschová zlatý řetízek. Sice ještě lapá po dechu, ale je velmi spokojená. Do tváří se jí navrací červeň, lehkomyslnýma, hloupýma očima si obhlíží šaty.
Zdi klenuté chodby se halí do ponurého měsíčního stříbra. Erik se zastavil a stále drží v dlani Karininu neživou ruku. „Karin, maličká!“ šeptá úplně potichu a tápavě sahá po něčem, co se v okamžení zdá nedosažitelné. Erika ovládne bolestná úzkost.
„To není pravda!“ ubezpečuje a snaží se pohlédnout Karin do očí. „To není pravda!“ křičí zoufale a tiskne Karin rameno. „Viděla jsi zlý sen. Erik není takový.“
Z hlubin zkoprněle beznaděje a žalu se Karin upne k těm slovům jako ke spáse. „Ne, ne! Král nemůže být takový!“ říká a hladí dlaněmi ruce, které jí něžně tisknou ramena. Dokonce se pokouší usmát.
„Pojď, Karin! Doprovodím tě do tvého p…
