Bosá královna (Mika Waltari)

Podpořte LD sdílením:

Share

Ukázky

/3/

Netrvá dlouho a prostou selskou světnici zaplní cizí lidé. Učený doktor sedí vedle své lékařské truhlice a připravuje uklidňující nápoj. Erik se bez odporu nechá obléct do drahého šatu a souhlasí, že usedne na čestné místo ke stolu. Karin ho přemlouvá, aby se najedl, něžně ho přitom hladí po rukou a po čele. Erik jí, ale Karin musí každou lžičku nejprve ochutnat sama, na důkaz, že jídlo není otrávené.

Selskou světnici však Erik odmítá opustit, křičí a vyvádí, když ho chtějí dovléct ke kočáru. Ne, on není žádný král! Umíněně zapírá svůj majestát. A občas si vzpomene a naříkavě vykřikuje svou modlitbu:

„Odpusťte mi, dobří lidé, odpusťte mi!“

Když Karin už nic jiného nenapadá, nechá z Uppsaly přivézt královské odznaky moci a podmračenému hospodáři, jenž stojí vedle kamen, a čeledínovi, který má pusu dokořán, se naskytne neobvyklá podívaná. Na obyčejném borovém stole leží sametová podložka a na ní se oslnivě třpytí švédská královská koruna zdobená drahokamy. Erik se jí však odmítá dotknout.

„Erik už není král,“ naříká. „Odneste korunu pryč! Pálí, spaluje!“

Karin se v koutku oka zalesknou slzy. Učený lékař nakonec musí namíchat silný uspávací nápoj, který Erika uvrhne do tak hlubokého spánku, že ho mohou odnést do kočáru, aniž by se vzbudil.

Informace

Bibliografické údaje

  • 13. 5. 2023