38
Tak, tak, a Japonci odcházejí. Jejich Okupační armáda v oblecích obchodníků se vrací domů. Myslím, že ten hromadný útěk byl stéblem, které zlomilo velbloudovi hřbet, i když majetek opouštěli, prostě ho nechali být a odešli, už před tou nákladnou katastrofou.
Na co chtěli vlastnit zemi v tak pokročilém stádiu fyzického, mentálního a intelektuálního rozkladu, zůstává záhadou. Možná si mysleli, že to bude dobrá odplata za to, že jsme na ně svrhli ne l, ale 2 atomové bomby.
Takže to už máme 2 skupiny, které se vzdaly touhy vlastnit tuhle zem z vlastní vůle, hlavně proto, jak se domnívám, že se ukázalo, že k tomu majetku patří i tolik nešťastných a zákona stále méně dbalých lidí všech ras.
Zdá se, že si ponechají Oahu jako jakousi připomínku svého superimpéria, stejně jako si Britové ponechali Bermudy.
Když už je řeč o nešťastných chudácích všech ras, často si říkám, jak by asi členové Správní rady Tarkingtonu dopadli, kdyby Athena byla ne černošským, ale bělošským vězením. Myslím, že Hispánci by se k nim chovali stejně, jako se k nim chovali ti Černoši, jako k hrabáčům takaní, k exotickým tvorům, kteří nemají s životem, tak jak ho oni poznali, nic společného.
Zato Bílí trestanci, jak se domnívám, by je mohli chtít zabít, nebo přinejmenším ztlouct za to, že jim na jejich osudu nezáleží o nic víc než na osudu Černochů a Hispánců.
Doktorka Doleová se vrátila do Berlína. Nebo alespoň říkala, že to udělá.
Zeptal jsem se jí, kam se během obležení schovala. Řekla, že zalezla do topeniště pod starým kotlem v suterénu téhle knihovny. Neužíval se, už když jsem sem nastoupil, avšak vystěhovat ho by stálo spoustu peněz. Škole se příčilo utrácet peníze na vylepšení, která nebyla vidět.
Takže během obležení, kdy jsem tady vysedával a věnoval se krásné nové vědě jménem Futurologie, byla jen kousek ode mne.
O své vlastní zemi neměla doktorka Doleová samozřejmě žádné valné mínění. Vášnivě řečnila o závratně vysokém počtu vražd a sebevražd, případů narkomanie a dětské úmrtnosti, o nízké úrovni gramotnosti, o faktu, že je zde větší procento občanů ve vězení než v jakékoli jiné zemi s výjimkou Haiti a Jižní Afriky a že tahle země už nedokáže vůbec nic vyrobit a že dává na výzkum a základní vzdělání míň než Japonsko či Korea či jakákoli země Východní či Západní Evropy, a tak pořád dál.
"Alespoň že pořád ještě máme svobodu projevu," poznamenal jsem.
A na to ona řekla: "To není něco, co by vám měl někdo dát. To je něco, co si musíte dát sám."
Ještě než zapomenu: Během svého pohovoru se zeptala Jasona Wildera, na jaké vysoké škole studoval.
Řekl: "Na Yale."
"Víte, jak by se měla tahle škola jmenovat?" zeptala se ho.
"Ne," odpověděl.
A ona řekla: "Technika pro plantážníky."
Řekla mi, že když žila v Berlíně, užasla nad tím, jak málo toho mnozí američtí turisté a vojáci vědí o zeměpisu, historii, jazycích a zvycích jiných zemí. Položila mi jednu otázku: "Čím to, že tolik Američanů je pyšných na vlastní nevzdělanost? Chovají se, jako kdyby díky své neznalosti byli nějak okouzlující."
Na něco podobného se mě zeptal Alton Darwin, když jsem ještě pracoval v Atheně. V televizi zrovna běžel jakýsi film z druhé světové války. Frank Sinatra byl zajat Němci a vyslýchal ho major SS, který mluvil anglicky přinejmenším stejně dobře jako Sinatra, který ve svém volném čase hrál na violoncello a maloval akvarely, a který řekl Sinatrovi, jak hrozně se těší, až se po válce vrátí ke své první lásce, kterou byla lepidopterologie.
Co to je lepidopterologie, to Sinatra nevěděl. Je to nauka o můrách a motýlech. Muselo mu to být vysvětleno.
A Alton Darwin se mě zeptal: "Jak to, že ve všech těchhle filmech jsou Němci a Japonci vždycky ty chytrý a Američani ty hloupí a válku přesto vyhrajou Američani?"
Darwin na tom nebyl osobně nijak zainteresován. Všichni američtí vojáci v tom filmu byli Běloši. Nebyla to žádná Bělošská propaganda. Náhodou to byla historická skutečnost. Za Závěrečné rachy byly americké vojenské jednotky seg…
