32
Hrozné odpoledne!
Ani ne 3 hodiny předtím jsem si v klidu seděl pod svými zvony. Nyní jsem se nacházel ve vězení s maximální ostrahou, s Japonským státním příslušníkem v roušce a rukavicích, který mi tvrdil, že Spojené státy jsou jeho Vietnamem!
A co víc, v době Vietnamské války se tu zúčastnil studentských protiválečných demonstrací. Jeho zaměstnavatel ho poslal na Harvardskou obchodní školu studovat mozky hlavounů, kteří huntovali naše hospodářství pro svůj vlastní okamžitý prospěch, kteří brali peníze určené pro výzkum a vývoj a na nové stroje a tak dál a strkali je do osobních monumentálních důchodových programů a výročních prémií.
Během našeho pohovoru použil veškerou protiválečnou rétoriku, kterou slyšel v 60. letech na Harvardu, k odsouzení katastrofálního zámořského dobrodružství vlastní země. Byli jsme zrádnou bažinou. Na tomhle konci tunelu žádné světlo nečekalo, a tak pořád dál.
Až do téhle chvíle jsem se ani na okamžik nezamýšlel nad duševním stavem členů stále se rozrůstající armády japonských státních příslušníků v téhle zemi, kteří museli dolovat peníze ze všeho toho majetku, který od nás jejich společnosti koupily. A většině z nich to doopravdy muselo připadat jako zámořská válka kvůli bůhvíčemu, tím spíš, že tak jako v mém případě ve Vietnamu jejich barevné kódování kontrastovalo s většinou domorodé populace.
Pokud jde o barevné kódování: Možná byste čekali, že po hromadném útěku byla zastřelena spousta černochů, dokonce i když nebyli uprchlými trestanci. Duševní rozpoložení Bělochů v tomhle údolí bylo určitě takové, že každý Černoch mužského pohlaví musel být uprchlík.
Nejdřív střílej, pak se ptej. Já to tak tedy určitě dělal.
Avšak jediná osoba, která nebyla uprchlíkem, a na kterou bylo vystřeleno jenom proto, že měla černou pleť, byl synovec starosty Troye. A byl jenom postřelen do pravé ruky. Ta mu následkem toho ochrnula, ale od té doby mu ji už dali do pořádku díky zázrakům mikrochirurgie.
Stejně byl levák.
Byl postřelen, když se nacházel tam, kde neměl co dělat, kde neměl co dělat nikdo jakékoli rasy. Tábořil v Národním pralese, což je nezákonné. Dokonce ani nevěděl, že došlo k nějakému útěku vězňů.
A pak najednou: Prásk!
A tady někdy píšu "Černoch" a "Běloch", a pak zase s malými písmeny a ani jedno mi nepřipadá ono. Možná to je tím, že někdy se zdá, že rasa znamená strašně moc a jindy o maličko méně. A pořád se mi chce říkat "takzvaný Černoch" či "takzvaný černoch". Odhaduju, že hodně přes polovinu odsouzených v Atheně a teď ve vězení tady mělo bělošské či Bělošské předchůdce. Mnozí vypadají spíš na bělochy, až na to, že jim to nikdo neuzná.
Představte si, jaký to musí být pocit.
Já sám jsem prohlásil, že mám černošského předka, jelikož tohle je vězení pouze pro Černochy a já nechci být poslán někam jinam. Potřebuju tuhle knihovnu. Určitě si dokážete představit, jaké knihovny musejí mít na letadlových lodích a raketových křižnících, které byly předělány na vězeňské lodě.
Tohle je domov.
Můj advokát mi říká, že je ode mne mazané, že nechci být poslán jinam, ovšem z jiných důvodů. Přemístění by mohlo znamenat, že bych se opět ocitl ve zprávách a mohl tak vyprovokovat hlasité volání veřejnosti po mém potrestání.
Teď to vypadá, že veřejnost na mě zapomněla, a tedy i na hromadný útěk. Ten útěk byl velkou senzací v televizních zprávách pouze 10 dní.
Pak ho z jeho hvězdného postavení vytlačila jediná Bělošská dívka. Byla to ničemná dcera jakéhosi cvoka do zbraní z venkovského severu Kalifornie. Čínským ručním granátem z druhé světové války vymazala z povrchu zemského plesový výbor na své střední škole.
Její otec měl jednu z nejúplnějších sbírek ručních granátů na světě.
Nyní už jeho sbírka není tak úplná jako bývala, ledaže, samozřejmě, neměl pouze l čínský granát ze Závěrečné rachy.
V průběhu pohovoru byl ředitel Macumoto čím dál tím hovornější. Řekl, že než byl poslán do Atheny, vedl profitní nemocnici, kterou jeho společnost koupila v Louisville. Milova…
