28
Při slavnostním otevření Mohigského domu zmrzliny byl Jerry Peck na vozíčku s kyslíkovou bombou na klíně. Zato se však s Muriel stali provozovateli menšího šlágru. Tarkingtoňané i městští byli potěšeni jak výzdobou obchodu, tak lahodnou chutí zmrzliny.
Ani ne za 6 měsíců po otevření vešel dovnitř jakýsi muž a všechno si vyfotografoval. Pak vytáhl pásmo a začal měřit a údaje zapisovat do sešitu. Peckovi se cítili polichoceni a zeptali se ho, jestli není z nějakého časopisu o architektuře nebo tak. Odpověděl, že pracuje pro jednoho architekta, který navrhuje nové společenské středisko pro studenty nahoře na kopci, Páhlavího pavilon. Rodina Páhlaví chtěla, aby v něm byla úplně stejná cukrárna, do posledního detailu.
Takže nakonec možná Jerryho Pecka nezabil odstraňovač starých nátěrů.
Pavilon také připravil o živnost jediný kuželník v údolí. Nemohl přežít jen ze samotných městských. Takže každý, kdo byl z téhle oblasti a chtěl si zahrát a neměl kontakt na Tarkingtonu, musel jet 30 kilometrů na sever, do kuželníků vedle kinokomplexu V lukách, přes silnici naproti Zbrojnici národní gardy.
V Černé kočce bylo tou dobu ještě mrtvo. Venku na parkovišti bylo možná pár prostitutek v dodávkách, zato uvnitř ani jedna.
Majitel, Lyle Hooper, který byl také velitelem Dobrovolných hasičů a notářem, stál na opačném konci baru a počítal něco v účetní knize. Teprve až na samém konci života připustí, že dostupnost prostitutek na jeho parkovišti vysvětlovala do značné míry obrat, který měl v destilátech a lehkém občerstvení, a také automat na prezervativy na pánském záchodku.
Pro tralfamadorské Mudrce by ten automat samozřejmě představoval hrozbu jejich vesmírnému programu.
Lyle Hooper o mých mimořádných sexuálních výkonech pochopitelně věděl, neboť notářsky ověřoval přísežná prohlášení v mých deskách. Nikdy je však přede mnou, a pokud vím ani před nikým jiným, nekomentoval. Byl diskrétnost sama.
Lyle byl pravděpodobně nejoblíbenější člověk v údolí. Místní, jak muži, tak ženy, ho měli tak rádi, že jsem nikdy neslyšel, že by někdo nazval jeho bar bordelem. Samozřejmě že nahoře na kopci se Černé kočce pomalu jinak neřeklo.
I přes šťáry státní policie a návštěvy z Krajské hygienické stanice chránili místní jeho vlastní představu o sobě samém, představu rodinného člověka vlastnícího podnik, jehož prosperita závisí výhradně na kvalitě občerstvení, které nabízel. Toto přátelské spiklenectví zahrnovalo i Lyleho syna Charltona. Charlton měl 2 metry a v posledním ročníku scipijské střední školy hrál centra v basketbalové hvězdné sestavě Newyorské státní střední školy, a o svém otci nikdy nemusel říct víc než že má restauraci.
Charlton byl tak fenomenální basketbalista, že byl pozván k nominačnímu zápasu do newyorských Knickerbockers, kteří tehdy stále ještě patřili Američanům. Místo toho však přijal plné stipendium na MIT a stal se špičkovým vědcem u obrovského urychlovače elementárních částic nazvaného "Superkolidér" nedaleko texaského Waxahachie.
Jak tomu rozumím já, nutili vědci tam u Waxahachie neviditelné částice, aby odhalily svá tajemství tím, že je přiměli "rozplesknout" se na fotografických deskách. To se až zas tak moc neliší od způsobu, jakým jsme zacházeli s podezřelými nepřátelskými agenty ve Vietnamu.
Řekl jsem už, že jsem jednoho takového vyhodil z vrtulníku?
Útlocit Lyleovy manželky nemuseli místní chránit tím, že by se zdržovali komentáře, proč Černá kočka tak prosperuje. Opustila ho. Náhle v půli života zjistila, že je lesbička, a utekla se středoškolskou dívčí tělocvikářkou na Bermudy, kde dávaly a pravděpodobně dosud dávají lekce v plachtění.
Jednou jsem to na ni zkusil při společné veselici nahoře na kopci. Poznal jsem, že je lesba, dřív než ona samá.
Avšak těsně před svou smrtí před 2 lety, když byl Lyle Hooper vězněn uprchlými trestanci nahoře ve věži, oslovovali ho jeho věznitelé "Pasáku". To bylo samé: "Hej, Pasáku, jak se ti líbí výhled?" a "Co myslíš, že bysme s tebou měli udělat, Pasák…
