Horalka (Alberto Moravia)

Hlavní postavy

Cesira - rázná, soběstačná, nedůvěřivá, energická žena, pro kterou je nejdůležitější její dcera Rosetta a obchod, lhostejná k okolnímu dění - nebrala válku jako zlo, tvrdila: "Vše jde dobře, když jde obchod dobře." Dokonce chtěla, aby trvala co nejdéle, protože ona z ní bohatla, avšak když ji i ona poznává zblízka, změní své názory

Rosetta - dcera Cesiry, vychovaná jeptiškami, hodně pobožná, tichá, hodná, poslušná - dokonalá dcera, ale poté, co je znásilněna několika spojeneckými vojáky, ztrácí víru a stává se z ní prostitutka

Michele - rebelantský, sečtělý, inteligentní, studoval v Římě a nemusel do války díky svému otci, za kterého se ale styděl kvůli jeho sobeckosti a jednoduchosti, kamarád Cesiry a Rosetty

Concetta - vypočítavá, veselá, nepoctivá, prostomyslná, má zcela odlišný pohled na svět než Cesira

Stručný děj

Děj knihy je monologem hlavní hrdinky Cesiry. Ta vyrůstala v horské vesnici, ale v 16-ti letech byla provdána za hokynáře z Říma, kam se za ním také přestěhovala. Ráno uklidila celý byt, zašla na trh, pomáhala manželovi v krámě a poté, co se jí narodila dcera, většinu času věnovala jí. Její muž byl mnohem starší než ona a podváděl ji. Přestože ho Cesira nemilovala, žila spokojeně a pak, když zemřel, byla ještě šťastnější. Byla nezávislá, měla byt, obchod, peníze a svou milovanou dceru. Že byla válka, o to se pramálo starala. Ona sama ji pociťovala pouze větší poptávkou po jídle, protože si každý dělal zásoby. Protože potravin ubývalo a bylo stále těžší shánět nové, zvyšovala ceny. Přála si, aby válka trvala co nejdéle a ona tak bohatla nadále. Jenže když přišlo bombardování, její dcera chtěla Řím co nejdříve opustit. Cesira jí vyhověla. Sbalila něco málo jídla, co zbylo, obchod a byt předala do správy svému známému a poté utekly.

Měly namířeno do hor k Cesiriiným rodičům, ale cestou se doslechly, že celá vesnice byla evakuována. Rozhodly se tedy, že se pokusí najít nějaké dobré lidi, kteří je u sebe nechají chvilku žít. Tak dorazily k domu, jehož majitelkou byla Concetta se svou rodinou. Ta je u sebe sice ubytovala a také je živila, avšak všechno si nechávala draze platit a ceny zdaleka neodpovídaly tomu, co dostávaly. V jídle, které již samo o sobě nebylo dobré, byly mouchy a jejich ložnice, zatuchlá a páchnoucí, byla plná štěnic. Když se Cesira s Rosettou navíc dozvěděly, že jejich hostitelé jsou zloději a vykrádají opuštěné domy, neváhaly ani chvíli a utekly pryč.

Vydaly se za Cesiriiným známým, u kterého doufaly najít pomoc. Známý se jmenoval Tomassino. Byl to obchodník, který nedbal žádných nebezpečí a jen se honil za výdělkem. Také jim přislíbil pomoc, až když mu ukázaly, že mají dost peněz. Zavedl je vysoko do hor, kde měl bratra a kde již žilo několik uprchlíků z údolí. Stavení nebylo volné žádné a tak se ubytovaly v chajdě s tkalcovským stavem. Jelikož myslely, že se brzy vrátí domů, nesbalily si s sebou skoro nic a tak musely draze zakoupit ty nejzákladnější věci u místních rolníků.

Všechny dny jsou velmi monotónní. Ráno vstanou, jdou pro dříví, uvaří si, prochází se a jdou spát. Matce s dcerou zvyklým na čistotu s pohodlí se zpočátku jejich nový, bídný život vůbec nelíbí, ale během devíti měsíců, které tam nakonec stráví, si zvyknou. Cesira dříve než její dcera, protože ona v mládí žila podobně, kdežto její dcera znala dosud jen městký život. Od nudy všedních dnů jim vypomáhá Michele, který oplývá jistým vzděláním a je jediným rozumným člověkem, se kterým mohou otevřeně hovořit. Ostatní bezustání mluví o válce, jídlu a Angličanech, kteří je stále nepřichází osvobodit.

Jednoho dne přijdou do vesničky dva Angličani. Jsou velice zubožení, ale místní, kteří myslí jen na sebe a své problémy, si jich nevšímají. Jen Cesira s Rosettou jim nabídnou pohoštění. Je zrovna Boží hod a tak se rozhodly udělat výjimku a jeden den se pořádně najíst. Setkají se ještě s několika lidmi různých národností, ale tohle bude hrát v pokračování příběhu důležitou roli.

Po dlouhé době strádání, naděje i zoufalství jsou opravdu osvobozeni a válka se pomalu chýlí ke konci. Avšak předtím než se tak stane, vískou projde skupina prchajících Němců, kteří zajmou Michela, aby je bezpečně provedl horami. V jedné vesnici se zastane rolníků a společně s nimi je zastřelen. Cesiru a Rosettu tu již nic nedrží a jakmile se dozvědí, že je v údolí bezpečno, okamžitě a bez rozloučení opouštějí horsku vesnici. V dolní vesnici, ve Fondi, byla spousta lidí a také amerických vojáků, kteří rozdávali potraviny a oblečení. Matka zjistila, že Řím ještě není dobyt a rozhodla, že se pokusí dostat k rodičům, kteří se snad už do svého domova vrátili. Bylo to daleko a armádní vozidla nesměla přepravovat civilisty. Ale ony mohly dokázat, že kdysi pomohly angličanům (ono vánoční pohoštění), a tak - jako poděkování za jejich štědrost - tam byly dovezeny. Avšak vesnice byla prázdná. Cesira a Rosetta se šly pomodlit do kostela, kam ale vzápětí přichází skupina spojeneckých, marockých vojáků. Matka po úderu do hlavy upadne do bezvědomí, ale její dcera je postupně všemi znásilněna. To zcela změní její do té doby poslušné chování a dobré myšlení. Její pobožnost i pohled na svět utrpí velkou ránu a jí ovládne lhostejnost ke všemu. Jediné, co teď chce dělat, je pořád se milovat, kdekoli a s kýmkoli.

Vrácejí se do Fondi a shodou náhod se ocitnou znovu pod přístřeším Concetty. Rosetta se stává prostitutkou a se svou matkou už nepromluví skoro ani slovo. Ta je nešťastná a bezmocná. Zdálo se jí, že se chtěla oběsit, ale Michelův duch tomu zabránil. Tento sen jí myšlenky na sebevraždu opravdu odvrací.

Po čase se dozvídají, že je již i Řím osvobozený a Rosettin milenec, Concettin syn Rosario, je tam odváží. Cestou jsou však přepadeni zloději, kteří Rosaria zabijí. S Rosettou to ani nehne, ani slzu neuroní. Cesira ví, že je ztracena, i když stále doufá, že někde v hloubi duše je pořád její dokonalou dcerou. Budoucnost vidí černě. Po tolika měsících konečně dochází k tomu, co si celou dobu přála - vrací se domů, živé a zdravé, a přesto není šťastna. Její počáteční lhostejnost k válce je dávno pryč. Už i ona pocítila její ničivé důsledky a ví, že válka všechno a všechny mění. Ale když se přibližují k Římu, Rosetta začne zpívat a plakat, za Rosaria i za všechny ostatní, kteří byli zasaženi válkou. Cesira je ráda, že přec jen se jí dcera tak úplně nezměnila a to jí dává jistou útěchu do dalších dnů.

Válka dělá z jinak hodných a poctivých lidí divou zvěř. Na povrch vyplouvají lidské vlastnosti, které by se za normálních okolností neprojevily. Tím je míněno hlavně zlodějství a sobeckost.

Toto protiválečné dílo odsuzuje válku, která ničí lidské životy a výsledky jejich práce. Nalezneme zde neorealistické prvky, zobrazena je drsnost života, zaznívá ostrá sociální kritika, přesvědčivě je zpodoben život obyčejných lidí.

— 1 —

Stručný děj

Celý příběh ve vzpomínkách vypráví hlavní hrdinka Cesira, žena z Ciociarie, chudého kraje mezi Neapolí a Římem. Děj se odehrává v posledních měsících války, v době, kdy byla Itálie nejprve obsazena německým vojskem a posléze obsazována spojeneckými armádami Američanů, Angličanů i Francouzů. Právě vojáci francouzské vítězné armády(Marokánci) zbaví drastickým šokem (znásilněním dcery Rossety) Cesiru posledních iluzí o lidech a morálce nadcházejícího světa. Teprve nyní úplně pochopila, co válka způsobila: stará morálka, zákony, náboženství už neplatí, lidé znecitlivěli, jsou hluší k cizímu neštěstí, ztvrdla jim srdce, všude vládnou lumpové, zloději, násilníci, vrahové. V postavě Michella , vystudovaného filozofa z vesnice, vyjádřil autor touhy své, ale všech lidí ,bojujících pro důstojný život pro všechny, po změně společenského uspořádání. Vše , co Michelle dělá je projevem uvědomělého člověka, který má svůj pevný světonázor, ví, co chce a ovládá i umění volit za vše menší zlo, aby nedopustil větší. To, jak zemřel, je projevem člověka s velkou lidskostí(chránil rodinu chudých rolníků a byl zastřelen).Poválečný svět není již světem lidským. Vše se proměnilo ve zboží, kšeftování, obchodování. I lidé jsou prodejní. Život ztratil smysl, je teď bez hlavy a paty, a důležité věci „ už nejsou důležité, kdežto ty nedůležité se staly důležitými“. I z Cesiry a Rossety válka málem udělala zlodějku a prostitutku, od toho je však „zachránila“ bolest, ztráta přítele(zastřelen zloději), který je vezl po válce zpět do Říma. Děj končí perspektivou návratu do Říma a možností začít „nový“ život.

Italská kritika podtrhává jako základní, určující motiv Horalky dvojí znásilnění lidské důstojnosti : znásilnění celé společnosti hrůzami závěrečné fáze války a znásilnění děvčete. Dílo se řadí mezi početné pokrokové italské prózy na téma druhé světové války, které vznikaly v padesátých letech. Patří k nejúspěšnějším Moraviovým románům: byla mnohokrát vydána ve vlasti, přeložena do mnoha cizích jazyků a krátce po vydání zfilmována v De Sicově režii se Sofií Lorenovou v titulní roli.

— 2 —